V exotické hokejové zemi vydržel jen chvíli, tamní kulturu však stihl poznat. Český obránce Tomáš Kundrátek na konci listopadu předčasně ukončil angažmá v čínském Kunlunu a vrátil se do extraligy, kde podepsal s Třincem. Důvod návratu z KHL nechtěl rozebírat, na život v Asii však s radostí zavzpomínal. „Bylo to hodně zajímavé. Chodili jsme na čínská jídla. Něco jsem ochutnal, ale do těch škorpionů a hadů jsem se radši nepouštěl,“ prozradil s úsměvem nový bek Ocelářů, který byl vzhledem k absenci dvou obránců dodatečně dopsán trenérem Milošem Říhou do nominace českého národního týmu na turnaj Channel One Cup.
Překvapila vás pozvánka do národního týmu po vašem nedávném přesunu z KHL do extraligy?
„Určitě jsem byl trochu překvapený, protože jsem měsíc nehrál. Nyní jsem však odehrál poslední dva zápasy za Třinec a cítil jsem se skvěle. Bohužel se zranil Doudys (
Milan Doudera
) a
Ondřej Vitásek
. Mrzí mě to, protože bych určitě nechtěl, aby byli zranění. Nicméně jsem se dostal do nominace a jsem za to vděčný.“
Nemusel jste narychlo překopávat plány?
„Vůbec ne. Nyní jsem doma a z Třince to mám hodinu cesty, takže je teď dostatek času na rodinu.“
Jakou spolupráci očekávat od trenéra Miloše Říhy?
„Pana Říhu znám již z Bratislavy. Myslím, že jsme spolu vždycky skvěle vycházeli a děkuji mu, že mi dal příležitost se do nároďáku vrátit.“
V dresu Ocelářů jste stihl nastoupit do dvou zápasů. Jak se vám hrálo po dlouhé době na extraligovém hřišti?
„Bylo to super. Moc jsem si to užil. Fanoušci byli skvělí. Atmosféra byla neskutečná. V Třinci mají skvělé zázemí, kluci navíc válí, tak si to moc užívám.“
Jaké vlastně bylo nastoupit po měsíci bez hokeje?
„Zodpovědně jsem se připravoval doma. Ještě asi 15 dní jsem musel být v Číně, takže jsem trénoval s týmem. Pak jsem ale přiletěl domů a individuálně se připravoval se svým kondičním trenérem Tomášem Tomigou. Na nástup do zápasu jsem tedy byl dobře připravený.“
Co bylo hlavním důvodem vašeho konce v Kunlunu?
„Důvodů bylo hodně. Nechce si mi to ale rozebírat. Teď je to prostě za mnou a já se plně soustředím na svůj nový tým.“
Měl jste alespoň čas poznat Peking?
„Určitě. Když jsem se dozvěděl tu zprávu, že končím, tak manželka zrovna seděla s dětmi v letadle. Pak to bylo docela hektických, ale zůstali jsme v Pekingu ještě šest dní, takže když mi rodina přiletěla, ještě jsme to tam trochu procestovali. Podívali jsme se do Disneylandu, centra Pekingu a s manželkou jsme prošli pár galerií.“
Jak se vlastně žije v Číně?
„Hodně zajímavě. Je to určitě něco jiného. Chodili jsme na nějaká čínská jídla. Něco jsem ochutnal, ale do těch škorpionů a hadů jsem se radši nepouštěl." (směje se)
Řekl byste, že už tam hokej není pro místní lidi španělská vesnice?
„Jsou tam fanoušci, kteří začali chodit před třemi roky, kdy klub vznikl. Jinak je to ale pořád stejné.“
Bylo však už podle vás znát, že se čínský klub stihl aklimatizovat v KHL?„Rozhodně. Klub je skvělý. Všechno tam šlapalo. Na organizaci si vůbec nemůžu stěžovat. Jen mi to tam prostě nevyšlo a vrátil jsem se zpátky do Česka.“
Váš současný spoluhráč Tomáš Marcinko z Třince za Kunlun při premiérovém ročníku a přiznal, že v kabině často chyběli tejpy a pásky na hokejky. Zažil jste to také?
„Ne, to ne. (usmívá se) Nebyl tam takový problém, ale musím říct, že jsem byl rád, když jsme měli trip v Rusku. Říkal jsem si: konečně v Rusku! Nevěřil bych, že tohle někdy řeknu.“ (směje se)
