Češi pod lupou Prospala se Šmídem: Čekáš jak prase na porážku… Blümel? Musí mít svou roli
Prohrát s Kanadou není blamáž. Proti vládci ledové hry však budete vždy hodnotit předvedenou hru, sílu vzdoru, úroveň odvahy, kvalitu strategie, tvorbu sestavy. Podcast ZIMÁK ŽIVĚ se speciálními hosty Václavem Prospalem (51) a Ladislavem Šmídem (40) přinesl detailní vhled do českého počínání na MS ve Švýcarsku. Oba bývalí skvělí hokejisté dál plně stojí za národním týmem, přesto nemohou nevidět, že je něco špatně. V Zimáku na tohle téma vedli řeč. Pavouk play off MS v hokeji 2026>>>
Nepříjemné překvapení – výkyvy, mdlost
Že se v určitých fázích zápasu dostanete pod tlak Švédů i Kanaďanů, s tím se dá žít. Ale aby vás přestříleli Norové a prakticky vás odstřihli od vaší hry, to už je těžší sousto k polknutí. Nemluvě o nehodě se Slovinci. „Vadí mi výkyvy ve výkonech. Jsme schopní porazit Švédy a prohraješ se Slovinskem. Zápas s Norskem nás pak stál druhé místo. Podali jsme mdlý výkon, což je ještě slabé slovo a stálo nás to čtvrtfinále s papírově lehčím soupeřen,“ štve bývalého obránce Ladislava Šmída.
Podobně to vnímá dvojnásobný mistr světa Václav Prospal. „Zaráží mě nevyrovnanost našich výkonů. Kvůli tomu jsme se sami dostali do situace, kdy jdeme na velmi těžkého soupeře. Proti Finům se nikdy nehrálo dobře. Podle toho, jaký postavili mančaft, to nebude vůbec jednoduchý zápas,“ tuší hodně složité čtvrtfinále.
Na druhou stranu se chce říci, že to snad bude složité. „Fini jsou dobře srovnaní systémově, navíc mají Alexandra Barkova, který se dostává do formy. On je alfa a omega jejich týmu. Když bude jezdit, ostatní se přidají. Bude to velice, velice těžké,“ přidává odhad Šmíd.
Češi sami postavili Kanadu na nohy
Úterní vedení 2:0 nad javorovým listem vyhlíželo slibně, čtvrtfinále s Lotyši znělo jako splněný sen. Jenže Češi se příliš ochotně a brzy stáhli do ulity. Kombinace pasivity a kanadské kvality přinesla obrat, porážku 2:3 a stěhování do Curychu. „Chápu široký led, ale nemůžu se zbavit dojmu, nesmíš být takhle pasivní a začít couvat v pěti lidech. Co má za smysl couvat, když červenou čáru stejně obětuješ, přijde pak nastřelený kotouč,“ kroutí hlavou Prospal. „Když jsme hráli rychle, rychle posouvali kotouče a šli do forčekingu, přehrávali jsme je. Chytli jsme je při špatným střídání, ale potom těch ztrát ve středním pásmu… Byla jen otázka času, kdy se vývoj utkání otočí. Vedeš 2:0 a přestaneš hrát. Soupeři jsme nechali iniciativu, aby se vrátil do zápasu. To mě na tom v tenhle moment nejvíc štve. Soupeři jsme naší pasivitou dali prostor na otočení skóre,“ mrzelo bývalého útočníka.
Ofenzivnější taktika se vyplatí víc
Podobně jako Prospal je i bývalý výborný bek Ladislav Šmíd přesvědčený, že nejlepší obranou a prevencí před problémy ve vlastní zóně je útok. „Co nechceš dát dobrým týmům? Prostor a čas,“ ptá se Šmíd sám sebe a sám si i odpoví. „Zatáhneš se a ve středním pásmu čekáš jako prase na porážku. Ti frajeři se proti tobě rozjedou a nezastavíš je. Když si za tebe nahodí puk, beci jsou odstoupení, zůstáváš vestoje, jen se otáčíš a nemáš nic…“
Češi si navíc nedostatečně vedou v osobních soubojích. Proti Kanadě je to klíčové, horší však je, že fyzicky měli navrch i Norové, část duelu i Slovinci a Slováci. „Hrozně těžko jsme ukončovali souboje v našem pásmu. Každý puk padesát na padesát měli Kanaďané, byli silnější na hokejce a hned byli jejich dva, tři hráči u sebe. Dávali jsme jim druhý život, který by u nás neměli dostat a díky tomu v našem pásmu trávili čím dál víc času. Tyhle top týmy vás unaví, otevřou se okénka a dostávají se do šancí,“ popisuje Šmíd.
Hbitost znamená jednoduchost a účelnost
Ten si všímá, že v aplikovaném herním systému se hráči dopouští chyb. Nejspíš jim nesedí. Anebo pasuje jen některým. „Výkyvy přicházejí i od hráčů v daném systému. Přitom je to ohromně jednoduché. Pojďme hrát rychlý hokej, okamžitě otáčejme puky ve středním pásmu hned nahoru. Pořád jezdit, pořád… Ať strávíme co nejvíc času u nich v pásmu, ať jsme předvídatelní jeden pro druhého. Místo toho si dva hráči v lajně dají něco svého, tři něco očekávají a v tom uděláš něco nepředvídatelného, hra se zpomalí, soupeř se srovná a ty se dostáváš pod tlak,“ líčí někdejší dlouholetý zadák Oilers. „Hrajeme moc složitě a hodně ve vlastním pásmu. Jakmile k soupeři nebudeš rychle sázet puky, nedonutíš je k chybě.“
V pěti útočit i bránit? Čechům to hapruje
Myšlenková souhra útočníků s obránci je na vrcholné úrovni základ. Odklon od toho se neodpouští.
„Potřebuješ mít všech pět hráčů na jedné vlně, na stejné straně knížky,“ míní Prospal, podle nějž to mezi ofenzivní a defenzivní složkou neladí. „Nevyužíváme dostatečně beky. Prohráváme ve třetí třetině, potřebuješ víc tvořit, ale my obránce nevyužijeme, nejdeme zespoda nahoru, de facto hrajeme ve třech proti pěti. To je něco, co bych českému týmu vytkl,“ říká a dává jeden příklad. „Proč třeba hráč jako je Dan Voženílek nepošle puk o mantinel zespodu nahoru a pak se necpe před bránu? Já být obránce a mít před sebou takového chlapa, obra na ledě, odtáhnu si to na mantinelu a půjdu kotouč dorvat do brány. S tím souvisí, že nehrajeme chytrý hokej. My se to snažíme někde očůrat, pořád někoho hledáme… Ne, pojďme to tlačit napřímo do brány.“
Na ledě vázne komunikace hráčů
Mnozí soupeři si při pronikání do střev české defenzivy počínají jako při čtení knížky. Na vině je podle Šmída nedostatečná komunikace. Pak je obrana rozháraná, děravá. „Musíš ji začít hrát z prostředku. Vždycky, když se něco děje, pojďte se resetovat, svolat doprostřed, z rozestavení 4+1 se zase roztáhneme. Chybí mi tam kompaktnost. Týmy nás dokážou ohromně roztáhnout a nikdo se nezatáhne doprostřed,“ všímá si.
A proto říká: mluvit, mluvit, mluvit! „Kluci se na sebe dívají, ale přijde mi, že spolu nemluví. Když si pustíš v televizi NHL a zesílíš si zvuk, pořád slyšíš nějakou informaci jednoho na druhého. U nás ne. Kdyby to tam bylo, nevznikají tam taková okénka. O. K., je to Kanada, ale tak pojďte si to ulehčit, stáhněme se do tvaru uprostřed plochy a pořádně komunikujme, aby nám tam nevznikaly krosové nahrávky přes pásmo. Jedna krosovka je šance a druhá krosovka je gól.“
Vadí mu, jak jsou čeští hráči daleko od sebe, všude možně, takže kolikrát nikde. „Jsme hrozně roztahaní, koukáme a než přijde reakce, je to pomalé. Kanada si vytvářela dráhy nahrávek i střel a zápas byl pryč. Bohužel neuhráváme souboje. Pokud je nevyhráváš, strávíš víc času u sebe v pásmu bez puku. Budeš čím dál víc unavený, jak mentálně, tak fyzicky. To na sebe navazuje.“
Prospal vnímá nevhodné složení obrany
Po nominaci na MS mnozí experti žehrali na nedostatečnou fyzickou sílu defenzivy. Málo centimetrů, málo kilogramů. A Prospal v tom spatřuje chybu. „Proti Kanadě, ale i proti Norsku by se nám hodily větší a silnější hráči. Já jsem pro sbírání nových zkušeností u Cibulky, u Galvase a dalších mladých hráčů. Ale taky jsem pro to, aby tam byli hráči, od nichž to soupeře bude bolet… Kanadu by to mělo trochu bolet, ale nebolí je to vůbec. Pokud nám někoho netrefí Alscher, nikoho to nebolí. Nemáme velké a silné hráče. Já když se podívám na ty Vikingy, to je hora masa… My ne, tohle mi schází,“ říká natvrdo někdejší asistent Josefa Jandače u reprezentace.
Jeho kumpán ze Zimáku přikyvoval. „Já nerad kritizuju trenéry za výběr týmu. Ale když se podívám na naši obranu… Ano, mládí vpřed, ale typologicky potřebuješ hráče do rolí. Galvas, Cibulka, Ticháček. Ti mi přijdou typologicky skoro stejní. Kolik potřebuješ ohromně kreativních beků na takovém turnaji? Dva, možná tři. Zbytek musí umět bránit, rychle posouvat puky. To není zas tak těžké. Ideálně bys měl v nároďáku umět obojí, ale přes co vlak nejede, musíš umět bránit, ukončovat souboje. Za mě je té kreativity v obraně až moc,“ tvrdí Šmíd, jenž byl sám přísným obráncem, ale uměl i rozehrát kotouče.
Kila a centimetry potřebuješ především v play off. To Češi možná brzy pocítí. „Jakmile hraješ s těžkými týmy, jejichž hráči ti vyhrají souboje, jsou silní na hokejkách, chybí ti bek, co by ti ukončil souboj. Po Hróňovi nemůžeš pořád chtít, aby ti ukončoval každý souboj, když ho hraješ 25 minut. Potřebuješ k němu velké a silné hráče,“ soudí Šmíd a za příklad dává úspěšné týmy ve Stanley Cupu.
„Vegas, Florida a teď i Carolina. I ta má vzadu aspoň čtyři velké beky. Nejsou to mistři světa v míchání s pukem, ale přesně víš, co od nich očekávat. Dokážou podpořit útok, rozehrát a dozadu jsou naprosto nekompromisní. U nás je to trochu limitované možnostmi výběru, ale i v tom našem rybníčku si můžeme vybírat. Třeba Miky Hovorka je velký. Já nechci snižovat menší kluky, ale na týmu jich nemůžeš mít moc.“
Nominace dostala tým do potíží
Než vyřkl svůj ortel, Václav Prospal zdůraznil, že jakákoli nominace je svatým právem trenérského týmu. Jenže… „Dnes jsme se dostali do fáze, kdy tahle nominace nás bohužel dostala do problémů, v nichž se nyní nacházíme,“ nebojí se říci. „Ublížila nám. Je to vidět v zápasech s týmy, které nás přinutí bránit. Výběr mohl být jinačí. Chyběla nám size i proti Norsku. Nebo co nám dělali za problémy Italové s jejich velkým gólmanem… Ano, udělali jsme čtvrtfinále, teď ovšem máme obrovsky těžkého soupeře a size nám zatraceně chybí.“
Ztráty s trpaslíky jdou hlavně za hráči
Byť jsou trenéři podepsaní pod všemi výsledky, v reálu nemají šanci ovlivnit úplně všechno. Jak Prospal, tak Šmíd se shodují, že porážka se Slovinci, trápení s Itálií i zoufalství s Nory jde v prvé řadě za hráči. A důvod zní? Mentální nastavení.
„Ti kluci přesně věděli, o co proti Norsku jde, co je ve hře. Jde o to, že zápas nezačíná první bulí, ale už ráno po probuzení. Jak se připravíš mentálně, jak jdeš na rozbruslení,“ zdůrazňuje Ladislav Šmíd. „Pokud celý den čekáš na zápas, to už je pozdě. Prochrápeš první třetinu, honíš to, do toho proti tobě natěšení Norové, kteří si chtějí dokázat proti velmocím, že tohle je ten jejich zápas a dokážou tě porazit. Tohle je pro mě zklamání. Nechci být enormně kritický, ale tohle nebylo hodno našeho národního týmu.“
Prospal to vidí podobně. „Pořád se tu povídá, že se nedokážeme připravit na utkání s relativně slabšími soupeři. Chyba začíná v kabině, to není jenom o trenérech, neházejme všechno na ně. Po MS v Praze jsme všichni vykládali, jak máme skvělý trenérský tým. Že by se tak zhoršili, že nedokážou připravit mančaft? Neřekl bych. Ti trenéři jsou zase o dva roky zkušenější. Měla by tam být i odpovědnost kabiny. Udělejte si vy ten pořádek,“ vzkazuje.
Jak bojovat proti bídě? Vsadit na nakopávák
Žádný tým není kapela, která bude věčně vyhrávat. Nemusí se dařit, ale musí se dělat vše pro to, aby se dařit začalo. „Máš nástroje, kterými si můžeš pomoci. Nemusí to být nutně vstřelený gól. Může to být dobrá přesilovka, dobře ubráněné oslabení, dobrý hit, zblokovaná střela… To mi tam chybí, není tam toho dostatek. Jde o malé věci, které dělají velké věci, ty pak vyhrávají trofeje… Můžeš být lídrem týmu i z defenzivního hlediska, nejen ofenzivního,“ soudí Šmíd.
Václav Prospal se pokouší v české kabině najít lídry. „Máme v týmu kapitány extraligových týmů, Fleka, Sedláka, Černocha… On to ale někdo musí udělat i na ledě. Připojit by se měl i Vožuch v kabině. I když by jinak neublížil ani mouše, má na to kredit. To jsem s ním řešil už v Budějovicích, kam jsme si ho kdysi přivedli z Litoměřic. Není na co čekat. V zápasech, kdy to z naší strany bylo nemastný neslaný, měl vletět na forček a udělat hit, aby se střídačka probudila. Jako trenér bych to od těch hráčů měl očekávat. Tomášek, Kempes to samé. Sedlo má taky předpoklady, aby v kabině udělal bubu,“ říká.
Horký brambor Matěj Blümel – co s ním dál?
Třebaže čtyři sezony strávil v zámoří na úzké ploše, od Matěje Blümela se předpokládal střelecký vichr i na širokém a bez kloudné adaptace. Za takového kabrňáka se má. Realita je šedivější, 25leté křídlo se trápí a putuje sestavou. „Není to no. Nejde mu to. Za mě velice kvalitní hokejista, ale nejezdí mu to, nelepí. Hru má obvykle založenou na pohybu, je agresivní, dokáže se dostat do šancí, ale takové turnaje někdy jsou. Nikdy nevíte, ve čtvrtfinále může dát rozhodující gól,“ doufá Šmíd. „Že cestuje sestavou, není ideální. Občas potřebuješ pomoc a stabilitu. Na druhou stranu si o ni musíš říci hrou.“
Jak z toho ven? „V sezoně se s tím popereš, trenér ti může pomoci, tohle je strašně krátký turnaj a trenéři nemají čas. Ti budou hrát hráče, u kterých věří, že jim vyhrají postup. Bylo by ale dobré Matěje zakomponovat, protože je to bodový hráč. Za mě je to jeden z nejlepších hráčů AHL.“
Prospal nabádá kouče Radima Rulíka, aby s ním přestal šíbovat. „On musí mít roli, pozici, na kterou si ho brali. A ne, že odehraje zápas a dají ho na tribunu. Já bych nikdy na MS nenechal hráče odpočívat. Spíš bych ho hrál víc, jako střelec potřebuje cítit důvěru trenéra. Klidně bych ho protáčel, pokud bude buly v útočné třetině, hned tam dám jeho lajnu,“ vybízí.
Do čtvrtfinále by vsadil na formaci s centrem Matyášem Melovským a pracantem Jaroslavem Chmelařem. „Jsou zvyklí na stejné principy hry. Matěj je hráč, který by měl mít puk. Koho k němu? Chmelaře. Protože jde do předbrankového prostoru. Melovský to odbrání, ubojuje, dá Matějovi kotouč, ten s ním bude manipulovat, střílet, protože ví, že Chmelař mu jde do předbrankového prostoru.“
Šmíd si doslova přeje, aby Chmelař dostal víc prostoru. „Půjde před bránu, vytvoří spoustu prostoru v rohu, udrží si jednoho, dva hráče, dá prostor Blümelovi. V Chmelařovi něco je, má drajv, je mladej, jeho hokej je mi velmi sympatický. Potřebuje jen dostat víc prostoru. A Venca to říká dobře, kluci ze zámoří mají myšlení podobné, musíš hrát trošku jinak.“
