Konečně se dočkal. Trenér Miloš Říha se po letech čekání, kdy už pomalu ztrácel naději, dostal na lavičku české hokejové reprezentace. Těší se. Chuť je na uznávaném motivátorovi obrovsky znát. Ze zvýšené pozornosti a velké zodpovědnosti nemá strach. „Vůbec se toho nebojím. Především chci kvalitně připravit tým a vtáhnout hráče i lidi na svoji stranu,“ prozradil sebejistě devětapadesátiletý stratég.
Jak si užíváte první chvíle ve funkci trenéra českého národního týmu?
„Je to pro mě fantastické. (usmívá se) Těšil jsem se na tuto chvíli opravdu dlouho, a abych se přiznal, tak jsem tomu už ani nevěřil, že někdy přijde.“
Mezi nejžhavější kandidáty jste však nepatřil. Český svaz ledního hokeje si vás vybral až po odmítnutí
Martina Straky
, Libora Zábranského i Filipa Pešána…
„Ti kluci, kteří mají hodně práce, se k tomu postavili rozumně. Někteří i nerozumně. (směje se) A z toho jsem poté vyústil já. Říká se, že jsem byl zvolen vlastně jako jediný volný kandidát. To si však nemyslím. Já se nechci chválit, ale nějakou práci už za sebou mám a to musí každý uznat.“
Myslíte si, že to pro vás bude úplně jiný pocit na reprezentační střídačce než na té klubové?
„Tak je to jiné už teď, když před vámi stojím v této funkci.“ (směje se)
Čeká vás dost práce s realizačním týmem i s vlastní tvorbou mužstva. Už se nemůžete dočkat?
„Určitě. Moc se těším, až budu moct všechny jména oslovit, sezvu si realizační tým a začne hokej. Budu se často jezdit dívat na zápasy a mluvit s kluky. Podle toho si budu dělat nějakou představu kádru a vůbec celkové práce. Především se s tím chci seznámit. Projdu si celkovou organizaci národního týmu na posledních třech mistrovství světa a uvidím, jak to chodí.“
Do kdy chcete mít jasno o podobě realizačního týmu?
„Co nejdřív. Já už jsem na tom začal pracovat. Mluvil jsem zhruba s šesti kandidáty. Odmítl mi jeden. Chci mít vedle sebe pracovně schopné kolegy, kteří v českém hokeji něco dokázali.“
Často se skloňuje jméno Roberta Reichela. Patří do vašeho seznamu?
„Ano, patří.“
Chci, aby tým opět při hře myslel hlavou
Váš předchůdce
Josef Jandač
říkal, že je ochotný pomoct svému následovníkovi. Využijete tedy jeho služeb?
„Chci na Pepíka navázat, takže rozhodně. Toto jsme s panem
Králem
řešili jako první věc. Chci si s Pepíkem o tom promluvit. Samozřejmě se ho chci zeptat, jakým způsobem pracoval během dvou let a jak mužstvo připravoval. Prostě všechny detaily.“
A v čem přesně chcete navázat na práci posledního českého kouče?
„Konkrétně na mladé hráče, které pozval do reprezentace. Já se jich taky nebojím. Naopak si myslím, že by měli tvořit takový ocásek národního týmu, který by do mužstva v krizových věcech vpustil krev a živost. Ti kluci, kteří budou čekat na šanci, musí být pozitivní. Když jim pak dáte šanci, budete vědět, že na ledě nechají všechno.“
Mladí hráči jako
Martin Nečas
či
Filip Chytil
se vám tedy líbili na mistrovství světa v Dánsku?
„Určitě. Myslím si, že nikdo z nich nezklamal.“
Po konci na turnaji v Dánsku trenér Jandač přiznal, že momentálně nemáme hráče, kteří by udělali velký úspěch. Myslíte si opak?
„Řekl bych, že pořád máme hráče, kteří dobře reprezentují český hokej. Nyní nám navíc vyskočili noví mladí kluci. Bylo by trochu třeba to mládí skloubit i s tím stářím. Je škoda některých kluků, kteří po mistrovství světa skončili. Mohli ještě chvíli vydržet. Nicméně se s nimi chystám promluvit. Mně osobně chybí v reprezentaci taková česká vyčůranost. Měli jsme sice vynikající hráče, ale i sebelepší týmy jsme dokázali zpomalit, vyčkat si na ně a vyprovokovat je. Na všechny jsme uměli dobře zahrát. Toto přemýšlení mi teď chybí. Není to jen o hokeji nahoru dolu. My musíme najít cestu mezi tím. Samozřejmě je potřeba bruslení, rychlost a dynamika, ale musíme opět zapojit hlavu.“
Máte pověst velkého motivátora. Věříte, že dokážete národní mužstvo nastavit podle svých představ?
„Nechci nic slibovat. Navíc je velice brzy takhle o tom mluvit. Nyní je to pro mě první fáze a taková škola, ve které se budu muset spoustu věcí učit, ale takovým způsobem by to mělo jít.“
