Těžké období ve Švédsku, i tak je Rousek zpátky v reprezentaci: Zatím nebyl zdvižený prst
Po čtyřech sezonách vzdal boj o pevné místo v NHL a zamířil do Švédska. Tam zatím Lukáš Rousek zažívá těžké časy. Jeho týmu HV71 se v lize nedaří a v polovině základní části je na předposledním místě. „Nechytli jsme úplně začátek a sezona se zatím nevyvíjí podle našich představ. V tomhle ohledu je náročná,“ přiznává šestadvacetiletý útočník. Chuť si bude chtít spravit v národním týmu, kam se vrací po pěti letech.
V neděli si zašel jako divák na extraligový zápas Sparty, o den později se hlásil v Liberci reprezentačnímu kouči Radimu Rulíkovi. Lukáš Rousek má ze Švédska blíže do reprezentace i do klubu, v němž vstoupil do vrcholového hokeje. „Vstával jsem kvůli tomu v sedm ráno, abych stihl zápas. Dal jsem si let brzo ráno, chtěl jsem se podívat na kluky, všechny pozdravit. Je super být zpátky v outůčku,“ usmíval se majitel 17 startů ve slavné NHL.
Do reprezentace se vracíte po pěti letech. Potěšila vás nominace?
„Velmi potěšila. Na nároďák jsem se vždycky těšil. V mladém věku, kdy jsem nabíral zkušenosti, i teď. Po takové době být zpátky v národním týmu je super pocit.“
Těší i to, že nominace přišla ve chvíli, kdy vrcholí boj o olympiádu?
„Olympiáda je za dva měsíce, může se stát hodně věcí. Víme, že máme kluky v NHL, kteří přijedou, když bude možnost. I když teď vyhrožovali, že neví, jak to bude. Ale doufám, že přijedou. Já nekoukám dopředu, koukám na tenhle turnaj, den po dni a uvidíme, co se stane za dva měsíce.“
Trenéři o vás měli zájem už loni před mistrovstvím, že?
„Byli jsme ve spojení už loni, řešili jsme to s Jirkou Kulichem. U mě určitě nebyla šance se tam dostat. Měli jsme play off s Rochesterem, kde jsem odehrál celou sezonu, takže to bylo bez šance. Jsem rád, že pozvánka teď přišla, můžu se tady ukázat a zvednout si sebevědomí.“
Pro listopadový turnaj jste nebyl zdravotně v pořádku. Už je všechno, jak má být?
„Volal mi pan Rulík začátkem týdne, že budu nominovaný, a pak jsem si zranil klíční kost. Celou repre pauzu jsem netrénoval, léčil jsem zranění a teď už jsem stoprocentní. Jsem rád, že to vyšlo.“
Před sezonou jste opustil zámoří a vydal se do Švédska. Byla výzva přivyknout si na švédskou soutěž?
„Je to velký rozdíl. Hlavně styl hokeje, velké hřiště, malé hřiště. Fakt velký rozdíl, větší, než jsem očekával.“
O velikosti hřiště se teď hodně mluví i v souvislosti s olympiádou, kde se bude hrát na úzkém ledě. Je to opravdu tak odlišné?
„Fakt je to velký rozdíl. Ještě pro mě. V dospělém hokeji jsem hrál osm let křídlo, přišel jsem do Švédska a najednou jsem centr. Takže o hodně víc bruslení. Na roli si zvykám, ale jsem s ní spokojený. Víceméně je mi jedno, jestli budu centr, nebo křídlo, zvykl jsem si na všechny pozice.“
Ve 26 zápasech jste zapsal 12 bodů (2+10). Jste spokojený se svou hrou?
„Vždycky to může být lepší. Měl jsem pár mítinků s trenéry a s vedením a zatím tam nebyl žádný zdvižený prst. Hodně se to vždycky odvíjí od týmu. Když se daří týmu, většinou se daří i vám, je to tak i naopak. Vždycky to může být lepší, ale ještě před sebou máme druhou půlku sezony.“
LUKÁŠ ROUSEK
Narozen: 20. dubna 1999 (26 let) v Ostrově
Pozice: útočník
Hráčská kariéra: Sparta (2017-21), Litoměřice (2018), Letňany (2017), Rochester (2022-25), Buffalo (2023-24), HV71 (2025-?)
NHL: 2 sezony, 17 zápasů, 4 body (1+3)
Reprezentace: 12 zápasů/0 gólů
Nepanuje nervozita, že jste až u dna tabulky?
„Neřekl bych úplně velká nervozita, ale víme, kde se nacházíme, v jakém jsme rozpoložení. Určitě to není ideální. Ale zatím za sebou máme jenom půlku sezony, jak jsem řekl. Je před námi druhá půlka, cokoliv můžeme v sezoně změnit.“
Kde je hlavní problém, že tým nesbírá výhry?
„Neumíme hrát celých šedesát minut standardně tak, jak chceme. Máme strašně velké výkyvy. Během zápasu se to pak ukáže. To je teď asi náš největší problém.“
Je příjemné na chvíli přijít do jiného prostředí v reprezentaci, když se v klubu tolik nedaří?
„Jo, změníte prostředí, vrátíte se zpátky domů, zahrajete si před domácím publikem za národní tým. Je to něco jiného. Zároveň můžete nabrat sebevědomí, pak se cítit lépe zpátky do klubového hokeje. Je to fajn.“
Amerika a Švédsko jsou dva rozdílné světy. Život na severu Evropy vám sedí?
„Je to rozdíl. Když to srovnám, na život je Švédsko lepší. I když záleží, kde v Americe žijete. Ale zrovna Rochester nebyl úplně super město na žití. Asi bych preferoval spíš Švédsko.“
Zmiňoval jste Jiřího Kulicha. Jste spolu dál v kontaktu, i když už nejste spoluhráči z jedné organizace?
„Jo, mluvili jsme spolu hodně posledních pár dnů ohledně jeho zdravotního stavu. Bavili jsme se, psali si, co a jak. Taky mě to za něj štve. Chytil se už loni, teď na to navázal a přijde pro něj takové svinstvo. Mrzelo mě to. Hned jsem mu psal, volal, jak to vypadá. Jenom jsem mu popřál hodně štěstí, ať se hlavně co nejdřív uzdraví.“
Jeho absence je velká rána i pro reprezentaci.
„Samozřejmě. Je mladý kluk, sbírá zkušenosti, v týmu hraje prvního nebo druhého centra, hodně minut, přesilovky. Takhle mladý kluk může být perspektivní do budoucna i teď na olympiádu.“
