Podepsal na dvě sezony za slušný balík, ročně si vydělá 3,35 milionu dolarů (asi 77 milionů korun). Svojí mamince koupil dům. Jakub Vrána po loňském zisku Stanley Cupu zažil v NHL zatím nejlepší sezonu. Ve Washingtonu si 23letého českého útočníka hýčkají. V reprezentaci to bylo jiné, na květnovém MS schytal i kritiku. „Musím říct, že jsem nepochopil, proč se někteří lidé snažili něco zbytečně překopávat a být tak negativní," říká v rozhovoru pro iSport Premium.
V Capitals mu věří. „Kuba je výjimečně dobrý hráč! Vidíme v něm naši budoucnost," lebedil si generální manažer Brian MacLellan. Jinak vnímal
Jakuba Vránu
reprezentační trenér
Miloš Říha
na šampionátu v Bratislavě, kde se u něj po famózním nástupu ocitl v nelibosti. Starého kostlivce vybalil kouč ze skříně během letního soustředění v Jihlavě. „Ani
Jágr
si nedělal na ledě, co chtěl... Musí tomu dávat víc," sepsul ve Sportu mladou hvězdu NHL. Vrána se k případu zprvu nechtěl vracet.
Trenér Říha se do vás opřel, že jste na mistrovství světa nepracoval pro tým, chtěl si na ledě dělat, co si zamanete. Přijel jste jako střelec, který dal v sezoně NHL 24 gólů, uvedl jste se dvěma trefami proti Švédsku. Jenže to spíš budilo dojem, jako by vás kouč ani neznal. Jak jste jeho zásahy chápal vy?
„Mistrovství světa je čtrnáctidenní turnaj a nikdo se tam netrmácí s tím, že by to jen odjezdil. Všichni chtějí odvést co nejlepší práci. Jdete reprezentovat svou zemi a cítíte to jako obrovskou motivaci, sejdou se tam výborní kluci. Musím říct, že jsem nepochopil, proč se někteří lidé snažili něco zbytečně překopávat a být tak negativní. Nám se od prvního zápasu dařilo, nebyl důvod něco měnit. Nerozumím, proč se to dělo. Od patnácti let jsem byl ve Švédsku a tři roky hraju v NHL. Vím, jak tam s lidmi pracují po mentální stránce mimo hokej i na ledě. Pokud se daří, je třeba zůstat pozitivní, makat dál, soustředit se na to, co šlape."
Váš útok s
Janem Kovářem
a
Dominikem Kubalíkem
jako třetí lajna rozhodl první duel se Švédskem, vy sám jste brankáře Henrika Lundqvista překonal dvakrát. Jenže záhy jste začal putovat sestavou, dokonce z ní vypadl, nestavěli vás na přesilovku. Co se stalo?
„Přijel jsem a od prvního tréninku se připravoval s Honzou Kovářem. Má přehled, předvídavost, umí přihrát, sedělo nám to. Trénoval jsem s ním nějakých sedm dní před mistrovstvím. První zápas naší lajně vyšel celkem dobře, byli jsme spokojení, plní energie, nabuzení. Jako třetí útok jsme všichni skórovali. Cítil jsem se najednou v laufu, nabral sebevědomí, ohromně si věřil, že budu schopen nasázet snad deset gólů a udělám nejlepšího střelce turnaje. Neviděl jsem jediný důvod, proč by se to mělo měnit."
Jenže se změnilo. Kladl jste si otázky, proč to tak je?
„Já už se k tomu víc nechci vracet. Je to zbytečné. My jsme s týmem měli udělat úspěch a to bylo jediné, o co mi na šampionátu šlo a co mě zajímalo. Proto jsem tam jel. Uspět na mistrovství světa. Celý turnaj jsme hráli výborně, chtěli ho vyhrát, nebo aspoň získat medaili. Nechápu, proč se to pak házelo na mě. Ale řešit dva tři měsíce po šampionátu ještě tyhle rozpory, to mi přijde nesmyslné. To by lidi, kteří jsou profesionálové, vůbec řešit neměli. Je to zavádějící, směřuje to pozornost někam, kam nemá."
Byl jste z toho rozhozený?
„Nebyl. Vůbec."
Opravdu ne?
„Když se staly věci, které se staly, snažil jsem se zachovat profesionálně. A nehodlal jsem to řešit, chtěl jsem se soustředit jen na svoji hru a na svoji práci, aby tým dosáhl co nejlepšího výsledku. A jestli se někdo toužil projevovat jinak a upoutávat na sebe pozornost, tak to nebylo nic pro mě. Jsem profesionální hokejista a tohle nepovažuju za úplně správnou věc."
Ale třeba novináři, kteří na turnaji byli, tvrdili, že jste působil podrážděně a odměřeně...
„Protože jsem cítil, že se úplně těší, až se mě na to zeptají. A já se o tom bavit nechtěl. Musím říct, že jsem strašně rád, že jsem odešel do Švédska, a za
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
