Stěží se najde větší klubový srdcař než Martin Straka. Plzeňský kapitán, generální manažer a nově i většinový majitel. Hokejový útočník do klubu napumpoval 25 milionů korun ze svého. Jen proto, aby milovaný klub zachránil. Kdekdo ho má za blázna... „Ohlasy nemám čas řešit,“ říká.
Sjednat si s Martinem Strakou, plzeňským šéfem, v současné době rozhovor? Těžká práce. Když se to povede, moc klidu zanedlouho sedmatřicetiletý útočník stejně nemá. Každou chvíli mu někdo zaklepe na dveře nebo zavrní telefon. A to si před pár vyměnil telefonní číslo.
„No, nenudím se,“ usmívá se týmový kapitán, který se stal většinovým vlastníkem klubu (drží 70 procent majetkového podílu). Aby tým udržel nad vodou, vložil do něj 18 milionů na uhrazení dluhů, předtím ještě složil sedmimilionovou garanci. Tomu se říká láska ke klubu.
Maretin Straka se spoluhráči slaví vyrovnávací gól na 1:1 • Foto ČTK
„No, nenudím se,“ usmívá se týmový kapitán, který se stal většinovým vlastníkem klubu (drží 70 procent majetkového podílu). Aby klub zachránil, vložil do něj 18 milionů na uhrazení dluhů, předtím ještě složil sedmimilionovou garanci. Tomu se říká láska ke klubu.
Tak povídejte, jak se cítíte ve „svém“?
„Je to pořád stejné. Akorát se projevuje i přítomnost Emila Kristka (nového ředitele klubu), který tady pozvednul náladu. Už se konečně všichni i smějeme!“
Koukám, že i vy.
„Právě díky Emilovi mi odpadlo spoustu práce, takže se mi malinko ulevilo. Ale opravdu jen malinko! (směje se) Ne, opravdu moc pomáhá, mám méně lítání. Více času mám na to, abych dělal opravdu ty hokejové věci, které mě více baví.“
Kolik lidí vám v poslední době řeklo, že jste blázen, když jste do klubu napumpoval 25 milionů korun ze svého?
„Těch lidí bylo dost... Ale tak to je, moc tyhle ohlasy nevnímám, dělám si věci podle svého. Navíc na to, abych všechno rozebíral, nemám vůbec čas. Jasně, někdo říkal, že jsem blázen, ale na druhé straně i spoustu známých povídalo, že je to správné a fandí mi. I když sami by to neudělali.“
A jak vy tento svůj krok hodnotíte s mírným odstupem?
„Neměl jsem na takové úvahy čas, opravdu ne. Dojde mi to asi až postupně, protože teď tady všichni valíme před sebou spoustu práce, lítáme jako šílení. V neděli máme jít na led, přitom ještě nemáme ani hotové dresy. Takže se nenudíme.“
Můžete naznačit, jak na to reagovala rodina?
„Tohle bych vůbec neřešil, pojďme mluvit jenom o hokeji.“
Ale...
(skočí do řeči) „Ne, na tohle téma se opravdu bavit nebudu, nezlobte se. “
Prožil jste zatím nejhektičtější léto?
„Určitě ano. Když jsem se vracel z NHL, měl jsem relativní volno, odpočinul jsem si. Letos jsem neměl vůbec příležitost si oddychnout, celé dny jsem na zimáku. Zaplaťpánbůh se všechno v poslední době trochu uklidnilo. Mohl jsem i začít trénovat, navíc jsem se i vyspal. Konečně.“
Bylo období, kdy jste moc nespal?
„Bylo. Moc jsem si přál, aby tady hokej zůstal. A ne vždy to bylo jednoduché.“
Napadlo vás, že by mohl hokej v Plzni opravdu skončit?
„Nikdy jsem si to nepřipustil. Nikdy! Věděl jsem, že se to může v krajním případě stát, ale z hlavy jsem tyhle myšlenky vždycky vypudil.“
Ale ono to opravdu vážně hrozilo, mluvilo se o konkurzu.
„Určitě ano, absolvoval jsem řadu jednání a i na nich zaznívalo, že v případě katastrofického scénáře tady hokej skončí.“
Což vy, jakožto plzeňský srdcař, byste asi nepřekousl.
„Vždycky jsem doufal, že se najde někdo, kdo to spasí. Protože Plzeň je hokejové město, extraligu si zaslouží. Nedovedl bych si představit něco jiného. Přišlo mi úplně nemožné, aby tady hokej nebyl. Prostě nemožné!“ (velmi důrazně)
Navíc byste u toho konce byl právě vy...
„I tohle byl pro mě takový strašák. Ale na druhé straně - co bych s tím mohl dělat? Když se peníze nenajdou, co má člověk dělat? I ve Znojmě extraligu chtěli udržet, ale potom se to dostane do takové meze, že už se s tím nedá nic dělat a musí přijít konec. Bohužel.“
Byl jste v tu dobu ve stresu?
„Určitě. Kafe jsem do sebe ládoval neustále! A když jsem absolvoval tolik těch jednání, už mě z toho opravdu bolela hlava. Byl to velký tlak.“
Martin Straka • Foto Michal Beránek SPORT
Během léta jste si moc neoddychnul, navíc jste kvůli důležitým jednáním zkrátil rodinnou dovolenou. To jste si doma asi musel vyslechnout...
„Ale néééééé.“
Dovedu si to představit, taky mám rodinu.
„Tak vidíte.“ (smích)
Přiznejte, jak dlouho jste zvažoval, jestli do toho peníze dáte?
„To bylo ze dne na den. Musel jsem se bleskově rozhodnout. Karty byl rozdány jasně - buď tady hokej skončí, nebo se najde někdo, kdo ty peníze dá.“
Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě?
„Jistě. Nebyla to žádná sranda, dlouho jsme přemýšleli, vymýšleli nejrůznější varianty. Bylo to hodně hektické. Všechno vyplynulo ze situace, jaká byla. Radil jsem se s pár lidmi, rozhodnout jsem se musel rychle.“
Nekonzultoval jste to s Mariem Lemieuxem, spolumajitelem Pittsburghu?
„To mě v tom shonu fakt nenapadlo.“ (pousměje se)
A s Jaromírem Jágrem jste se bavili?
„Jenom chviličku. On sám moc dobře ví, jak je to v současné době v extralize složité, jeho táta by mohl v Kladně vyprávět.“
Vás jistě ještě před pár měsíci asi vůbec nenapadlo, že byste se stal v Plzni majoritním vlastníkem...
„Absolutně ne! Říkal jsem si, že to možná přijde někdy v daleké budoucnosti. Ale takhle rychle?“ (kroutí hlavou)
Neříkal jste si, jestli by do toho nešli s vámi další slavní plzeňští odchovanci z NHL? Třeba Petr Sýkora nebo Jaroslav Špaček?
„Ne, oni mají svých starostí dost, nemělo cenu je do toho zatahovat. Ani jsme to moc neprobírali, se Sejkem jsem mluvil jenom jednou po telefonu. Se Špágrem jsme to probírali víc.“
A co říkal?
„Gratuloval mi. Já jemu taky, protože zrovna jsme mluvili spolu ten den, kdy podepsal smlouvu s Montrealem (tříletou na celkem 11,5 milionu dolarů) Takže on peníze inkasoval, a já o ně přišel!“ (směje se)
Měl jste čas přemýšlet, jestli je to dobrá investice?
„Investice? To není žádná investice.“
Nemáte strach, že o peníze přijdete?
„Nechci se o tom bavit. Prostě jsem tam ty peníze dal, teď se o ně musím starat, jako by byly moje.“
Snížil jste si plat?
„Snižovali jsme je celkově.“
Takže i vy jste o něco přišel.
(jen se usmívá)
Řekněte mi, prosím, na rovinu. Nezalitoval jste někdy, že jste se do toho plzeňského dobrodružství vůbec před rokem vydával?
„Ne, opravdu ne. Nám se tady líbí, co? Parta je výborná! (kouká na Milana Tichého, sportovního manažera, jenž zrovna vešel do kanceláře) Emil Kristek to tady navíc ještě povzbudil. Jasně, byly těžké chvíle. Několikrát jsme tady seděli jako zmoklé slepice a říkali jsme si, že jsme v pytli... Ale teď už je to lepší.“
Dovedete si představit, co by se stalo, kdybyste v minulé sezoně s týmem nezazářili a nedotáhli to až do semifinále?
„To už bychom tady nebyli! Dávno ne. Na těch židlích by už seděl někdo jiný. Vždyť i my jsme měli namále, a to se nám na ledě dařilo.“
Jistě jste musel v sezoně zaregistrovat hlasy, že jste se neobklopil dobrými spolupracovníky...
„Furt jsem někde něco slyšel, ale tím se nesmím zaobírat. V každém vedení je někdo, kdo se někomu líbí, někomu zase ne. Prostě jako v životě. Nebo jako u spoluhráčů - polovině lidí se ten kluk zamlouvá, polovina na něj nadává. Ale vy si za nimi musíte stát, nesmíte se koukat okolo. Jasně, udělali jsme nějaké chyby. Ale to je normální. Kdo je bezchybný?“
Musel jste si svůj tým spolupracovníků hodně obhajovat?
„Proč jako?“
Objevily se hlasy, že by někdo ze sponzorů dal peníze, pokud by ve vedení byl někdo jiný. Hlavně měli kritici na mysli Jaromíra Zavorala, jenž byl do léta ředitelem klubu.
„Jak už jsem říkal - člověk zaslechnul leccos. Ale podívejte - za minulého vedení se říkalo, že někdo dá peníze, až tady bude někdo jiný. Pořád se něco říká... A pokud jde o Jardu Zavorala - naopak ho musím pochválit za to, kolik práce pro klub odvedl. Byl hrozně vytížený.“
Kritika na vás i vaše spolupracovníky nešla přeslechnout. Nemrzelo vás to? Neříkal jste si, jestli to máte vůbec zapotřebí, když vy osobně jste chtěl pro klub jen to nejlepší?
„To ne. Vím, jak to bylo předtím, když jsem Plzeň sledoval jen zpovzdálí. Polovina fanoušků říkala, že tehdejší vedení je dobré, druhá na něj nadávala. To je normální. Na tyhle ohlasy člověk nemůže moc myslet.“
Shání se teď peníze lépe, když se situace stabilizovala?
„Věřím, že se to rozbíhá slušně. Firmy čekaly na to, až se situace vyřeší a zklidní. Sezona už je jakžtakž zabezpečená.“
Nejistota vás musela štvát i kvůli spoluhráčům...
„To bylo hrozně těžké. Protože jsme něco slíbili, ale pak to zase bylo jinak . Takže i mně osobně to vadilo. Když jsem těm klukům něco řekl, chtěl jsem si za tím stát. Ale ono to nešlo. Musím hráče celkově pochválit, klobouk dolů. Nedali na sobě nic znát, makali na sto procent. V tom velmi pomohl i Marian Jelínek (plzeňský kouč), který jim pověděl, že je jedno, kde budou hrát. A stejně musí trénovat. Oni to pochopili a makali. Cením si toho, že zůstali. Mohli odejít, nikdo by se jim nemohl divit, ale ukázali charakter. Což je pro nás klíčové. Vybíráme hokejisty právě podle toho, jaký mají charakter, nejdeme po žádných hvězdách. Chceme kluky, kteří chtějí za nás hrát a dýchat za nás. A nehulákají hned při první příležitosti, když se něco stane.“
Jste spokojený s týmem, jak teď vypadá?
„Určitě ano. Jsou tady hráči, kteří chtěli zůstat, nešli jinam i v těch nejhorších chvílích. Další se ukáže na ledě.“
Stíhal jste při tom velkém vypětí vůbec dostatečně trénovat?
„Strach nemám, trénoval jsem dost.“
Kde jste našel čas?
„Možná se někomu bude zdát, že jsem trénoval míň, ale ty důležité věci jsem vždycky udělal. Mám doma posilovnu, kolo. Když jsem nestíhal s mužstvem, tak jsem makal doma. A ještě mám měsíc a půl, než začne sezona. Musím říct, že mi tréninky naopak pomohly. Když byly nejhorší chvilky, sednul jsem si na kolo a dal jsem si tam takovou zátěž, že jsem absolutně neměl čas myslet na nějaké blbosti. (usměje se) Psychicky jsem si odpočinul a nabil jsem baterky.“
Ani na chvíli vás nenapadlo, že byste s hraním praštil, když máte tolik starostí?
„Ne, zatím ne. O tom budu přemýšlet, až zapadnu do průměru, nebudu přínosem. A ostatní budou lepší než já. Zatím je stále pro mě hokej na prvním místě.“
Mohl jste odejít do Omsku za Jaromírem Jágrem a měl byste klid...
„Nechtěl jsem Plzeň opustit, navíc Rusko... Mám krásnou rodinu a nevím, co bych tam bez svých holek dělal. Tohle mě za žádnou cenu neláká.“
Ještě jedno ožehavé téma - víte o tom, že jste v předběžné nominaci na olympiádu ve Vancouveru?
„Jo, to vím. Růža (kouč Vladimír Růžička) mi volal, ale zrovna byl hrozný blázinec, neměl jsem čas. Víte, kolik tady mám starostí? Vždyť jsme nevěděli, jestli se tady vůbec bude hrát hokej! Natož myslet, jestli budu hrát na olympiádě...“
Teď ale víte, že tady hokej bude. Láká vás turnaj ve Vancouveru?
„Nemyslím na to, co bude někdy v únoru. Mám další milion starostí. Podívejte na můj stůl.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
