Moták po inauguraci: Nechtěl jsem na nároďák čekat do sedmdesáti. Pozve Jandače do týmu?
Když po vánočních svátcích podával demisi v Třinci, asi jen těžko si Zdeněk Moták (61) představoval, že se za pár měsíců stane novým koučem národního týmu. S tím, že odloží bokem práci u dvacítky, kam byl předtím dotažen. Hotová sci-fi. „Ale ne,“ řekl vážně. Pak se rozesmál. Dobrou náladu bude kouč dvojnásobných extraligových mistrů potřebovat. Reprezentace přináší i tlak. Pomáhat mu s tím bude i kolega Pavel Gross. Hledá se ještě třetí do party. Mohl by se jím stát Josef Jandač. To se teprve uvidí, jisté je, že novým trenérem gólmanů se stává třinecký Jaroslav Kameš.
Jak složité bylo rozhodování převzít národní tým, zda vůbec?
„Já myslím, že složité nebylo. Nějaký čas na rozhodnutí jsem si vzal. Přemýšlel jsem o tom sám i s rodinou a nakonec mi vyšel tento výsledek.“
Co se týče asistenta, tam bylo hned jasno?
„Bavili jsme se o tom, a jestliže přišla nabídka na Pavla, okamžitě jsem kývnul. Na rozdělení kompetencí je ještě brzy. Myslím, že na to máme dost času. Máme to v hrubých črtách, určitě jsme na to připraveni, ale nerad bych to ještě teď otvíral.“
Jaký bude váš nejbližší program v nové roli?
„Asi podepíšu smlouvu, přijde sezení s dalšími možnými spolupracovníky. Na to se těším a pak se dáme do práce. Přijde už teď na mistrovství světa ve Švýcarsku. Budu tam sledovat velký hokej, to je ta práce. Dívat se, jak to hrají ta nejlepší reprezentační mužstva, která na místě budou.“
Kdybyste měl shrnout svoji vizi, jaká je?
„Já bych chtěl, abychom z toho měli všichni radost a abychom se hokejem bavili. Samozřejmě ne vždy to půjde, protože je to hra a v té hře, tak jako v životě, přichází vítězství i porážky. Chtěl bych hrát aktivní, agresivní hokej a opravdu, aby to všechny bavilo.“
Budete sledovat finále extraligy?
„Budu.“
Prožíváte play off?
„Prožívám. A i při posledním zápase Pardubic se Spartou jsem to celkem prožíval. Tak jako jsem prožíval poslední zápas na olympiádě, kdy jsem fandil Americe, ale nakonec jsem přál Kanadě. To rozuzlení pro mě bylo šílené.“
Budete u finále Třince s Pardubicemi nestranným fanouškem?
„Nechtěl bych být fanoušek. Chtěl bych se na to dívat z té polohy nebo z povahy trenéra, který vidí, jak to hrají, co tam dělají ti hráči, jak mají trenéři nastavené systémy.“
Napadlo by vás rok zpátky, že budete spolupracovat zrovna s Pavlem Grossem?
„To určitě ne. My jsme s Pavlem vycházeli normálně. Jako soupeři, kteří si po prohraném nebo vyhraném zápase podají ruku a navzájem si pogratulují.“
Máte za sebou i velké série proti sobě, už jste to spolu probírali? U kávy nebo u vína…
„Ještě ne, ale určitě to přijde a budeme se o tom bavit. Série byly nezapomenutelné.“
Mládí je sice výhoda, ale není to zásluha
Až budete hrát v O2 areně, každý vám bude předhazovat vaše slavné zavírání vrátek střídačky.
„Anty (Milan Antoš) o tom mluvil i včera ve studiu expertů. Ač je mi to už lehce nepříjemné, připomínat se to asi bude. Ani nevím, kolik to video mělo lajků. Kdyby dal každý korunu za lajk, tak máme postaráno o náš hokej...“ (usmívá se)
Nemrzí vás lehce, že jste u dvacítky ani nestihl začít?
„Asi lehce mrzí, ale áčko je nejvíc samozřejmě. Jo, mrzí, protože tam byl velice kvalitní realizační tým, se kterým jsem se bavil, ať to byl Alby Reichel nebo Pavel Trnka. I s Aušusem (Patrikem Augustou) jsme se o tom bavili. Je tam cítit velká sounáležitost. Takže možná mě to trošičku zamrzelo, nicméně dopadlo to takhle.“
Nemáte pocit, že to celé přichází rychle nebo brzy?
„V extraligovém hokeji jsem tuším patnáct let, ať to byly Vítkovice, pak čtyři roky v Praze na Spartě, po ní Olomouc pět let a Třinec. Budu mít brzy dvaašedesát, takže do sedmdesáti jsem nechtěl čekat.“
Světový hokej se začíná fázovat na dvouleté cykly, po olympiádě bude za dva roky Světový pohár, po něm zase Hry. Souvisí s tím i délka dvouleté dohody?
„Samozřejmě, že turnaj nejlepších hráčů strašně moc znamená. Já bych nechtěl devalvovat mistrovství světa, to vůbec, budou to skvělé zážitky. Ale proti nejlepším hráčům se vždycky chcete měřit. I pro vás novináře bude Světový pohár 28 skvělý, hraje se v Praze, v Edmontonu, v Calgary. Co víc si můžete přát?“
Věříte, že v českém hokeji je kde brát mladou krev?
„Poslední tři nebo čtyři roky jsme získávali medaile na mistrovství světa dvacítek. Vždycky, když jsem si vybíral nějakého hráče, prvně jsem se díval, zda absolvoval dvacítky, protože to je vždy start do kariéry a většina těch hráčů si tu kariéru potom udělá. Od dvacítky se všechno odvíjí a myslím si, že ti kluci si šanci zaslouží. Nicméně, mládí je sice výhoda, ale není to zásluha.“
Mluvili jste s Aloisem Hadamczikem o jeho požadavku zapracovávat co nejvíc mladších hráčů?
„Nebavili jsme se o tom, protože na to nebyl čas. Myslím si, že to je povinnost trenéra, aby mladí dostali příležitost. A buď si je vezmou, ukážou, že na to mají, anebo budou ještě chvíli čekat, budou se ohrávat v extralize nebo jinde. Ten čas jim přijde. V některých případech to jsou děti i na těch dvacítkách, protože my tady dospíváme a dorůstáme lehce později než kluci v Americe.“
Myslím si, že máme na co navazovat
Plánujete na léto setkání s hráči NHL a vůbec s adepty reprezentace?
„Ano. Rád bych. Doufám, že se na to najdou prostředky i nějaké termíny. Myslím si, že to je důležitá věc se potkávat, protože jsem si uvědomil, že tam z té skupiny hráčů, kteří hrají NHL, znám jenom Gudyho (Radka Gudase) a Ondru Paláta.“
Zkusíte se zeptat Josefa Jandače, zda by s vámi do toho nešel jako další trenér? Znáte se výborně, dělali jste spolu například ve Spartě.
„Já si dokonce myslím, že jsme s Pepou kamarádi. Určitě se o tom budeme bavit. Dá se očekávat, že role dalšího trenéra bude i půlená s klubem. Jsou tam různí adepti, kteří pracují v klubu.“
Co by měl ten asistent splňovat?
„Měl by znát dobře detaily hokeje.“
Je zřejmé, že jste nebyl první volbou po Radimovi Rulíkovi. Někoho by se možná dotklo, že nebyl první na řadě. Vás ne?
„Ne. Je to nároďák, nejvyšší post trenéra, který můžete v životě dosáhnout. Samozřejmě, kdyby tam byl nějaký diktát, tak bych o tom přemýšlel, ale takhle jsem o tom nepřemýšlel, protože nabídka byla férová, férový byl asistent. Navíc chci říci, že ve svých letech už nepotřebuji dělat kompromisy. S Pavlem (Grossem) a s Lojzou (Hadamczikem) jsme si řekli, že si pravdu budeme říkat do očí, ať je jakákoliv. Že budeme diskutovat, komunikovat a že shodu vždy najdeme.“
Chcete hrát aktivní hokej, někteří fanoušci si možná položí otázku, zda je toho extrenér Třince vůbec schopen. Je?
„Víte, pokaždé musíte reagovat a trénovat hráče tak, jak jsou nastavení. Navíc tituly, medaile a všechny úspěchy se získávají kvalitní obrannou hrou. Ale neříkám, že kvalitní obranná hra je odstoupená obrana. Kvalitní obranná hra začíná forčekém v útočném pásmu a pokud jste tam aktivní, můžete ty kotouče získávat. A protože nemám sociální sítě, nebo je nechci mít, nečtu je, a tak názory nikoho neznám. Jenom třeba názor váš nebo lidí, se kterými pracuji nebo spolupracuji.“
Kdyby vám někdo řekl poté, co jste dával rezignaci v Třinci, že tady teď budete stát a po dvacítce budete přecházet k áčku, byla by to asi velká sci-fi, co myslíte?
„Ale ne….“ (rozesměje se)
Dobře. Takže jste počítal s tím, že nároďák přijde, proto ta rezignace…
„Jo, tak už víte, jak to tedy je… (s úsměvem) Po konci v Třinci, který měl nějaký důvod, jsem si říkal, že jedny dveře jsem zavřel a možná, že nějaké další se otevřou. Otevřely se a já jsem samozřejmě rád, protože to je nejvíc.“
S Pavlem Grossem jste dvě silné trenérské osobnosti. Považujete to za jasný signál, že je pryč doba, kdy asistenti se učili od hlavního?
„Ano. Nepotřebujete někoho, kdo vám bude říkat, jak jste skvělý a jak to děláte dobře. Potřebujete někoho, kdo řekne ne, takhle ne. Tomuhle já věřím. Potom si musíme sednout, já se na to třeba sám podívám a klidně si řeknu, ano, on měl pravdu. Samozřejmě, že největší odpovědnost mám já, ale stírají se role v hierarchii. Ani bych nechtěl říkat, že kolega je můj asistent, je to můj spolupracovník.“
Dochází vám, že přicházíte v zajímavé době? Dvacítky vozí medaile, áčko mělo před dvěma roky titul mistrů světa, bojovalo srdnatě s Kanadou na olympiádě… Nemusíte hned a okamžitě zazářit.
„My si hlavně budeme přát, aby naši získali i ve Švýcarsku medaili přece. Budeme držet všichni palce, bude nás to zajímat. Nejdu do žádného vakua, nemyslím si. Myslím, že celý realizační tým udělal skvělou práci. Od těch detailů až po mistrovství světa v Praze, které bylo úplně nejlepší, a všichni jsme tím žili. Všichni trenéři, co u toho ještě teď jsou, si zaslouží za svoji práci úctu a dík. Myslím si, že máme na co navazovat.“
