Trenéra Rulíka jsem si strašně oblíbil, tvrdí český bek, o němž říkají, že nahradí Gudase
Snové jaro, které se po zásluze přilepilo na kariéru pracanta Marka Alschera, nemusí končit. Po čtyřech vynikajících úvodních počinech v NHL je ve hře další premiéra: start na mistrovství světa ve Švýcarsku (15. - 30. května). Předkrm a test hokejových i mentálních schopností 22letého zadáka obstarají Švédské hry v Ängelholmu, kam se národní tým v úterý po poledni přesunul. S obráncem Florida Panthers na palubě. Program MS v hokeji 2026 >>>
Ke konci sezony mu v telefonu zazněl povolávák do NHL. Marek Alscher doufal, že si v bitvách nedávných tuplovaných šampionů Stanley Cupu nezavře dveře pro příště. Stalo se něco, v co nedoufal asi nikdo. V průměru přes dvacet minut na ledě, tři gólové přihrávky, čtyři plusové body, porce více než stovky střídání proti Ottawě, Torontu, Rangers a Detroitu. A navrch pochvala slovutného kouče Paula Mauriceho v tamních médiích. Chtít víc? Bláhové. Úvod Marka Alschera na největším jevišti zaburácel.
Kolik nové sebedůvěry vám dodaly premiérové starty za Panthers?
„Určitě mi to zvedlo sebevědomí, splnil se mi sen. Navíc se nám ke konci sezony dařilo jako týmu, hráli jsme dobře a myslím, že se dařilo i mně.“
Však vás veřejně chválil i kouč Maurice…
„Bylo hodně příjemné slyšet, jak chválí mou hru. Od takových osobností jako je on, to je něco. Moje ego to trochu nahřálo…“ (usmívá se)
A do toho bonus v podobě povolání do národního týmu. Co jste si v první chvíli pomyslel?
„To bylo úžasný! Pokaždé, když můžu hrát za reprezentaci, je to něco speciálního. Neváhal jsem ani chvilku. Je tady se mnou i Miky Hovorka, před třemi dny jsme se viděli ještě v Charlotte a teď společně jedeme na repre. Je hezké, že se nám to povedlo.“
Navážete na spolupráci s Radimem Rulíkem z dvacítky. Jak se na to těšíte?
„Hodně. Pamatuju si ho z mého prvního mistrovství světa dvacítek a hned jsem si ho strašně oblíbil. Těším se na to. S panem trenérem Židlickým jsme se pak trochu bavili o mé roli v týmu, co bych měl hrát. Velmi rychle shrnul, proč jedu na turnaj a jaký bych měl mít cíl.“
Takže?
„Myslím si, že půjde o to samé, co hraju v klubu. Bude se ode mě čekat defenziva a detaily, které se asi nehodí říkat.“ (usmívá se)
Jak velké šance si dáváte na nominaci na mistrovství světa?
„Nedokážu odhadnout. Jedu do Švédska dát tomu všechno. Ukázat se v co nejlepším světle a uvidím, co z toho vyjde.“
Před vstupem na scénu NHL jste zmiňoval nervozitu, jaké to bude před premiérou za áčkovou reprezentaci?
„Trošku jsem na té nervozitě zapracoval. Celou sezonu jsem na tom dělal, ale i tak očekávám, že trochu nervózní budu. Mistrovství světa pro mě znamená hodně, trému očekávám. Ale neleknu se jí.“
Styl jako Gudas? To snad ani ne
Kudy jste šel na potlačení nevhodných pocitů?
„Jde o to mít v hlavě myšlenku, že jdu zápas oddřít, ale taky se jím pobavit. Hokej je něco, co miluju, je to i zábava. Do toho stadia je potřeba dojít.“
V zámoří rostete do role tvrďáka. Chystáte se něco takového vybalit i v národním týmu?
„Samozřejmě. Je to i něco, o čem si myslím, že můžu dělat víc. Jak v klubu, tak tady. Můžu hrát tvrdě a rozhodně to plánuju dělat.“
Podle spoluhráče z Charlotte v AHL Olivera Okuliara rostete do role Radka Gudase, prý to po něm jednou vezmete. Cítíte se na to?
„Být jako Gudy, to asi až tak ne... (usmívá se) Spíš mířím na styl Nika Mikkoly, který nedává tak obrovské hity jako Gudy, ale dohraje každý souboj, nezanechá žádnou ránu jen tak. To je styl, na který já mířím.“
Uplatnit jej na širokém ledě ve Švédsku i pak ve Švýcarsku ale bude složitější, ne?
„Trošku jsem nad tím přemýšlel, ale došlo mi, že nemá cenu nijak plánovat. Půjdu tam a uvidím na prvním tréninku, jak velké to hřiště bude… (usmívá se) Budu se snažit, abych svou hru dokázal předvést i na velkém kluzišti.“
Co vůbec říkáte postupnému omlazování reprezentace, kdy na srazu můžete potkat řadu vrstevníků i mladší hráče?
„Já jsem za to strašně rád. Poznávám tu řadu tváří, třeba Galviho nebo Matyáše Melovského. Díky tomu omlazení jsem dostal šanci zabojovat o mistrovství i já.“
Co myslíte, jak velkou roli v té příležitosti sehrály starty v NHL?
„Před nimi jsme v kontaktu s trenérem nebyli, takže to určitě sehrálo nějakou roli. Jak velkou, to se neodvážím říci.“
Užil jste si maximálně nováčkovské kolečko před prvním zápasem?
„Jasně. Bylo to super. Je to moment, na který čeká každý hokejista. Soustředil jsem se hlavně na to, abych nespadl a nehodil si puk pod brusle… Bylo skvělé, že jsme na to byli dva. Ještě s Ludvigem Janssonem. Seděli jsme vedle sebe v kabině, užili jsme si to na maximum. Těšilo mě, že mám vedle sebe někoho, kdo je stejně nervózní jako já… Mohli jsme si o tom popovídat a navzájem se podpořit. Perfektní bylo i to, jak nás podrželi spoluhráči, velmi nám to ulehčili.“
Řekl byste před rokem či dvěma, že budete mít na kontě starty v NHL a budete se rvát o mistrovství světa?
„Neřekl… Mým cílem samozřejmě vždy bylo hrát NHL a dostat se do reprezentace, ale nedával jsem si žádné termíny, který rok by to mělo být a podobně. Když to přijde, tak to přijde a člověk by měl dělat všechno pro to, aby to přišlo. Že to přišlo teď, z toho jsem byl hodně překvapený a zároveň vděčný.“
Kdy vám to začalo připadat reálné? Na farmě?
„Na farmě to bylo nahoru dolů. Mým největším problémem byla konzistence výkonů. Hrál jsem zápasy, kdy jsem si říkal: Jo, pokud budu hrát takhle, dostanu se nahoru. Jenže pak přišly i zápasy, kdy se mi párkrát nedařilo. Ty výkyvy byly tématem, které jsme probírali s týmovými trenéry, hodně jsem na tom pracoval, Říkali mi, že když budu makat, vidí, že na NHL mám. Ale hned dodali, že musím podávat vyrovnané výkony. Předvádět každý den, co umím. Po Vánocích se to zvedlo, akorát přišlo drobné zranění ve chvíli, kdy mě povolávali nahoru. Vzali mě se zraněním.“
Vyplatí se počkat si na pravou chvíli do dvaadvaceti a nehnat se do NHL za každou cenu třeba v devatenácti?
„Jo. Ale je těžké být pořád připravený, čekat… Měl jsem v sezoně pár blbých zápasů na farmě, kdy jsem se ocitl i mimo sestavu. To si pak říkáte, že je to na hlavu hodně těžký. Ale když jste pak na ledě, máte na sobě dres Floridy, řeknete si, že to všechno předtím stálo za to a najednou do sebe všechno zapadne. I to určité trápení mě jako hráče posílilo.“
Co myslíte, jak blízko či daleko jste k tomu stát se stabilním hráčem NHL? A kolik práce k tomu ještě vede?
„Bavil jsem se po těch čtyřech zápasech s Paulem Mauricem a ten mi povídá: Vůbec nechci říkat, jestli jsi blízko, daleko nebo středně daleko. Sám vidíš, že na NHL máš, ale jedna věc je odehrát čtyři dobré zápasy a druhá stát se stabilním hráčem NHL… To samé mi říkali na farmě. Máš na to, ale musíš tu úroveň neustále potvrzovat.“
