Jak na Finy? Česko mnoha tváří: ukažte tu kanadskou! Návod máme, řekl Sedlák
PŘÍMO Z CURYCHU | Národní tým dosud na mistrovství světa ukázal víc tváří. Pokud chce uspět s Finy a projít přes čtvrtfinále, musí vytáhnout tu bojovnou. Jako proti Švédům nebo Kanadě. Pokud se vrátí k té vlažné, norské, kdy se na hráče pískalo, ve čtvrtek vpodvečer je konec. Češi vyklidí kabinu a sbohem… „Je důležité, že jsme sami sobě ukázali návod,“ řekl útočník Lukáš Sedlák. Reprezentace se přesunula do Curychu. Ve středu neměla trénink, hráči zvolili raději regeneraci. Kudy vede cesta k postupu? Pavouk play off MS v hokeji 2026>>>
Čeští hokejisté se pomalu trousili ven z hotelu v Curychu. Vedl je kondiční kouč Michal Hamršmíd, kterému se moc nezdálo, že tiskový mluvčí dvěma z nich ještě naordinoval mediální povinnosti. Když Lukáš Sedlák domluvil, ukázal mu: Tak pojď! A jako tým vyrazili na procházku. Aby si pročistili hlavu a po cestě autobusem z Fribourgu, která trvala přes dvě hodiny, rozhýbali nohy před čtvrtfinále MS. Aby společně strávili další čas.
Protože pokud nechtějí v hotelu v Curychu už večer požádat o check-out, proti Finům musejí vyběhnout pospolu. Pomáhat si. V rámci formace útočit i bránit. Vyvarovat se zbytečných ztrát tam, kde to nejvíc bolí. Takže radši si ve středním pásmu přihrát o mantinel.
Proti Kanadě to dlouho šlo. Než lehce došly síly a do té doby vlažný soupeř zařadil vyšší rychlost. A hlavně se ukázala síla dvojice Sidney Crosby – Macklin Celebrini. „Víme, jak musíme hrát, abychom zápas mohli zvládnout,“ prohlásil Sedlák.
Pardubický šampion, jenž prožívá pekelně náročnou sezonu. Základní část doplnila olympiáda, pak vítězné play off. A nyní další vrchol. „Ale už se blíží konec, je to cílová rovinka maratonu. Teď už není těžké se vydat opravdu ze všeho,“ vykládal člen elitní formace, jenž se pousmál, když od redaktora deníku Sport uslyšel, že v tom samém hotelu bydlel Roman Červenka hned při svém premiérovém světovém šampionátu.
Před sedmnácti lety. „Něco neskutečného,“ vysekl Sedlák poklonu českému kapitánovi. Jeho pardubický parťák a rekordman v počtu účastí na šampionátech (13) si na stejném místě tahal kufr z autobusu.
„Jen doufám, že to teď bude úspěšnější,“ řekl krátce a šel si odpočinout. Tehdy reprezentace, kterou vedl kouč Vladimír Růžička, skončila ve čtvrtfinále. Na ledě měl céčko současný asistent Marek Židlický a útok vedl další Rulíkův pobočník Tomáš Plekanec.
Červenka sbíral zkušenosti. Byl za zelenáče, teď za toho nejzkušenějšího. Mentora i tahouna. Už během turnaje v rozhovoru pro deník Sport mluvil o tom, že i mladí hráči k tomu musí přistupovat tak, že je to pro ně poslední šampionát. Že právě tady a teď je šance udělat úspěch.
Jsou právě takhle všichni nastavení? Dávají tomu maximum? Citlivá otázka, která občas zazní i uvnitř týmu. Žádná jména veřejně nepadají, ale jedno se nabízí. Matěj Blümel, jenž působí na ledě otráveně, netrhá si nohy ze zadku, jak zní oblíbená fráze… Mohl ho rozhodit přístup kouče Radima Rulíka, který ho na začátku posadil. Třeba s ním může lépe komunikovat.
Ale i tak: základem je přístup, bojovnost. Pokud v sobě neprobudí oheň, právě to může být ta chybějící součástka. Aby všechno do sebe zapadlo a hokejisté se i po drhnoucím průběhu turnaje propracovali k medaili.
„Každý by se měl dívat na spoluhráče vedle, a když vidí, že odevzdává maximum, měl by to dělat taky,“ mínil Sedlák. Budiž příkladem třeba i hvězdný Crosby v závěrečné třetině proti Slovákům. Přišel o puk, a následoval sprint přes celé hřiště do obrany. Na jeho věk úžasný úprk. Teď je třeba, aby tenhle naturel měl v sobě i každý z českých hráčů.
V jejich prospěch může hrát i to, že nastoupí proti soupeři světové třídy. „To by mohla být naše výhoda. Protože mi přijde, že líp hrajeme proti lepším týmům. Jsme soustředění, hrajeme jednodušeji. Víc nám vyhovuje, když můžeme vycházet ze zajištěné obrany, unikat do brejků,“ všiml si útočník Jan Kovář, kapitán švýcarského Zugu, který startoval na šesti MS.
Ale osud mu nepřál, nevyhrál žádnou medaili. Teď i on bude mačkat svým kamarádům palce, aby to vyšlo. „Nemyslím si, že by kluci nemohli vyhrát,“ pronesl Kovář, jenž pečlivě sleduje i švýcarský hokej. Právě domácí gigant se utkal v posledním utkání ve skupině s Finy a výhra mu přisoudila Švédy.
„Jsou obrovsky sebevědomí, hrají výborně. Ale pořád je to mistrovství, může se stát cokoliv,“ upozorňuje někdejší reprezentant.
To samé platí pro česko – finský souboj. „Jsem natěšený. Je to buď, anebo. Věřím, že proti silnějším soupeřům se nám hrálo vždycky líp. Proti Kanadě jsme podali dobrý výkon, teď se budeme snažit ještě o lepší,“ přeje si 22letý bek Tomáš Cibulka.
Závěr turnaje není už tolik o tréninku. Jako o hlavě. Proto i středeční program byl volný, na led se šel pouze lehce sklouznout Josef Kořenář. Dva poslední duely kvůli viróze vynechal, ale už by měl být fit. I když Dominik Pavlát proti Kanadě přesvědčil, volba nejspíš padne na sparťanskou stálici.
„Nám je jedno, kdo chytá. Každý je v týmu od toho, aby odvedl maximum,“ neřešil to Sedlák s tím, že pochopitelně věří oběma.
Trenéři den před duelem s novináři nemluvili. Ale i oni dumali nad tím, jak výkon vyladit. Protože pokud se jim to nepovede, večer jejich reprezentační mise po zlaté Praze skončí hořce. Třetím koncem ve čtvrtfinále v řadě. Dál se mužstvo nedostalo už před rokem ani letos potom na olympiádě.
Prodlouží si svoji misi na střídačce až do neděle?
