V létě se pokoušel o návrat do NHL. Marně. Tak 28letý útočník Andrej Nestrašil znovu zamířil do Evropy. Přes krátkou zastávku v Třinci zakotvil v Magnitogorsku. „Ačkoliv se mi bodově zase tolik nedaří, tak v Rusku je důležitější, že tým vyhrává,“ řekl po úterním dopoledním tréninku národního týmu. Metallurg v úvodu sezony odvolal trenéra Josefa Jandače, ze suterénu KHL se už drápe nahoru. Od Nestrašilova příchodu vyhrál devět z 12 zápasů, jen v jednom nebral ani bod.
Skoro to vypadá, jako kdyby se Magnitogorsk vaším příchodem nakopnul.
„Už jsem o tom taky přemýšlel. Říkal jsem si, kdyby to bylo naopak, a od mého příchodu jsme prohrávali, tak bych si za to kredit taky nechtěl vzít, takže stejně tak takhle. Myslím, že už předtím, než jsem přišel, tak ve třech posledních zápasech udělali kluci body. Ono je to těžký, když se změní trenér, jede se nový systém, zase se hraje trošku jinak. Než to hráči pochopí a vezmou za své, tak to chvíli trvá. Přišel jsem tam v pravou chvíli a od té doby nám to zaplaťpánbůh šlape.“
Před měsícem v klubu skončil po 28 letech dlouholetý manažer Gennadij Veličkin. Jak velký zásah to byl pro tým?
„Než jsem se tam rozkoukal, tak se událo takových věcí. (usměje se) Vůbec jsem ho nepoznal, takový je hokejový život. Jde dál, druhý den je zase trénink, zase zápas. Vždycky je spoustu věcí, na které se člověk musí připravit a být ready. Takže vůbec není čas řešit, co bylo včera a co předevčírem. Kluci, co tam jsou dlouho, by určitě mohli říct daleko víc. Ale já bohužel ne.“
Každopádně jste byl jeho poslední transfer…
„Jo, to jo. Nevím, jestli je to pozitivní, nebo negativní.“ (směje se)
Magnitogorsku se vůbec nevydařil úvod sezony, skončil trenér Jandač . Cítíte, že tým má mnohem navíc, než zatím ukazuje?
„Myslím, že mužstvo je silný. To byl i jeden z důvodů, proč jsem tam šel. Věřil jsem, že ačkoliv jsou v tabulce dole, že tým je dost silnej na to, aby se vrátil nahoru, aby udělal nějaký výsledek. Pořád tomu věřím. Je to hodně kvalitní mužstvo.“
U týmu zůstal asistent Jiří Kalous . Pomáhá vám?
„S Jirkou se znám dlouho, kdysi býval i na Slavii. Je to takové zvláštní – dva Češi v jednom týmu, jeden trenér, jeden hráč. Ale určitě jo, po zápase mi něco ukáže na videu. S hlavním trenérem mluví daleko víc než já, takže informací má víc. Je tam ještě kondiční trenér Martin Iterský. Vždycky je to lepší.“
V čem je zvláštní kombinace hráč Čech – trenér Čech?
„Nechceme před ostatními lidmi mluvit česky. Trenér a hráč že jo, nikdy jsem to nezažil, je to něco nového. Kdybychom mluvili stejným jazykem jako všichni ostatní, tak je to o něčem jiném. Všichni by rozuměli tomu, o čem se bavíme. Kdežto takhle si kluci můžou myslet… Víte co, v tomhle je to zvláštní. Jinak je to v pohodě.“
Takže na sebe mluvíte rusky?
(usměje se) „Ne, když je tam málo lidí, tak česky.“
Jaký je život v Magnitogorsku?
„Líbí se mi tam hlavně po hokejové stránce, organizace je moc dobrá. Hlavní trenér zatím přesně ví, co chce. Je to inteligentní člověk a rozumí tomu. A líbí se mi tam i po životní stránce. První dva roky jsem hrál v Nižněkamsku, takže pro mě je to krok nahoru. (směje se) Je to pro mě lepší i v tomhle směru. Samozřejmě to není Moskva, ani Petrohrad. Stejně jsme ale půlku času někde na tripech a doma jsme jen pár dní. Člověk je rád, že si může doma lehnout a odpočinout si, takže úplně v pohodě.“
Většině lidem se při zmínce o Magnitogorsku vybaví ocelárny, špinavý vzduch. Takže to tak není?
„Musím říct, že zatím je to dobrý. Možná byl jeden blbej den, kdy to bylo cítit, ale myslím, že to mají udělaný tak, že vítr jde většinou na druhou stranu. Je to podobné jako v Třinci. Tam to taky lidi ve městě moc necítí. Já tam byl dva týdny a nic jsem nepoznal. Myslel jsem si, že to bude o trošku horší, ale je to v pohodě.“
V klubu jsou na ocelárnu náležitě hrdí. Už vás vzali na prohlídku?
„Bohužel jsem tam přišel až moc pozdě. Všichni noví hráči šli, ale už před sezonou. Teď už na to není moc času. Byl bych rád, stoprocentně bych se šel podívat.“
Stihla se za vámi v Magnitogorsku už otočit i přítelkyně?
„Měla přijet, ale nějak jsme to nestihli s vízama. Takže pojede až teď po Helsinkách se mnou na měsíc. Ona je Američanka, takže na Vánoce pak jezdí domů. Pak přijede ještě v lednu nebo únoru na další měsíc, ale tím, že jsem tam šel pozdě, tak se mi sezona smrskla z osmi měsíců na čtyři a půl, pět. Takhle je to daleko lepší, že tam se mnou dva z pěti měsíců bude. Ono zase, když jsme někde pryč, tak co tam ty holky mají dělat? Takže jsem radši, když je tady v Praze, kde to zná a má kamarády, nebo doma v Americe s rodinou. Když nám to časově vyjde, že jsme dva tři týdny v Magnitogorsku, tak je to super, že ji tam mám. Je to i pro mě daleko snazší. Ale když tam nejsem, tak nemá cenu ji nechávat doma zavřenou.“
Kde bydlíte?
„Jsem v týmovém baráku, kde žije spoustu kluků. Tři ze čtyř importů jsme přímo v baráku. Je to normální bydlení. Ani nepřemýšlím o tom, že bych si hledal něco jiného, lepšího. Takhle mi to naprosto stačí.“
Báza už tam nefunguje?
(usměje se) „Mají ji tam, ale myslím, že už snad šest let tam nikdo nebyl. Možná, že tam jezdí mladí kluci. Ale jinak jako celý tým ne.“
Bavil jste se o Magnitogorsku s Janem Kovářem , než jste tam šel?
„Trochu jo, ale hrál jsem tam předtím s Nižněkamskem, takže jsem věděl, do čeho jdu. Pro mě bylo důležité, že jsem věděl, co je tam za hráče, že je to tým, který má ambice, který by měl být v play off a udělat tam nějaký výsledek. V té chvíli se hlavně všechno odehrálo tak rychle, že ani nebyl čas to probírat se spoustou lidí a nějak se rozmýšlet. Když jsem slyšel Magnitogorsk, tak jsem okamžitě řekl, že stoprocentně, že o tom není potřeba přemýšlet dál.“
Vzpomínají tam na Kováře?
„Určitě, to je pan hokejista. Tam je místní legenda. (usměje se) Taky mi všichni říkali, abych ho pozdravoval. Milují ho tam.“
Teď si spolu zahrajete v jednom útoku za reprezentaci.
„Já ho nechci jako úplně přechvalovat. (směje se) Ale pro mě je to jeden z nejlepších hráčů mimo NHL, ne-li nejlepší. Dokazuje to už asi pět šest let. O tom absolutně není pochyb. Je hrozně chytrej. Sice není bruslař od pána Boha, ale s jeho chytrostí se nemůže nikdo moc srovnávat.“
V létě jste se neúspěšně pokoušel o návrat do NHL. Už jste smířený, že nevyjde?
„Víceméně jsem byl vždycky smířený s tím, že to nemusí vyjít. Byl jsem tam tři roky a po těch třech letech vás už lidi znají, už vědí, mají vás nějakým způsobem zaškatulkovaného. Hlavně v dnešní době tam hrají kluci, kterým je 18, 19 let a mně už je 28. To je pro ně pomalu hokejovej důchod. Není tam moc hráčů, kteří hrají nad 30 let. Už to ani v hlavě nemám, že bych se tam měl někdy dostat, ačkoliv to léto, co jsem teď měl, bylo super. Naučil jsem se spoustu věcí a rozhodně toho nelituju. Liga se tolik změnila za poslední roky… Všechny ligy se ale mění, i KHL se za dva roky, co jsem tam byl, hrozně změnila. Je to realita, my ji musíme přijmout a jít dál, makat dál. Je spoustu možností, kde hrát.“
