Zůstává schovaný v zákulisí, ovšem jeho role v torontské misi je naprosto klíčová. Nikdo toho trenérům národního týmu o soupeřích i českých hráčích z NHL neřekne víc než Jiří Fischer (35). Šéf hráčského rozvoje u Detroit Red Wings je chodící databankou, člověkem schopným nabourat se do taktických plánů Kanady nebo USA. Pro potřeby Světového poháru dokonalý špion.
Nový generální manažer reprezentace Martin Ručinský o něm říká, že ví o hokejistech víc, než tuší oni sami. Jiří Fischer vidí živě šest až osm zápasů NHL týdně. Naživo, samozřejmě. Kouč elitní české jednotky Josef Jandač obdrží od renomovaného skauta neocenitelné informace. Češi by mohli obstát.
„Naším obrovským plusem je, že nikdo v celé Severní Americe neví, co od nás čekat. Jakou taktiku. Znají sice tendence našich hráčů, ale netuší, co mohou trenéři nachystat. Což bude naše obrovská výhoda,“ myslí si bývalý obránce, mistr světa z Vídně 2005.
Český hokej nemá problém jako Kanada, která volí snad ze stovky adeptů. Je tím pádem pro vás skládání těch správných jmen snadnější?
„Tyhle argumenty zaznívají, jenže těžká je každá nominace týmu, který hodlá vyhrát. Náš štáb je početný, tím pádem i počet myšlenek. Klíčové je všechny myšlenky zorganizovat do celku, znovu se nad vším pobavit a najít správné řešení. A takhle vznikla první část našeho výběru. Měli jsme mezi sebou několik velice těžkých rozhodování, což je však normální, každý tým má svoje otazníky. Ale za konečnou verzí si společně stojíme.“
Jaký dojem z jeho síly má člověk, který ví o NHL snad všechno?
„Musíme si uvědomit, že kádr žádného z týmu není úplně hotový. Příhodnější doba na hodnocení bude zkraje června, až se soupisky uzavřou. V téhle fázi je zásadní dát si do kupy co nejvíc informací o našich hráčích, v jakém stavu jsou, jaké úkoly v klubech dostávají, jaké tendence se u nich objevují. Což je skvělá práce a moc se na ni těším. Ale už teď je zajímavé sledovat, jakou strategii kdo zvolil. Švédové byli jediní, kdo vybral šest obránců, my podobně jako pár ostatních zvolili rovnou tři gólmany, Finové zase vzali hned napoprvé hráče z farmy (Esu Lindella). Ovšem asi největším tématem nominací je jméno obránce P. K. Subbana, který se nedostal na kanadský seznam na rozdíl od Marka Vlasice. Je znát, že Kanada vycházela ze soupisky z olympiády v Soči.“
Vedení národního týmu nikdy nemělo tak početné zastoupení, pomalu se to blíží zámořskému modelu. Máte z té stavby dobrý pocit a přesvědčení, že to celé bude k užitku?
„Jsme na začátku, ale už teď mám vynikající dojem hlavně ze vzájemné komunikace a z toho, jaká váha se u nás turnaji dává. V postkomunistických zemích bývalo zvykem mít u týmu jednu autoritu s maximální zodpovědností za všechno dění. Jsem potěšený, jakým stylem se věci mění. Za posledních pět, sedm let se v českém hokeji naprosto změnil způsob dělení informací. Jeden si vyslechne druhého, vzniká otevřená debata. Trenéři jsou dle mého soudu vynikající, nadšení z toho, jak fungujeme, čiší z manažera Martina Ručinského. A my s Vencou Prospalem se ze zámoří snažíme posílat co nejvíc informací z toho, co tady za mořem vidíme. V mém případě to dělá šest až osm zápasů NHL týdně.“
Skauting se musí rozvíjet i v Česku
Sedí vám pozice skauta a konzultanta týmu, po němž se žádá dodávka zásadních informací?
„Tak především mě baví. V Detroitu jsem se naučil dělat to, na co má člověk předpoklady a vlohy. Nyní cítím, že by se téma skautingu dalo posunout dál i v prostředí českého hokeje. Málokterý náš klub má dnes profesionálního skauta, maximálně videokouče. A to není dostatečné. Být na zápasech je strašně důležité, pro správný chod a vývoj týmu je klíčové získávat porovnání hráče od zápasu k zápasu, mít srovnání vůči ostatním. Snad je to otázkou času, kdy tyto věci budou v českém hokeji samozřejmostí. Věřím, že na svazu jednou vznikne i skautské oddělení, jehož lidé budou po celý rok sledovat hráče od šestnáctky výš, až do kategorie U23, kterou by nebylo od věci oprášit, aby vznikla důležitá mezinárodní konfrontace i pro hráče mezi dvacítkou a velkým áčkem. U Rusů působí profesionální skaut už tři roky.“
V čem přesně pomůžete reprezentaci?
„Pepa Jandač rozdal úkoly jasně. Očekává ode mě, že budu co nejpodrobněji sledovat naše i ostatní hráče NHL. Například přes analytický software si vyhodnotím veškerá střídání všech našich hráčů v celé sezoně. První kolo téhle sledovačky proběhlo před nominací, nyní se ponořím do výraznějších detailů. Kdo a kde hraje přesilovky, jakou úlohu má dotyčný hráč při oslabení, jak je to při vhazování, postavení obránců při bulích a podobně. To je jedna část mé práce.“
A další?
„Připravit sumář taktických variant našich soupeřů Kanady, Ameriky a týmu Evropy. V předpohárovém období vyrazím na přípravné zápasy ostatních mužstev, vypozoruju jejich herní plány a další systémové prvky. Něco hraje Babcock (kouč Kanady) s Torontem, něco Quenneville (asistent u Kanady) v Chicagu a něco Tortorella (kouč USA) v Columbusu. Ale výsledný projev trenéři vytvoří až těsně před Světovým pohárem. Z něj budeme čerpat finální informace pro naše potřeby, aby hráči měli co nejlepší servis informací o hře protivníka.“
Když to zjednoduším, na stůl hodíte složky se jmenovkou Kanada, USA, Evropa a v ní hráči naleznou recept, jak na ně…
„Rozhodně v nich najdou způsoby hry, jakými se dotyčné týmy prezentují. Přechod přes střední pásmo, obrana stejného území při vyhozených kotoučích, zakládání přesilovky. K čemu mají sklony při které chvíli, zkrátka tendence hry. Jde o hromadu různých detailů.“
Inspirace ze Švédska
Český hokej dlouhodobě postrádá kreativní obránce, v Torontu hrozí jisté trable s kvalitním zakládáním útoků. Vnímáte to i vy jako handicap pro podzimní podnik?
„Problém ne, spíš specifikum našeho týmu. I v tom, že v NHL nám stabilně hrají jen praváci. Šustr, Polák, Gudas , Michálek, Židlický . Kdežto leváci, pokud dostanou nominaci, hrají kolem deseti minut. Kindl, Jordán či Šmíd . Naším cílem je tyto náležitosti vybalancovat. V Detroitu jsme nedávno měli opačný extrém, v podstatě samé levoruké obránce. Tomu pak musíte uzpůsobit způsob hry u mantinelů v ofenzivní zóně, útočníci se musí trochu jinak chovat ve spolupráci s beky, specifika platí i pro přesilovku… Na poli výchovy obránců za posledních deset, patnáct let učinili největší progres Švédové s Američany. Vezměte si, že takový John Klingberg, jenž se dlouho držel v elitní desítce bodování celé NHL, se ani nevešel do nominace. Ale pořád tam mají Karlssona, Ekmana-Larssona, což jsou defenzivní megahvězdy. To, co si dovolí na modré čáře, to je úžasné.“
Zrovna u vás v Detroitu dlouhodobě sázíte na top produkty švédské školy...
„Každá návštěva Švédska je velmi inspirativní. Dostanu se tam i pětkrát do roka, koncem března letím znovu na tamní play off. Ve Frölundě a Skelleftee máme svoje hráče. V tamních gymnáziích, ale i po stránce individuální, odvádí Švédové špičkovou práci. A líbí se mi i jejich trend, kdy se trenéři snaží netrestat za chyby, za každý ztracený kotouč, místo toho pouze trpělivě korigují špatný návyk. Tím spíš se dostanete ve výchově k tomu, že si obránci budou věřit na modré a dovolí si s pukem. Posledním typem tohoto beka je u nás Marek Židlický, před ním v NHL Tomáš Kaberle .“
A teď pusto, prázdno...
„Z nějakého důvodu tomu tak je. Ale neznamená to, že v dohledné době se to nezmění. Na osmnáctkách při Hlinkově memoriálu jsem si všiml hráčů jako Budík, Vála, Hájek, ze starších třeba Zbořil. Ti kluci dokážou přejít přes hráče jeden na jednoho, zvládnou podržet si puk na modré nebo v ofenzivní zóně bez rychlého zbavování. Pokud v každém ročníku najdeme dva, tři sebevědomé kluky tohoto typu, odrazí se to časem i v dospělém nároďáku.“
A čím se pokusíte eliminovat nedostatky v tvořivosti u českých obránců na Světovém poháru?
„Naši útočníci budou muset bekům v určitých situacích zásadním způsobem pomáhat, aby jim rozehrávku co nejvíc ulehčili. Na tom se bude v přípravě hodně pracovat.“
Třeba se po sobotním čtyřbodovém večeru stane z Radko Gudase nový Erik Karlsson...
„Uvidíme. Radko hrál výborně, měl sedm střel na bránu, to je úžasné číslo. Jen tak dál. Každý hráč, zaškatulkovaný jako defenzivní bek, získá po takovém počinu velkou dávku sebevědomí. A potom je trenéry hned snazší přesvědčit, že patří i na přesilovku.“
Důležitá je dobře odvedená práce, ne výsledky
Josef Jandač se v Torontu postaví ostříleným pardálům Babcockovi či Tortorellovi, navíc v jejich prostředí. Tu zaběhlou rutinu v sobě nemá. Bude to mít o dost těžší už na startu?
„Ani náhodou. Naším obrovským plusem je, že nikdo v celé Severní Americe neví, co od nás čekat. Jakou taktiku. Znají sice tendence našich hráčů, ale netuší, co mohou trenéři nachystat. Což bude naše obrovská výhoda. Nečitelnost. Kdežto když se podíváte na Babcockovo Toronto, během pěti utkání přečtete řadu detailů. Takže to jako Pepův handicap nevidím, naopak, můžeme z toho načerpat náš prospěch.“
Každému je zřejmé, že kdyby národní tým hrál deset zápasů s Kanadou, víc jich určitě prohraje. Ale v jednom duelu můžou Češi překvapit. Souhlasíte?
„Proč se každý soustředí na výsledky? Ty přijdou, jakmile bude dobře odvedená práce. O ni jde.“
Výsledky rozhodují v turnaji, proto se ptám.
„Samozřejmě. Ale ty nejde ovlivnit před samotným zápasem. Nás zajímá to, co ovlivnit můžeme v přípravě. V jakém rozpoložení a připravenosti půjdeme do akce. Úkolem je zařídit, aby kluci věděli, co je během utkání může potkat a jak ideálně reagovat. Základem bude fyzická stránka, v tom bychom mohli mít mírně navrch oproti severoamerickým týmům. Z toho všeho se pak zrodí výsledek na ledě.“
Dá se to říci i tak, že stěžejní je pro vás zanechat dobrý dojem, stát se konkurenceschopným týmem těm nejlepším na světě?
„Všichni chceme vyhrávat, ale hlásat před turnajem nějaká velká motivační gesta, to jsem se za ta léta docela odnaučil…“ (usmívá se)
Fotky s Jágrem
Až později se vyjasní, zda se budete moci spolehnout na Jaromíra Jágra. Záleží jen na něm. Je z vašeho pohledu velký rozdíl mít číslo 68 v sestavě, nebo nemít?
„Mít takovou ikonu v týmu, nebo nemít? Tady není co řešit. Beru ho jednoznačně. První lajna v týmu NHL, pravidelně produkující body, jasná psychická odolnost, vše ve 44 letech, to je unikát. Zároveň ojedinělá motivace pro jeho spoluhráče. Doufám, že Jarda pojede. Respektuju ho úžasným způsobem. Vážou mě k němu i osobní vzpomínky z dětství.“
Jaké?
„Coby malý kluk z Poldi Kladno jsem se s ním fotil jako s hokejovou megahvězdou. A podruhé jsme se fotili před jedenácti lety ve Vídni se zlatými doutníky… Opravdu je neuvěřitelné, jak doteď válí v NHL, víceméně každý rok si chodí pro Zlatou hokejku, na každém turnaji, kam přijede, bývá vyhodnocen mezi nejlepšími hráči. Jarda je zkrátka ikona. Moje generace nového Jágra na ledě už nikdy neuvidí. Nestane se to. Při dnešní vyrovnanosti je to nemožné. Když jsem kdysi občas zaslechl, že v Česku roste nový Jágr, hned jsem si pro sebe říkal, že je někdo pěkně naivní.“
Především z Detroitu velice dobře znáte Jiřího Hudlera . Zeptám se stejně, přál byste si ho v týmu pro Toronto?
„V organizaci Red Wings jsme spolu strávili deset let. Jirka je vynikající hráč, schopný ve velkých momentech vytvořit velké věci. Což málokdo svede. V každém play off přišly okamžiky, kdy nějakou unikátní myšlenkou vytvořil v ofenzivně skvělou gólovou akci nebo příležitost. Jirka je jedním z nejchytřejších českých hokejistů současnosti.“
Takže?
„Zbývá sedm jmen, Jirka patří stoprocentně mezi vážné kandidáty.“
Den co den pozorujete progres gólmana Petra Mrázka. Ač se mu poslední vystoupení tolik nevydařila, platí, že v něm Red Wings našli novou jedničku a je budoucností Detroitu?
„Záleží na jeho výkonech, v Detroitu máme všechno postavené na nich. Už loni končil play off jako jednička. Do sezony sice vstupoval v pozici dvojky, ale opět si pro sebe urval jedničku. A chytá výborně. Je ohromně soutěživý, nesmírně psychicky odolný. Od dvacítek si jde za svým, chce být stabilní jedničkou v NHL a v budoucnu lepší než všechny ostatní jedničky v NHL... Z českého pohledu mám velkou radost i z Michala Neuvirtha, díky němuž se Philadelphia drží ve hře o play off . Nezapomínejme ani na Ondru Pavelce . Podstatné je, že máme z čeho vybírat, každý chce chytat na Světovém poháru, což je přesně to, co se nám v trenérském štábu a managementu týmu líbí. Soutěživost uvnitř týmu.“
