Sotva skončila extraligová přestávka a hned taková pohroma… Tým Litvínova utrpěl v Třinci už druhou desetigólovou porážku v sezoně. „Udělali jsme tam velkou ostudu,“ shrnul trenér Robert Reichel. Vítězství 10:1 vstoupilo do třinecké historie jako dosud nejvyšší výhra týmu v extralize, zároveň šlo o rekordní debakl ročníku.
Po takových zápasech bývá cesta domů nekonečná. Zvlášť po tom, co Krušnohorci předvedli ve třetí třetině, kdy inkasovali pět gólů. Dnes nastupují doma proti Spartě. „Pokud hráči k zápasu přistoupí jako v Třinci, můžeme tam rovnou hodit ručník,“ vyjádřil se jasně vládce litvínovské střídačky.
Nepřipadal vám návrat z Třince do Litvínova delší než obvykle?
„Hlavně jsem zklamaný z toho, co jsme předvedli. Já tomu nerozumím a ani neporozumím. O přestávce výborně trénujeme, hráči pracují dobře. Pak přijedeme do Třince a všechno provádějí jinak. Byli jsme jak vymazaní a ty góly, co jsme dostávali... I když tam ti naši hráči jsou, nikoho nehlídají. Soupeř tam vždycky byl v menšině a přesto dal gól. Naše jasná nezodpovědnost.“
Jak jste se k hráčům zachoval po utkání?
„Bezprostředně po zápase jsem jim neřekl nic. Vím, že tam pracují emoce, já můžu jít a seřvat je, ale to nemá účel. Musím to nějak vstřebat, poučit se a motivovat je dál. Zápasy jdou rychle za sebou a pokud prohrajeme víckrát, máme problém. Až ve čtvrtek jsme to rozebrali, řekli si k tomu svý.“
Vysoká porážka se tráví mnohdy snáz než těsná prohra gólem z poslední minuty. Ale debakl těsně po přestávce taky nepřidá, souhlasíte?
„Určitě to není dobrý. My jdeme do třetí třetiny a hráčům zdůrazníme, že budeme hrát na 0:0. Pak dostaneme pět gólů! Z toho ještě hrajeme deset minut sami přesilovku, dáme tam nejzkušenější hráče. To si můžeme říkat, co chceme… Tohle nepochopím.“
Budí to dojem, jako by hráči závěr vypustili...
„Mně to taky tak připadá. Jak dostali šestý gól, vyprdli se na to a už jim to bylo ukradený. My po dvou třetinách prohráváme 5:1 a mužstvo se najednou úplně rozsype. Prohraje se, dobře. Ale my jsme to pak odevzdali, což mě mrzí nejvíc.“
Provedl jste nějaká opatření?
„To je trošku složitý. Měli jsme dva dny na to dostat mužstvo zase trochu nahoru. Každý musí začít u sebe a nespoléhat na jiné. Pak může tým šlapat. Ale když hráč má bránit a nebrání, přitom tvrdí, že nic nezanedbal, a pochopí, až když ho usvědčí video, to tam (na střídačce) můžou stát trpaslíci a bude to stejný. Na Třinci bylo vidět, že je v pohodě, hráči si věří, hodně si dovolí. Naši si nehlídali, co měli. Jestli tohle nebudeme plnit, nebudeme vyhrávat.“
Zažíváte podobný stav jako v přípravě, kdy se Litvínovu nedařilo?
„Neřekl bych. Tehdy jsme zkoušeli různé hráče, mužstvo nehrálo spolu. Tentokrát bylo poprvé kompletní a dostali jsme výprask. Pokud nevystoupí zkušení hráči, kteří by měli tým táhnout, tak to k ničemu nevede. Jde o to, že jsme tam udělali velkou ostudu, hlavně klubu, sponzorům. Ať se na mě ti kluci nezlobí, ale takhle vypustit zápas, to prostě nejde.“
Už v sedmém kole jste prohráli ve Zlíně 2:10. Bylo to podobné utkání?
„Poslední třetina, i když tam jsme ji prohráli 1:4. Ale hráči to na konci odchodili. Mrzí mě, že se nenajde nějaký lídr, který tohle nedopustí.“
Nemohlo mužstvem otřást zranění Romana Vopata, který byl zasažen holí do oka?
„Nemyslím si. Stalo se to po vhazování deset minut před koncem.“
Teď hostíte Spartu, která stále není, co bývala. Je to po debaklu v Třinci přijatelný soupeř?
„Ten zápas není o Spartě, nýbrž o nás. Když si hráči povedou zodpovědně, nebudou hledět jen na sebe a splní, co mají, tak z toho utkání strach nemám. Ale pokud k němu přistoupí jako v Třinci, můžeme tam rovnou hodit ručník. Jestli oni zase budou jezdit sami na naši bránu a my budeme přihlížet, jak to dávají do prázdný, pak nemusíme hrát. Můžeme to rovnou zkontumovat.“
Nejvyšší v extralize výhry
|
