Dres české hokejové reprezentace naposledy oblékl v přípravě na MS 2018 v Dánsku. Během takřka tří let chyběl útočník Michal Birner (34) v národním týmu hlavně vinou častých zranění. Tahoun Liberce přiznal, že s nominací už moc nepočítal, lví (respektive tygří) podíl na návratu však měl trenér Filip Pešán, kterého velice dobře zná ze severočeského angažmá. Pro misi v Malmö je tedy zpět a s velkou chutí dokázat si, že na mezinárodní scénu pořád má.
K reprezentaci jste se připojil poprvé od olympijské sezony. Předpokládám, že jste rád, když to zdraví a energie dovolily.
„Samozřejmě jsem rád, že tady můžu být. Byli jsme v kontaktu s Filipem (Pešánem), něco jsme si k tomu řekli… Za jakých okolností by to mohlo dopadnout. Vždycky jsem říkal, že když budu zdravý a neublíží to Liberci, tak přijedu. Jsem tedy tady a jsem za to vděčný.“
Trenéra Pešána dobře znáte z Liberce. Působí na vás stejně jako kdysi u Bílých Tygrů, nebo si nyní všímáte nějakých rozdílů?
(přemýšlí) „Myslím si, že by bylo na škodu, kdyby se měnil. On je pořád stejný, má svůj přístup k hokeji, k věcem na ledě i mimo něj. Řekl bych, že ho za to všichni respektujeme. Je to prostě Filip Pešán a my všichni budeme dělat, co nám říká. Věřím, že to přinese nějaký úspěch.“
Jak moc se změnila kabina od vaší poslední akce?
(směje se) „Složitá otázka. Už si ani nepamatuji, kdo tady naposledy byl. Máme spoustu mladých kluků z české ligy. Když jsem tady byl naposledy, určitě jsem nepatřil k nejstarším a teď jsem nejstarší. Takže to je asi pro mě největší rozdíl.“
A znamená pro vás něco, že jste nejstarší a nejzkušenější reprezentant v kádru?
„Neznamená to nic. Je to jenom nějaké číslo. Jsem rád, že mezi těmi mladými kluky můžu být a zase se můžu cítit mladší. (usmívá se) Beru to spíš jako výhodu a motivaci.“¨
A jaký máte dojem z mladých „štírků“, jako jsou útočníci Oscar Flynn či Petr Kodýtek?
„Tím, že proti nim nastupuji v extralize, vím o nich. Jsou to velice rychlí hráči. Jedině dobře, že tady jsou. Je to dobře i pro mě, s nimi je tempo na tréninku hned vyšší. Nutí mě to se víc snažit, přepnout na vyšší výkonnostní level.“
Při pohledu na natěšené mladíky musí být příjemné, že má český hokej zatím ještě kde brát.
„Já doufám, že máme pořád kde brát. Je jedině dobře, že tihle kluci do toho šlapou i v extralize. Vůbec se nebojím o budoucnost národního týmu. Prostě teď je nějaká situace kolem českého hokeje a věřím, že se to co nejrychleji vyřeší. Vše si sedne a půjdeme správným směrem.“
Na únavu se nelze vymlouvat
Říkal jste, že už si pořádně nepamatujete, kdo byl při posledním srazu v kabině, teď v ní najdete řadu současných i bývalých spoluhráčů z Liberce. Přijdete si tak trochu jako pod Ještědem?
„Těch lidí, co jsou v Liberci, nebo jím prošli, je v kabině i ve vedení spousta, což je určitě výhoda. Samozřejmě to je i jeden z důvodů, proč jsem řekl, že pojedu a zkusím tomu dát ještě jednu šanci. V mém věku už je důležité, když někam jdu, abych se cítil komfortně na ledě i mimo něj.“
Účast jste tedy hodně zvažoval?
(přemýšlí) „Kdyby u reprezentace nebyl Filip, tak bych o tom možná ani neuvažoval. On mě zná jako hráče i člověka a ví, co ode mě čekat. Je to tedy mnohem jednodušší. Těch zranění a všeho možného bylo za poslední dvě sezony tolik, že mi to prostě nedovolovalo, abych s nároďákem jezdil. Upřímně, ani jsem s tím moc nepočítal. Ale jak jsem říkal, tím, že je u toho Filip, tak jsme si sedli, úplně otevřeně si popovídali o tom, za jakým podmínek to bude možný. Ta nejdůležitější je samozřejmě moje výkonnost, kterou se snažím mít.“
Určitě zamrzí, že s vámi ve Švédsku není i bývalý parťák
Michal Řepík
, je to tak?
„Lhal bych, kdybych řekl, že ne. S Michalem si udržujeme kontakt a řešíme spolu spoustu věcí, takže i to, proč chybí. Plně respektuji, že nemohl jet, má nějaké zdravotní problémy a blíží se nejdůležitější část klubové sezony. Hlavně mu přeji, ať se dá do kupy a může dál podávat výkony, jaké v extralize podává.“
V průběhu obzvláště náročné sezony jste tedy neměl potřebu si na týden odpočinout?
„Snažím se průběžně starat o své tělo. Nemám žádné věci, které by mě teď nějakým způsobem limitovaly. Nějaká únava je, ale na to se nechci vůbec vymlouvat, když vidíme, v jakém tempu se hraje NHL. Jsme profesionálové. S tím rozpisem, co teď máme v extralize, je možná i výhoda, že můžu hrát a úplně z toho nevypadnu. Tempo ještě bude celkem vražedný, ale kvůli tomu se hokej hraje. Proto dřeme přes léto, abychom byli nachystaní. Snažím se to brát pozitivně.“
Vnímáte misi v Malmö jako příležitost vyzkoušet si mezinárodní scénu a pak následně uvažovat o účasti na mistrovství světa?
„Takhle daleko zatím nepřemýšlím. Ale tím, že nebyla Liga mistrů, jsem ještě neměl možnost se poměřit se soupeři na mezinárodním poli. Takže se na to těším. Chci vidět, jak sám vypadám, jestli na to ještě mám. O mistrovství světa? Nyní jsem na této akci a budu se snažit odvést maximum. Co se stane potom, bude potom.“
