S dlouhými blonďatými vlasy zastavoval nejlepší útoky NHL, s úsměvem na tváři se nebál sestřelit i ty největší hvězdy soupeře. Darius Kasparaitis. Pamatujete? Vzrůstem nepříliš vysoký obránce, který na přelomu tisíciletí v Pittsburghu kryl záda „české mafii“, je živoucím důkazem, že hokejové sny se dají plnit v každém věku. Až včera, měsíc po svých 45. narozeninách, totiž poprvé oblékl dres rodné Litvy.
Podsaditý bek si po rozpadu Sovětského svazu podmanil NHL, během 14 sezon v barvách Islanders, Penguins, Avalanche a Rangers nastřádal bezmála 1500 trestných minut. Právě jeho ostré lokty dodávaly klid hráčům jako Jágr či Lemieux , aby mohli naplno rozvinout svoji hokejovou genialitu.
Obránce, jehož kariéru odstartovala účast na olympiádě v Albertville v roce 1992 pod hlavičkou Společenství nezávislých států, završil svůj příběh v nejslavnější lize světa v roce 2007. Bez prstenu pro vítěze Stanley Cupu, avšak s kompletní sbírkou olympijských medailí – ke zlatu z Albertville přidal stříbro z Nagana a bronz ze Salt Lake City, při své derniéře v ruském dresu na hrách Turíně stál v rozhodujícím zápase o třetí místo na straně poražených.
Na závěr své profesionální kariéry ještě oblékl dres Petrohradu v nově vzniklé KHL, pak už ale jeho 179 centimetrů vysoké tělo řeklo dost. Stovky střetů a nárazů si vyžádaly svoji oběť a Kasparaitis byl donucen pověsit brusle na hřebík.
Hráč, kterého měla většina hokejových fanoušků zaškatulkovaného jako ruského hokejistu, následně řešil, co dál. Krátce působil v Petrohradu jako asistent trenéra, následně se věnoval hokejovému potěru ve švédském Stockholmu, údajně zvažoval i kandidaturu na šéfa litevského hokeje. Nakonec se ale rozhodl pomoci své rodné zemi poněkud jiným, nečekaným způsobem.
VIDEO: Na poslední gól v NHL nahrál Kasparaitisovi Jaromír Jágr!
„V roce 1992 (po rozpadu Sovětského svazu) jsem se musel rozhodnout: reprezentovat Rusko, nebo Litvu? Rozhodování bylo snadné, vždyť v té době nebyl v Litvě snad jediný hokejový klub,“ obhajoval před necelými dvěma lety svoji volbu v rozhovoru pro The Hockey News. „Převážila touha po olympiádě a hokeji na nejvyšší úrovni.“
I přes kompletní sbírku olympijských medailí (z toho dvou pod hlavičkou Ruské federace) Kasparaitis nezapomněl na zemi, v níž se narodil. „Vždycky jsem měl někde vzadu v hlavě, že bych jednoho dne rád oblékl dres litevské reprezentace. Alespoň na jeden oficiální zápas.“
A tak místo užívání si hokejového důchodu na slunné Floridě oprášil v roce 2013 svoji hokejovou výstroj a vydal se na náročnou cestu. Nikoliv fyzicky, nýbrž časově. Podmínkou pro možnost obléct národní dres jiné země bylo totiž nastoupit minimálně ve třech sezonách v tamní soutěži.
V 41 letech by řada hráčů hledala motivaci jen těžko, Kasparaitis se však přinutil každý rok na nějaký čas odcestovat zpět do Litvy, aby nastoupil v tamní soutěži. Během čtyř let odehrál celkem sedm utkání, v nichž nasbíral 22 kanadských bodů. Proměna z neoblíbeného raubíře v produktivního zadáka byla způsobena především nízkou úrovní soutěže.
Kasparaitis původně vyhlížel účast na světovém šampionátu v roce 2017, svůj plán ale ještě o rok odložil. Právě Litva totiž hostí nadcházející mistrovství světa divize 1B – a kde jinde by se měl takový příběh uzavřít než právě zde?
Do startu šestičlenného turnaje pod hlavičkou IIHF zbývá ještě pět měsíců, Kasparaitis je však vítězem již nyní. V pátek, necelý měsíc po svých 45 narozeninách, poprvé oblékl dres litevské reprezentace v soutěžním utkání. S číslem 11, které nosil po většinu své zámořské kariéry, navíc s kapitánským céčkem hrudi.
Pohádkový debut navíc Kasparaitis okořenil dvěma asistencemi a vstřeleným gólem, čímž přispěl k vítězství svého týmu nad Estonskem 7:2. Jeho tříbodové představení navíc sledoval z tribuny jeho krajan a bývalý útočník Dainius Zubrus, který naposledy oblékal dres San Jose v sezóně 2015-16.
Zatímco jiný hráč ročníku 1972 s číslem 68 i nadále udivuje experty na genetiku a anatomii svojí schopností držet krok s nejlepšími, Kasparaitis si užívá výrazně nižší úrovně. Cítí, že zemi, která mu dala hokejové základy, by rád něco splatil.
Nikdo od něj nečeká okamžitý posun své země v hierarchii světových šampionátů, jeho inspirativní příběh však může oživit litevskou hokejovou kulturu a přilákat mladé naděje. A právě o to možná 45letému veteránovi jde.
