Rulík: K odchodu jsem dospěl já i mí kolegové. Nástupce? Máme schopné trenéry...
V neobvyklých kulisách recepce v přízemí budovy v pražských Vysočanech, kde sídlí hokejový svaz a další firmy, se Radim Rulík rozhovořil o svém odchodu od reprezentace po květnovém MS. Pár metrů od něj korzovali zaměstnanci různých společností a zírali, co se děje. Kouč mistrů světa z Prahy 2024 měl po boku šéfa Aloise Hadamczika. Jakmile Rulík, jenž má podle zákulisních zpráv namířeno do Kladna, dostal první otázku, vzal to odjinud.
Bylo to těžko rozhodování?
„Jestli k tomu můžu něco říci, tak v prvé řadě chci poděkovat výkonnému výboru, prezidentovi za nabídku pokračovat u reprezentace. Přišla po olympiádě. Po debatě s kolegy jsme se rozhodli, že nebudeme pokračovat. Pro mě byla obrovská čest vést mužstvo, spolupracovat s hráči a s realizačním týmem. Nicméně jsem vycítil, že přišel čas na změnu a na návrat ke každodenní práci a rozvoji. Kolegům děkuji za jejich nasazení, českému týmu a hokeji přeji jenom úspěch.“
A bylo tedy těžké rozhodnout se?
„Od konce olympiády doteďka to bylo období, kdy jsme se o tom s klukama z realizáku bavili, zároveň jsem sám sobě dával otázky a odpovídal na ně. Prostě to dozrálo k tomuto rozhodnutí.“
Kdy jste se definitivně rozhodl?
„Datumově nevím. Po olympiádě jsme o tom celou dobu komunikovali, bavili se zleva zprava. Dospěl jsem k tomuto kroku a zároveň mi kolegové řekli, že to cítí úplně stejně. Nejdřív však čekali, jak se rozhodnu já.“
Jdete tedy do Kladna.
„Nyní jsme na půdě národního týmu, nebudu tady mluvit o tom, co bude. To se dozvíte včas.“
Kdy to tedy plánujete oficiálně říci?
„Není to úplně o mně. Organizace, kam budu směřovat, musí zveřejnit skladbu trenérského štábu. Určitě to nebude tak, že já někde vystoupím a oznámím, že jdu tam a tam. Počkejte si na vyjádření té organizace.“
Hráči říkají, že reprezentace je nejvíc, mají to trenéři a přímo vy osobně podobně?
„Nikdy v životě jsem nevěřil, že bych se na tuto pozici mohl dostat. Okolnosti byly známé, pokračovat měl finský trenér Kari (Jalonen), ale bohužel po mistrovství světa došlo k jeho odvolání. Nám se povedl rok s dvacítkou, byli jsme stříbrní a dostali nabídku, kterou jsme přijali. Nečekal jsem ji. Nakonec to tak dopadlo, byl jsem strašně moc rád, neskutečně mě to bavilo, oslovovalo. Strašně rád jsem tři roky pro národní tým pracoval, je to opravdu čest.“
Zažil jste zlatou Prahu před domácími lidmi, nezviklalo vás ani konání Světového poháru ve stejné aréně v roce 2028?
„To jsem se dozvěděl včera a to rozhodnutí už padlo…“ (usmívá se)
Kdybyste to věděl dříve, ovlivnilo by to vaše rozhodnutí?
„Nemá cenu se teď o tom bavit, protože to rozhodnutí už je.“
V čem vás reprezentační angažmá nejvíc posunulo?
„Ohromnými zkušenostmi z hlediska trendů a vývoje hokeje, směrů a detailů, které ty týmy zvládají a prezentují se jimi. Každý turnaj na téhle úrovni, navíc olympiáda, která byla úplně top… Nám všem, co jsme u toho byli, to strašně moc dalo.“
Největší zážitek?
„Praha plus olympijské čtvrtfinále s Kanadou. Byl to top zápas. Nikdy bych nevěřil, že proti top hráčům světa z výběru Kanady sehrajeme tak vyrovnanou partii. Byl jsem mile překvapen, chybělo strašně malinko, abychom senzaci dokonali. Bohužel se to nepovedlo, ale to je hokej. Pokud pominu Makara, McDavida a MacKinnona, oni by byli schopní postavit tři, možná čtyři takové týmy. Neskutečná síla. Nesmírně mě však naplňuje, že kluci předvedli to, v co jsem věřil, že mohou předvést. Věřil jsem celou dobu, že to v nich je, ale vyndali to až v tomhle zápase. Pokud budeme hrát vyrovnaná utkání se světovou špičkou, znamená to, že se jednoznačně posouváme.“
Lákadlo každodenní práce v klubu
Alois Hadamczik zmínil, že pro český hokej budete dál částečně pracovat. Jak?
„To by měl říci konkrétně svaz, co to bude. Ale začali jsme tu práci s trenéry a byl jsem osloven, zda bych v tom pokračoval. Neskutečně mě to bavilo a naplňovalo, myslím, že je to potřeba, a tak jsem se s prezidentem dohodl, že v tom budu pokračovat.“
Ptal se prezident svazu na váš názor, kdo by měl přijít po vás?
„Ne.“
Je nová ligová nabídka na delší období, než byla dvouletá nabídka od svazu na pokračování?
„Není.“
Je ta každodenní práce skutečně největším lákadlem?
„Každodenní práce formuje hráče a tým. Nevím, jak to cítí ostatní, ale odkoučovat 60 až 70 zápasů, možná 80 v případě finále, nebo 12, potom nějaká utkání Euro Hockey Challenge a jde se na mistrovství světa, to je zlomek. Tři roky bez téhle porce zápasů je to nejhlavnější. Pokud si rozumíme.“
Umíte si představit, že by váš nástupce byl součástí realizačního týmu na MS ve Švýcarsku, aby si to všechno osahal?
„Pokud bude vybraný a bude moci jet na mistrovství, určitě s námi může být v komunikaci, tomu se nebráníme. Ale v téhle fázi a rovině. Náš realizační tým je plný a obsazený. V tom složení, jak jsme to celé táhli, to také dokončíme.“
Umíte si představit na svém místě některé trenéry, kteří si stejně jako vy dříve neuměli představit, že se jednou stanete koučem národního týmu?
„Určitě máme schopné trenéry a věřím, že i nástupce, který přinese výsledky. Je šance takového trenéra najít nebo sestavit dobrý realizační tým.“
