Celá extraliga ten obrázek zná. Brankáři se ho děsí. Puk letí na Petra Sýkoru, on se do něj z první položí a z hokejky vyletí raketa. Sice mu je už 39 let, ale tohle je pořád jeho velká zbraň. A on je trumfem Pardubic pro play off. „Nejde ani tak o sílu, ale spíš o vhodný moment, abyste se v ideální chvíli do střely položil celý,“ komentuje svoji mistrovskou disciplínu zkušený snajpr. Rána jak z děla? Na ni má patent.
První play off si Petr Sýkora zahrál přesně před 20 lety. Odehrál tři zápasy, bylo mu 19 let, gól nedal. Od té doby urazil dlouhou cestu, stal se jednou z největších hvězd v extraligové historii. Baví vás se na něj koukat, když čeká, až vypálí. A ta rána je dokonalá koordinace, celé tělo udělá přesně to, aby měl brankář velký problém.
Sám si žádný stres ze čtvrtfinálové série s Třincem (začíná v úterý) nepřipouští, vlastně ani celé Dynamo ne. „Těšíme se, že po letech, kdy se tady hrálo play out a pak baráž, je tady něco jiného,“ tvrdí a přidá svůj pevný pohled. Věříte mu.
Říkám si, že jedna věc se nemění. Ať je to teď, pět let zpátky, nebo patnáct, jdete do play off a tým na vás spoléhá, že budete dávat góly. Jak těžké je udržet si tuhle linku?
„V první řadě musím být strašně vděčný spoluhráčům, se kterými jsem hrál. Měl jsem celou kariéru štěstí na jednu věc, měl jsem kolem sebe výborné nahrávače a technicky velmi dobře vybavené hráče. Hraje se úplně jinak, když dostanete nahrávku přesně ve chvíli, kdy ji čekáte, nebo když vám někdo řekne, kam se máte postavit, a víte, že tam puk přiletí. Za spoustu gólů jsem vděčný klukům, se kterými jsem hrál.“
Gól není víc než dobrá přihrávka
Váš bývalý spoluhráč z Davosu a Pardubic Josef Marha ale u vás vyzdvihoval, že nemusíte dostat nahrávku stoprocentní, ale stejně do puku dovedete praštit tak, že gólman má problém. Takže možná skromnost trochu stranou, ne?
„To je to samý, jako když to někdo umí perfektně nahrát. Ten gól není víc než dobrá přihrávka. (usměje se) Já to na volej taky potřebuju dostat tak, aby se z toho dalo vystřelit. Hokej není o jednotlivci, ale o mančaftu, lajně, která si musí sednout. A když si to sedne, všechno vypadá úplně jinak.“
V tuhle chvíli je pro vás top nahrávač Rostislav Marosz?
„Rosťa je právě jedním z těch centrů, kteří umí podržet puk, když je to potřeba, a nahrát v pravou chvíli. Je dobrý do spolupráce i v tom, že pokud se s ním na něčem domluvíte, on se vás tam minimálně pokusí najít. Jsme s Rolasem (Tomášem Rolinkem) moc rádi, že s ním hrajeme v lajně. Teď ještě, abychom něco ukázali v play off .“
Každý brankář v lize řekne, že krotit vaše střely je velký kumšt. Víte sám o sobě, že kanón je vaše největší zbraň?
„Teď už to teda tak moc necítím.“
Ne?
„Ne, moc mi to tam poslední dobou nepadá. (usměje se) Vždycky je to o nějaké překvapivé střele, pokaždé je lepší, když přijde po nějaké rychlé nahrávce, protože gólman se nestíhá přesunout. Tohle je stoprocentně znát, když máte šanci překvapit, stoupá i procento pravděpodobnosti, že z toho bude gól.“
Pořád jich dáváte dost, v základní části 6 vítězných, tedy 18 bodů jde za vaší ránou. Je to ve 39 letech i o nějakém speciálním tréninku, aby neodcházela síla, švih?
„O tréninku to je taky. Ale ani tak nejde o sílu, ale spíš o vhodný moment, abyste se v ideální chvíli do střely položil celý.“
Áda Svoboda mi při zápasech nadával
Martinu Frkovi říkali gólmani v Detroitu, ať nestřílí naplno, že je ty rány bolí. Už vás taky někdo požádal na tréninku o úlevu?
„Ani si nepamatuju, spíš ne. Jenom vím, že když proti nám chytal Áda Svoboda, vždycky mi při zápasech nadával. Ale jinak? Ne, nikdo mi nic neříkal.“ (usměje se)
Když přijdete na trénink, zkusíte si pár ran z první, abyste viděl, že to tam pořád je? Tak nějak pro klid...
„Musíte to trochu trénovat. Nejde ani tak o to, jestli to bude rána, nebo ne, jako spíš o načasování. Když na vás puk letí, potřebujete vědět, kdy do něj praštit. Neříkám, že bych to teď piloval nějak hodně, ale bez toho, abyste si to na tréninku párkrát zkusili, by to nešlo.“
Marha si otevřel střeleckou školu, on nahrávač, a je v tom dobrý. Jak byste dopadl, kdybyste si ji otevřel vy, snajpr?
„Pepa udělal ohromnou spoustu práce, věnoval se tomu během kariéry i po ní. Studoval tuhle disciplínu už ve Švýcarsku, jak má správně vypadat střela, od efektivity až po tvrdost. Je v téhle oblasti strašně daleko a jenom ho dohnat bude strašně těžké. Možná bych se tomu chtěl jednou věnovat, ale uvidíme.“
Vy zase máte ale tu nejlepší praxi, to taky není k zahození...
„Možná mám, ale jedna věc je, přijít na led a vystřelit. Druhá a dost těžká, ukázat někomu, co dělá při střele špatně. Není to úplně to samé. Třeba bych někomu mohl poradit. Ale konkrétně Pepa Marha to má zmáklé tak, že člověka natočí, ví, jak pohyby mají přesně vypadat, a hned to může rozebírat. Bez toho, abyste znali teorii, tohle dělat nemůžete.“
Teď se s Pardubicemi chystáte na čtvrtfinále s Třincem. Po prvních devíti zápasech sezony a šesti bodech na kontě vyhlídky takhle dobré rozhodně nebyly. Vzpomínáte?
„Po tom, co jsme tady zažili minulý rok, jsme se báli celou sezonu. Ohromně si vážíme toho, že jsme v play off, teď se pokusíme dojít co nejdál. Věřím, že jsme se hlavně z toho, co tady bylo před rokem, poučili, byl to náročný ročník, až do konce. Za současným výsledkem a tím, že hrajeme čtvrtfinále, je hrozně moc práce. Teď je vidět.“
Ta dvě slova, play off, znamenají pro vás něco víc?
„Stoprocentně. Myslím, že každý, kdo si prošel baráží, ví, o čem mluvím. Je to něco, čeho si ceníte.
Program play off hokejové extraligy den po dni: čtvrtfinále startuje v úterý »
Nakonec nemáte jinou volbu, než zapomenout, co bylo, a začít makat
Aktuální Pardubice jsou jiné, začaly vyhrávat, nejsou utrápené. Ale jedna věc je o tom mluvit, druhá udělat. Jak bylo těžké tuhle výhybku přehodit?
„Museli jsme to hodit za hlavu, nic jiného nám ani nezbylo. Bylo to špatný, moc špatný. Od října jsme vyhráli jen pár zápasů do konce sezony, nevyšlo nám pak ani play out, kde jsme dostávali hodně gólů. Nakonec nemáte jinou volbu, než zapomenout, co bylo, a začít zase makat. Nemůžete se pak koukat moc daleko, jen na další zápas, aby byl vítězný. To nám docela šlo, pár bodových šňůr jsme tam měli.“
Jen zapomenout? Když jste se v létě bavil s dalšími veterány Tomášem Rolinkem nebo Petrem Čáslavou, ani na moment vám to nesebralo chuť do hokeje?
„Bylo to obtížné, neříkám, že to šlo snadno. Měli jsme za sebou baráž, psychicky to bylo nejtěžší, neustále jsme byli pod tlakem. Jak proti sobě hrají jen čtyři mužstva, tak nemáte nikdy dostatečný náskok, nebo pořád něco honíte. Říkali jsme si a ne jenom my tři, že tuhle soutěž už znovu hrát nechceme.“
Takže série s Třincem je už hokej za odměnu?
„Celou kariéru se snažíte dostat do play off, to je vrchol sezony, kvůli tomu trénujete celý rok. Takže ano, určitá odměna to je. Na druhou stranu, pokud jste se tam už dostali, chcete jít co nejdál.“
Bylo by to ale překvapení.
„Víme, že Třinec má hodně silný mančaft, jeden z nejlepších v extralize, a bude to hodě těžká série. Jsou velký favorit. My se budeme snažit hrát, co nejlépe to půjde. Uvidíme, jak všechno dopadne.“
Je jméno, které ze třinecké soupisky nahání největší strach?
„Individualit mají hodně, jsou velmi silní, navíc vzadu výborný gólman Šimon Hrubec. Těžko u nich hledat nějaké slabiny. Na druhou stranu, my se musíme soustředit na svoji hru, ve výsledku se dá hrát s každým. Musíme udělat všechno pro to, abychom je porazili.“
Nebudu soutěžit já s Růžičkou, my budeme soutěžit s Třincem
Třeba rozhodnou střelci, vy proti Martinu Růžičkovi. Může být série o vás dvou?
„Vůbec, tohle mě ani nenapadlo. Martin je vynikající hokejista, jediné, co nás napadá, že ho musíme pokrýt, abychom mu nedali moc prostoru. Nebudu soutěžit s ním, jestli dám víc gólů já, nebo on. My budeme soutěžit s Třincem, abychom dali víc gólů než oni a porazili je.“
Vážíte si play off teď, ve 39 letech, víc, než když jste před 20 roky hrál v bojích o titul poprvé?
„Všechno má svoje. První play off je taky něco výjimečného, najednou poznáváte, proč se vlastně hokej hraje, že tohle je ta hlavní část sezony. Můžete si říct, že každé play off je stejné, protože jde o to samé, ale taky je pokaždé trochu jiné, jdete s jiným mužstvem, jiným očekáváním, v jiné pozici. Asi bych to nebral tak, že si toho vážím víc, protože hokej hraju dlouho. Spíš v souvislosti s tím, co mají Pardubice za sebou, je to obrovská odměna pro nás všechny.“
A není přístup k téhle části přece jenom jiný? Když jste teenager, play off máte před sebou třeba ještě dvacet, možností hrát o titul o hodně víc než u vás, kteří už tolik času zvednout těžkou trofej nad hlavu mít nebudou.
„Nevím, jak na to koukají ostatní. Ale podle mě to není tak, že byste řešili, kolik play off vás ještě čeká. Je to o tom, co je teď, to je pro každého úplně stejné a vůbec nezáleží na tom, v jaké fázi kariéry se nacházíte. My potřebujeme ukázat, že jsme na šestém místě neskončili náhodou.“
Z osobního pohledu, bylo nejlepším play off to v roce 2010, kdy jste získali v Pardubicích titul s Dominikem Haškem v brance a vy jste ve 13 zápasech nastřílel 12 gólů?
„Pamatuju si nejvíc ty, kdy jsme se dostali do finále. A takových play off bylo víc. (usměje se) Vždycky je nejlepší, když všechno spěje ke konci a jdete do posledních zápasů ve finálových sériích. Na to se zapomenout nedá nikdy.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
