Balaštík je v Klubu střelců: Tenhle gól stál za to!

Jednatřicetiletý bombarďák včera zářil. Byl to zase on. Číhající na svoji gólovou kořist. Nejprve ve 23. minutě hbitě dorazil Leškovu ránu, v 54. parádně napálil puk do sítě po Linhartově nahrávce. Gól!!!

Úsměv od ucha k uchu, kotouč na památku, okamžité gratulace od parťáků a i jedna velmi srdečná od kouče Venery. „Akorát Lešoun měl nějakou připomínku,“ připomněl Jaroslav Balaštík svého dvorního nahrávače Lešku.

V kabině se dlouho tleskalo, předpokládám, že kvůli vám…
(přikyvuje) „Jo, ale nejen mně. Trenér Venera oficiálně vyhlásil můj 250. gól, navíc Larry Hamrlík odehrál 825. zápas ve zlínském dresu, čímž překonal Miro Okála. Takže dva milníky za jeden den! Navíc jsme vyhráli, o to byla naše radost větší.“

Došlo i na šampaňské?
„Ne, ještě ne. To s sebou nevozíme (usmívá se). Necháme to na příště.“



Ani pivo cestou domů nepadne?
„Ne, ne. Program je náročný, navíc já jsem ve Zlíně u zimáku autem, musím se nějak dostat domů. Každopádně cesta domů bude ubíhat o to líp, že se nám všem dařilo.“

Co člověk cítí, když vidí, jak 250. gól zapadává za čáru? A že vaše trefa byla výstavní…
„Ono je jedno, jak ten gól vypadá. Gól je prostě gól. Já většinou dávám šmudly. Ale tenhle se zrovna povedl. Akorát Lešoun (Petr Leška) měl připomínku, že na můj 250. gól nenahrával on, moc se mu to nelíbilo. Myslel to samozřejmě v nadsázce. Zrovna Petr má na mém střeleckém kontě největší podíl ze všech. Jeho nahrávek je daleko nejvíc.“

250

Tolik gólů v součtu v nejvyšší soutěži a reprezentaci nastřílel Jaroslav Balaštík. Jako 58. hráč tak včera vstoupil do Klubu hokejových střelců deníku Sport.

Tipnete si, kolik jich může být? Třeba 150?
„Přemýšlel jsem nad tím… Těch sto padesát by to mohlo být. Určitě ano. Mohl by si s tím dát práci někdo z novinářů a zjistit to. Byl bych rád, zajímalo by mě to.“

Počítám, že vstup do Klubu střelců pocítíte na své peněžence…
„Jo, nějaké částky už v kabině padaly. Lešoun to ovšem krotil, on je dalším čekatelem na vstup do klubu, chybí mu devět gólů, tak všem vykládal, ať nikdo nic nevypisuje, že je to přeci obyčejný gól… (usmívá se) Ale ano, až bude trochu volněji, určitě s klukama něco vymyslíme.“

Petr Leška je váš věrný parťák, sice vám nenahrál na jubilejní trefu, ale puk vám dovezl…
„Přesně tak. Aspoň takhle asistoval a má nějaký podíl na tom gólu. Puk si vezu domů, mám schovaný i za svůj první extraligový gól. Padl kdysi v Edenu proti Slavii brankáři Blažkovi.“



V Pardubicích se vám obvykle daří. Přemýšlel jste, že to právě tady dorazíte do konce?
„To ani ne. Ale scénář zápasu byl ideální. První gól ve druhé třetině, najednou jsem byl na dostřel. Jsem hlavně rád, že se to zbytečně neoddalovalo a že jsem dal i ten jubilejní, dvěstěpadesátý.“

Nabádal jste trochu spoluhráče, aby vám víc nahrávali a padl i vás pečetící gól?
„Nebylo třeba. Oni mi nahrávají celý život (usmívá se). Jejich podíl na té cifře je obrovský. A jinak, kluci povědomě cítili, že jsem blízko, párkrát se o tom psalo. Takže věděli, o co jde. Bylo to příjemné čekání. Horší to bylo s mým čekáním na první gól sezony, to jsem se docela načekal.“



Kam teď míříte?
„Budu rád za každý gól. Hezkou a slušnou metou by bylo 300 gólů. Ale já nevím, co bude zítra, natož za pár let.“

Tu hlavní kótu máte za sebou, můžete s klidem odejít do ciziny…
„Třeba jo, ale je předčasné se o tom bavit. Blížíme se do poslední čtvrtiny, dál nechci myslet. Uvidíme, co přijde po sezoně, končí mi smlouva. Nikdy nevíte. Je mi jednatřicet, třeba dostanu šanci ještě k jednomu zahraničnímu angažmá.“

Za národní tým jste dal 16 gólů, co myslíte, přidáte někdy další?
(usmívá se) „No… Nechávám tomu volný průběh.“

Nejbližší čekatelé na vstup do KHS David Hruška    247 Jan Peterek    243 Petr Leška    241 David Výborný    240