Jaké pocity panují po zápase, ve kterém se dlouho nedařilo, ale nakonec skončil parádním obratem?
„Dvě třetiny by nás lidi vypískali a nakonec nás skoro nosili na rukou. Takovej je hokej někdy sport. Náš výkon nebyl ideální, měli jsme štěstí. Kdyby Finové v prvních dvou třetinách dali čtyři góly, tak bychom se nemohli divit a bylo po zápase. Nějak jsme to ubojovali, Dominik ( Furch ) měl parádní zákroky a nakonec jsme to nějak otočili. Klobouk dolů před Finama. Hráli pěknej, moderní hokej, hlavně o bruslení, dávali si to do plné rychlosti, měnili si místa. S tím jsme měli velké problémy. Určitě ale máme na čem pracovat a co zlepšovat.“

Proč to první dvě třetiny tak drhlo?
„Nevím, jestli trošku nervozita nebo seznamování jeden s druhým, protože tady v tom složení hrajeme poprvé, ale Finové na tom asi nebyli jinak. Abych se přiznal,  kluky od nich ani moc neznám, ale říkám - byli schopní hrát moderní hokej v plné rychlosti. Takovej, co se dneska hraje. My s jejich rychlostí měli problémy, rychle k nám přistupovali, nemohli jsme si dát puk do hokejky, spíš jsme to mlátili kolem po mantinelech. Nedokázali jsme se udržet na puku u nich v pásmu, byli jsme pod velkým tlakem a jenom se štěstím jsme to vždycky vyhazovali, střídali, ale valila se na nás jedna vlna za druhou. Musíme to víc uklidnit, hrát více s pukem. Ono se to lehko říká, ale tyhle týmy jsou hodně o bruslení, musíme hrát hodně spolu, pomoct jeden druhýmu a začít od maličkostí.“

V prvních dvou třetinách měl snad jedinou větší příležitost Dominik Kubalík . Čím to, že v závěru najednou šance přicházely? Třetí třetinu jste na střely vyhráli 15:3.
„Potom už to bylo takový hop, nebo trop. Už jsme do toho prostě šli. Povedla se jedna přesilovka, dali jsme gól. Potom atmosféra v hale a takový to sebevědomí přešlo na naši stranu. Růža ( Martin Růžička ) vystřelil parádně, třikrát mu to sedlo a se štěstím jsme to otočili.“

Může z toho plynout ponaučení pro další zápasy?
„Tak určitě. Trenéři si z toho vezmou dobrý i špatný věci a do dalších zápasů si k tomu něco řekneme. Víme, že máme na čem pracovat, co zlepšovat. Nálada je ale dobrá, vyhráli jsme. Nikdo už se nebude ptát, proč jsme dvě třetiny byli horším týmem. Takovej je prostě někdy sport. Pro Finy možná nespravedlivý, ale lidem se to líbilo, nakonec odcházeli spokojení po tom, co na nás po dvou třetinách pískali. Parádní zážitek pro nás všechny tady, zahrát si před plnou arénou, byla parádní atmosféra, mexické vlny… Kvůli tomu člověk hraje hokej.“

Takový obrat se nestává až tak často. Mohl by tým nakopnout?
„Jasně, že ano. Dodá nám to sebevědomí. Ukázalo se, že to nevzdáváme za žádného stavu. Tak budeme muset hrát. Asi nemáme tým na to, abychom 60 minut dominovali, abychom týmy přehrávali. Budeme to muset hrát spíše tím, že budeme podávat dobrej týmovej výkon, makat jeden za druhého, padat do střel a využívat každou šanci, co budeme mít, protože šancí si asi těžko vytvoříme tolik jako třeba Finové nebo Švédové. Budeme muset dělat tyhle maličkosti a týmy porážet týmovým výkonem.“

Jaké máte dojmy z vašeho osobního výkonu? Dres národního týmu jste oblékl po více jak roce.
„To hodnotit nebudu. U jejich druhého gólu v oslabení jsem to mohl zahrát líp. Oni si to teda dali parádně, ale jak jsem říkal, rychlost hokeje byla pro mě těžká. Já jsem do toho skočil teprve před pár zápasama, moc toho nemám v nohou a hrát takový zápas v takovém tempu pro mě určitě nebylo jednoduchý. Zkoušel jsem krátká střídání, hrát jednoduše, hlavně dobře v obraně. Chtěl jsem pomoct týmu, užít si zápas. Dál bych to asi nehodnotil.“

Co říkáte na hattrick Martina Růžičky?
„Je vidět, že je střelec. Moc ho osobně neznám, ale je vidět, že když dostane šanci a někdo mu nahraje, střelu má a umí zakončit. Teď se mu daří, dává góly a proti Finům to zase potvrdil. Takové hráče český hokej hrozně moc potřebuje, protože nemáme moc střelců a šancí si moc nevypracujeme. Takže když už přijde, je dobré, že tam je někdo, kdo to umí takhle zakončit.“