Nejlepší dvojka extraligy. Nepolapitelní. Ukazují to i v reprezentaci. Osmadvacetiletý centr Jan Kovář, jenž svou neúspěšnou misi v NHL vzal jako motivační nakopávák do další kariéry. A třiatřicetiletý snajpr Milan Gulaš. Oba sní o titulu s Plzní. Zvlášť pro staršího parťáka by to byl významný moment, na velké zlato stále čeká.

Honzo, jak s denním odstupem chutná hattrick?
Kovář: „Radost má člověk vždycky, přeci jenom hattrick nedává každý večer. Ale beru to s nadhledem. Je fajn, že jsme vyhráli, dobře jsme vstoupili do turnaje. I tak tady máme ještě hodně práce před sebou.“

Co jste, Milane, na něj říkal?
Kovář: „Tak to jsem zvědav, co povíš! Řekni pravdu!“ (směje se)

Gulaš: „Když Koviho trochu znáte, víte, jaký je hračička. Nejradši by všechno vracel tomu druhému, aby to měl do prázdné brány. Takže jsem za něj rád, že si dal tři góly. Dát hattrick v nároďáku, to je paráda. Zasloužil si to.“

Je mezi vámi až bratrská chemie, že?
Kovář: „Je vidět, že si na ledě rozumíme. Na to, jak se známe spolu dlouho, jsme spolu až tolik zápasů neodehráli, ale šlape to. Když jsem přicházel do Plzně, byl jsem sám zvědavý, jak nám to půjde. Jsem rád, že si rozumíme.“

Čím to?
Gulaš: „Známe se dlouho, víme, co můžeme od sebe očekávat. Oba jsme rádi na puku, hodně si s ním hrajeme. Nesnažíme se hrát defenzivní rychlý hokej, ale hrát si. Honza to šperkuje tím, že i když je sám ve vyložené šanci, ještě dokáže najít toho druhého v ještě lepší pozici. Z toho jsou pak krásné kombinace. Tohle mi dlouho chybělo v Plzni. Vždycky v lajně musí být chemie. Když to funguje, hokej baví. Moc si to užívám.“

Je to podobné, jako když jste v Magnitogorsku válel po boku Sergeje Mozjakina?
Kovář: „Dá se říct, že jo. Milan je střelec, snažím se ho hledat v každé pozici. Někdy až moc, co?“

Gulaš: „No, trošku.“ (usměje se)

Kovář: „Snažím se mu dávat puky, aby měl prostor. Je to takový můj český Mozjakin“ (směje se)

Gulaš: „Kolikrát se divím, že nás trenér nevyhodí z tréninku. Protože když jsou nějaké nácviky, speciálně dva na jednoho, tak někdy vymýšlíme opravdu až moce velké kraviny. Ale hokej je i o tom, že vás to musí bavit. A my se tím teď bavíme. Když si dovolíte věci navíc, v zápase vám to potom lepí. Když se Honza vrátil ze zámoří, přál jsem si, aby nám to sedlo a pomohli jsme Plzni. I za něj jsem rád, měl těžký začátek sezony.“

Jste na sebe, Honzo, pyšný, že jste neúspěšnou misi v NHL vzal za správný konec? Že vás to pozitivně nakoplo do další kariéry?
Kovář: „Ani není být na co pyšný. Prostě to nevyšlo. Kdybych byl zahořklý, je to ještě horší. Snažím se to brát pozitivně. Aby mě hokej bavil.“

Takhle jste si to maloval, když jste kývnul Plzni?
Kovář: „Doufal jsem v to. Přiznávám, že kdyby Plzeň neměla takového rozdílového hráče, jako je Guli, možná bych tam ani nešel. Vždycky k sobě potřebujete parťáka, se kterým si vyhovíte.“

Jak se váš kamarád změnil poté, co se vrátil ze zámoří?
Gulaš: „Mám možnost to porovnat, protože ho znám dlouho. A můžu potvrdit, že tomu před sezonou dal sto procent. Hodně zhubnul, bylo vidět, že na sobě maká.“