Když projíždíte soupisku české ženské hokejové reprezentace, u jejího jména se zastavíte. Samantha Kolowratová (25). To příjmení... Neslyšeli jste ho už? Možná v hodině dějepisu, možná někde od průvodce na zámku. Obránkyně národního týmu má slavné předky. Ale s oslovením „paní hraběnko“ na ni nechoďte. Pracuje na tom, aby z ní byla dobrá lékařka, dokud to půjde, bude hrát i hokej.
Heslo pánů z Kolowrat zní: „Věrně a stále“. Trocha dějepisu? Jde o starý šlechtický rod, jehož historie sahá až do 13. století. Najdete tady velká jména, která se podílela na politice i kulturním životě v Čechách a v Evropě. Po roce 1989 jim byl vrácen Kolowratský palác na Ovocném trhu v Praze nebo zámek v Rychnově nad Kněžnou.
V rodokmenu najdete generály, polní maršály, nejvyšší purkrabí, zakladatele Národního muzea, arcibiskupa... A taky hokejistku, která hraje ženskou obdobu NHL. „Nevzbudím se ráno s tím, že vstává hraběnka. Takhle to není,“ směje se mladá hokejistka Samantha Kolowratová. Tenhle titul jí ale patří, byť na něm nijak nelpí. Teď se chystá reprezentovat Česko na mistrovství světa.
Cesta do národního týmu pro ni byla docela zajímavá. Sama říká, že hokej jí pomohl, aby sama poznala, kam vlastně patří. „Vždycky to pro mě bylo těžké. Moje mamka je Korejka, taťka poloviční Čech. Narodila jsem se v Praze, ale spíš jsem si vždycky říkala, že jsem asi Američanka, doma jsme nikdy česky nemluvili. Ale zase moje jméno je české, má doma velkou historii, slavné předky,“ vypočítává, co se mladé slečně honilo před lety hlavou.
„Hokej mi v tomhle strašně pomohl. Když jsem začala hrát v Česku, kolem sebe jsem měla hodně kamarádek a najednou byla potřeba i česky mluvit. Postupně jsem poznala, že mám místo, že patřím sem,“ říká. A pak pevně dodává: „Já jsem Češka, reprezentuju naši zemi, jsem na to strašně pyšná. Vždycky je fantazie, když se vracím z Ameriky zpátky, vidím holky, bavíme se česky.“
Nemyslete si, že v rodu Kolowratů to chodí, jako když sledujete seriál Koruna o anglické královské rodině. Nic takového. Žádná rodinná nařízení členy slavné dynastie neomezují. Ani do nich nikdo necpe portréty a data, že musíte umět nazpaměť celou linii šlechtického rodu až do 13. století. „Ne ne, takhle opravdu ne. Moje mamka se třeba chová jako stoprocentní Američanka. Beru to tak, že je důležité chápat, co naši předci dokázali. Je to důležité, je to naše historie,“ tvrdí.
Kamarádky ani nevědí, že jsem hraběnka
Přítomnost? Dcera Henryho Francise Kolowrata-Krakowského a Joanne Kim Kolowrat-Krakowské míří ke kariéře lékařky. Vedle studií hraje i hokej, vyrostla z ní kvalitní obránkyně. Původně začínala s krasobruslením, ale bratr Alexander Kim se dal na hokej (mimochodem v mládeži za Kladno), tak vyrazila jinou cestou. Do roku 2014 oba hráli v Česku, pak se přestěhovali za moře.
K hokeji měli blízko i díky tátovi, který odmala zbožňoval Broad Street Bullies, miloval Philadelphii kolem rabiáta Bobbyho Clarka, Billa Barbera nebo bitkaře Davea Schultze. „Jasně. On se narodil nedaleko Philadelphie a měl vždycky rád ten klasický hokej Flyers. Velcí a tvrdí hráči, to se mu vždycky hrozně líbilo,“ potvrzuje Samantha Kolowratová.
Takže je ostrá i sama? „Ale jo, jsem taky tvrdá,“ usměje se. „Jsem docela vysoká, navíc když hrajete s klukama, zvyknete si na tvrdší hokej. Jen v Americe jsem poznala zase jiný styl. V ženském hokeji se taky hraje do těla, ale ne tolik. Nejsem typ, který by proseděl většinu zápasu na trestné lavici, znám míru,“ dodává.
Logicky vás napadne, jestli má tedy aspoň nějaké výhody z toho, že je hraběnka. Smůla. Budete zklamaní. „Moc ne,“ odpoví. „V Americe se o tom nikdy moc nemluvilo, navíc Česko je pro ně vzdálená země, tím pádem neznají naši historii. Když na to nějak narazíme, tak si myslí, že jsem něco jako princezna. Nedovedou pochopit, co to znamená. Kamarádky ani nevědí, že jsem hraběnka.“ Ale kdyby je vzala do zámecké zahrady v Rychnově nad Kněžnou a na trávě jen tak prohodila, že tohle patří naší rodině? „To by byly překvapené hodně,“ směje se.
Ostatně tohle ji vystihuje docela dost. Při povídání působí hodně veselým dojmem, taky se ale strašně soustředí, aby dokázala formulovat svoje myšlenky v češtině. Když se občas zasekne a v hlavě visí anglické spojení, nechce si to zjednodušit: „Ne ne, počkejte, to zvládneme.“ A má pravdu. Češtinu si osvojila velmi dobře.
Studovala na Univerzitě ve Vermontu, kde se stala i kapitánkou místního hokejového týmu. Minulou sezonu chtěla odehrát v NWHL za tým Metropolitan Riveters. Tým má českého trenéra Ivo Mocka, který vládne partě žen a slečen s asi nejpůsobivějším logem soutěže. Na dresech mají postavu z II. světové války, fiktivní Rosie the River. Symbolizovala nasazení žen při válečném konfliktu, které montovaly v továrnách munici a nahradily muže, kteří odešli na frontu.
„V našem logu je silná ženská, my tím i pokračujeme v historii. Když mi bylo patnáct, ženská NHL ještě vůbec neexistovala, teď ano. Najednou máte pocit, že jste součástí něčeho velkého, co se tvoří a začíná, aby ženský hokej jel, rozvíjel se,“ užívala si Samantha Kolowratová, že hraje nejlepší soutěž v Americe.
Platí tady i heslo slavného plakátu s Rosie: „We Can Do It“ (Zvládneme to). Tenhle motivační vzkaz měl dodávat sílu. Tak trochu to mělo platit i pro hokejistky. Bohužel sezona se kvůli covidu smrskla jen na tři zápasy. „Nehrála jsem tam dlouho, sezona byla krátká. Ale natáhnete na sebe dres s tím logem? Převládne ve vás pocit, že my jsme teď ty silný ženy a můžeme si dělat, co chceme, tedy hrát hokej,“ vnímala česká obránkyně sílu symbolu. Od nové sezony by měla hrát ve Švédsku. U hokeje vydrží tak dlouho, dokud jí to dovolí její lékařský sen.
Heslo, které měla Rosie, ovšem může platit i na českou reprezentaci. Ještě nikdy nevybojovala na MS v hokeji medaili. Teď už se mezi nejlepší země na světě chce procpat: „Mám pocit, že už máme zkušenosti. Navíc je tady opravdu dobrá týmová chemie, vždycky chcete hrát o medaili, ale tak nějak si myslím, že teď je opravdu náš čas. Můžeme už dokázat, co opravdu znamená český hokej.“
Ano, takhle nějak museli mluvit hrdí Kolowratové i o pár století dřív, jen to tedy nebylo o hokeji.
