Nechápal. Ještě po zápase to v něm vřelo. Jakub Štěpánek dlouho český tým sebevědomě jistil spolehlivými zákroky. Ale stejně jako zbytek týmu seděl po utkání v šatně a přemýšlel, co se stalo špatně. „Dřeli jsme jak koně. Ale ten zápas můžeme hodit do koše,“ prohodil brankář Petrohradu.
Neskrýval zklamání. Všechno spělo k tomu, že čtyřiadvacetiletý gólman vychytá v prvním utkání nové sezony českému týmu výhru. Jenže po švédském obratu a porážce 3:4 musel se spoluhráči smutně sklonit hlavu…
Zápas jste měli dobře rozjetý, jak si vysvětlujete ten výpadek na konci?
„Nechápu to. Kluci bavili lidi, i mně se chytalo slušně. Vedli jsme tři jedna ve třetí třetině, to prostě mělo dopadnout jinak. Teď jsme tu neměli stát se svěšenými hlavami, ale měli jsme si to užívat s fanoušky. Mít úsměv od ucha k uchu.“
Vyčítáte si některý z inkasovaných gólů?
„Určitě ten čtvrtý. Tam jsem se měl přitlačit víc k tyčce. Ale stejně si myslím, že některé švédské góly byly šťastnější.“
Co se stalo před brankou na 2:3, po které jste se rozčiloval na rozhodčího?
„Puk se mi od hokejky odrazil nahoru, nade mě. Jak potom padal, jejich hráč to chtěl trefit, ale zasáhnul mě přímo do hlavy. Rovnou do mřížky. Myslím, že až potom to dorazili. To samé jsem říkal i rozhodčímu. On jenom zakroutil hlavou.“
Rozhodilo vás to?
„Ne. Není to jen o mě. Je mi jasné, že se na to všichni budou ptát, ale na ledě nejsem jenom já. Jasně, já ty góly dostávám, ale na hřišti je nás přece s klukama většinou šest… Bohužel.“
Myslíte, že ani s týmem to překvapivé snížení nezamávalo?
„Taky ne, přece jenom šlo o gól na 2:3. Až když jsme potom ubránili pět na tři, ale inkasovali v normálním oslabení, to s psychikou týmu už zamává. I když by nemělo. Přitom lidi nás fantasticky povzbuzovali, zatleskali i po zápase. Patří jim náš dík.“
