Po nepovedeném mistrovství světa v Rize došlo k zásadní změně kompetencí ve vedení české hokejové reprezentace. Plnou odpovědnost za výsledky národního týmu od nynějška přebírá generální manažer Petr Nedvěd, který tak bude i nad hlavním trenérem Filipem Pešánem. Je podle deníku Sport povýšení někdejšího vynikajícího útočníka správný krok? Na odpověď jsme se zeptali hokejových redaktorů Miroslava Horáka a Ondřeje Kuchaře, jejichž polemiku si přečtěte v článku iSport.cz.
ANO, rozvolnění pandemie dusna
pohled Miroslava Horáka
Jiný by na místě Filipa Pešána silně zvažoval doručení demise. Prioritně ne kvůli chabému výsledku, které český hokej skládá na hromádku, až to hezké není. Hlavně proto, že velitel národní jednotky v Rize rozložil i to, co snad rozložit nešlo. A popudil vůči sobě scénu, která se na 99 procent bude v únoru bít proti světovým esům na Hrách v Číně.
Tlak jako v papiňáku musel najít cestu ven. Český hokej ji našel v podobě povýšení Petra Nedvěda . Byl to on, kdo naverboval do Rigy sextet českých vyslanců v NHL, další jména měl v rukávu. S hráči elitní světové soutěže peče vřelé vztahy, rozumí jejich pohledům na věc a oni jdou za ním. Klíčová věc: kdysi byl jedním z nich.
To o Pešánovi říci nemůžete, Riga to bohužel prokázala v plné nahotě. Pro nejlepší české hokejisty, co se vlastním kumštem dostali na první jeviště, je sázka na Nedvěda vítanou zprávou. Samozřejmě, že nemluvíme o podání všeléku. Ovšem účinná medicína na vředy právě byla podána.
Bylo nutné co nejdříve zastavit proudění rižských příběhů mezi zámořskou suitu. Uskřípnout hrozbu toho, že do české reprezentace nebude vstupováno s chutí, nýbrž z jakési povinnosti a obavou, co přijde. S Nedvědem v pozici náčelníka dochází k rozvolňování úplně zbytečné pandemie dusna.
A Pešán se konečně dostane pod reálný tlak. Jako šéftrenér a šéf repre pod ním nebyl. Cítil se jako neohrožený král s patentem na rozum. I podle toho to v Rize dopadlo.
NE, kanadský model není cesta
pohled Ondřeje Kuchaře
Roky neúspěchu. Obzvlášť z toho letošního cítí hokejový národ na patře v ústech pořád silnou pachuť. Časem vyprchá, jako vždycky. Je dobře, že svazové vedení hledá cesty ven z kruhu dlouhé mizérie.
Že by ale zrovna reforma nominačního systému hráčů byla tím, co český hokej vytáhne zpět na výsluní, si nemyslím.
Jde o tzv. kanadský model. Právě u vynálezců hokeje je totiž zaběhnutým schématem. Nejvyšším bossem týmu je generální manažer. S maximálními kompetencemi a zároveň odpovědností. Je to GM, kdo najímá kouče. S ním pak řeší jména asistentů, dává do pohybu vlastní vizi.
V Kanadě systém funguje, jejich příprava během sezony je totiž kompletně jiná než u evropských výběrů. Každý rok se tým sejde těsně před velkou akcí, žádné přípravné turnaje, žádné kempy. Češi ladí mančaft během Euro Hockey Tour. Kostra týmu je roky stejná, podle preferencí kouče a jeho stylu se pouze vybírají další dílky skládačky.
Vůbec nejde o osobu Petra Nedvěda, který si svou práci odvádí dobře. Pouze si myslím, že v Česku model, kdy on Filipu Pešánovi sestaví kádr, nemůže fungovat. Případně z něho bude paskvil řady kompromisů a souboj eg.
Tohle není cesta. Oheň navíc doutná úplně jinde.
