Vyměnil prosluněnou Kalifornii za nejlidnatější zemi světa. Český obránce Andrej Šustr od této sezony působí v barvách čínského Kunlunu. „Dá se říct, že mě v Číně překvapilo úplně všechno. Na to se připravit nedá,“ říkal před začátkem reprezentačního srazu. Jak zatím prožívá své angažmá na dálném Východě?
Co přesně vás zatím nejvíce šokovalo?
„Toho je tolik. Člověk si samozřejmě moc s lidmi nepopovídá a moc si toho nepřečte. A to nejenom kvůli tomu, že je všechno v čínštině, ale i samotné připojení na internet a dostávání se ke zprávám je ztížené.“
Jak řešíte čínskou cenzuru vy?
„Dá se to obcházet různými programy, které vás třeba připojí na sociální sítě, ale je to nezvyklé. Tady jsem musel využít pomoc od zkušenějších spoluhráčů, kteří mi poradili.“
Dá se naopak nalézt něco, co je podle vás vyloženě pozitivní?
„Neřekl bych pozitivní, ale spíš je to naprosto jiné. Přijel jsem z Ameriky, nejvíce kapitalistické země na světě do místa, kde vládne komunismus. Kultura, společnost, myšlení lidí, to všechno je odlišné. Je dobré to vidět, člověk díky tomu získá úplně nový obzor.“
Jste atrakcí v Číně?
„Rozhodně. S mou výškou (Šustr měří 201 cm) si mě na ulici, nebo v metru hned každý fotí. Člověk zkrátka vyčnívá o nějakých třicet, čtyřicet centimetrů a na to tam oni nejsou zvyklí.“
Kde tam bydlíte?
„V malém hotelu v oblasti mezi místními lidmi, což je úžasná zkušenost. Jedna věc je do Číny přijet, ale takhle mít možnost přímo žít ve společnosti lidí, kteří mají úplně jiný pohled na svět, než lidé u nás, nebo v Americe, to je hodně speciální možnost.“
Hrát na takové reprezentační akci jsem ještě neměl možnost. Těším se
Pokud se na to podíváme z hokejového pohledu, tak jste spokojen s rozhodnutím jít do Číny?
„Jo, velice spokojen. Po posledních dvou sezonách, kdy to v NHL nebylo ono, jsem moc rád, že jsem dostal takovou příležitost, kde jednak můžu být platným hráčem, ale hlavně si zase můžu hokej naplno užívat. To je pro mě nejdůležitější.“
Mají Číňané zájem o hokej?
„Je tam poměrně dobrá návštěvnost na zápasy. Domácí utkání hrajeme v olympijské vesnici, kde se bude konat zimní olympiáda za tři roky. Je to příjemné místo a ještě na nás chodí lidi. Fandí se samozřejmě trochu jinak, než je tomu u nás, ale na to si člověk rychle zvykne.“
Fandí se jinak?
„Atmosféra je trochu vždy komornější, hokej tam není dlouho, ale animační týmy dělají moc dobrou práci v tom, že se lidem říká, jak fandit.“
Projevuje se v denním řízení klubu nějaká čínská specialita?
„Generální manažer i trenér, vlastně všichni, co s námi denně přicházejí do kontaktu, jsou Američané, nebo Kanaďané. Fungování klubu se tak nijak zásadně neliší od toho, jak to chodí v klubech třeba v Americe.“
Pro vás to bude premiéra v rámci Euro Hockey Tour. Těšíte se?
„Těším se, jsem rád, že tu můžu být. Tím, že jsem hrál v Americe, tak jsem nikdy neměl možnost hrát na takové akci. Pro mě je to poměrně jedinečná šance, kde si můžu zahrát se spoluhráči, se kterými jsme společně vyrůstali.“
Kolik spoluhráčů jste v kabině poznal?
„Dobře se znám s Honzou Kovářem, nebo s Davidem Musilem a s hráči, kteří jsou z KHL. Je tu samozřejmě hodně nových tváří, ale věřím, že se rychle poznáme.“
Jaká byla cesta?
„Dlouhá, to nebudu lhát. Naštěstí to bylo lehčí o fakt, že jsme hráli poslední zápas v Soči a odtamtud jsem rovnou přiletěl. Je to hodně náročné samozřejmě, ale snad se s tím co nejrychleji srovnám. Rád bych viděl rodinu, odpočinul si a samozřejmě se připravil dobře na turnaj.“
