Vrána: Bitka s Vašíčkem? Nejhorší možná volba

Právě pětadvacetiletý Petr Vrána v posledním kole výrazně přispěl k tomu, že Vítkovice svého rivala z Třince opět přeskočily. V duelu se Slavií (7:1) dal vítězný gól, na další přihrál a neváhal se pustit i do potyčky s nabroušeným obrem Jiřím Vašíčkem.

Popral jste se s Vašíčkem, před vámi se proti Spartě bil spoluhráč Káňa s urostlým O’Brienem. Přitom nejste žádní obři, vlastně jste nejmenší hráči v týmu. (Vrána má 176 cm, Káňa 175 cm)
(usmívá se) „Neřekl bych, že jsem se porval s Vašíčkem, spíš to byla jen taková potyčka. To spíš Kaňka (Jan Káňa) má tohle v povaze. Ale mančaftu to pomáhá, dodá energii. Je dobře, že nemáme respekt z velkých hráčů, ani z velkých týmů. Jako celku nám tohle pomáhá.“

Nelekl jste se, že proti vám stojí právě hromotluk Vašíček?
„No… Hned jsem si uvědomil, že tohle byla snad nejhorší volba, jakou jsem v tu chvíli mohl udělat. Zahrál jsem to trochu na jistotu, moc jsem si nedovoloval. Protože na to ani nemám. Spíš jsem udělal, co mohl, abych to alespoň ustál, aby to nedopadlo špatně.“

Slavii jste nakonec rozdrtili 7:1 a znovu vystřídali Třinec na prvním místě tabulky. Nálada v kabině musí být výborná.
„Je skvělá. Zase jsme přeskočili Třinec, i když máme stejně bodů. Na reprezentační pauzu máme pohodu, můžeme se dobře připravit na další zápasy. Je super, že jsme nahoře a máme nahrané nějaké body, ale pořád to nic neznamená. Stačí dvě prohry a v tabulce je všechno jinak.“



S Třincem se přetahujete dlouhodobě, vnímáte tento souboj na dálku prestižně?
„Trošku ano. Mám v Třinci pár známých kluků, třeba Vojtu Poláka nebo Josefa Hrabala, se kterými se znám z dorosteneckých výběrů. Že bychom se hecovali po každém kole, to ne, ale občas se na tohle téma pobavíme. Třinec je velký rival Vítkovic, zdravá nevraživost je znát. I ve vzájemných zápasech to bylo vyhecované, divákům se tyhle zápasy o první místo musely líbit. Pro region je jenom dobře, že jsme oba takhle nahoře. Užíváme si to.“

Že bude na špici Třinec, to se před sezonou čekalo. Vítkovice ale ne. Patříte k nemnoha hráčům, kteří v týmu zůstali po zisku stříbrných medailí, jak jste odhadoval ambice klubu?
„Je fakt, že odešlo spousta kvalitních hráčů ze základu, ale já to moc nevnímal. Řada kvalitních hráčů zas přišlo a jak je vidět, funguje to. Na nějaké odhady ani nebyl čas. V přípravě jsme neměli tak špatné výsledky, abychom byli před sezonou nervózní. Vyšel nám i začátek extraligy, takže nebyl důvod přemýšlet nad tím, jestli se podaří nahradit hráče, kteří odešli.“

Překvapený nejste?
„Tak bych to neřekl. Většina z nás šla klasicky do sezony s tím, že budeme hrát zápas od zápasu a uvidíme. Začátek nám vyšel, hráli jsme slušný hokej. Snažíme se bojovat, být agresivní, máme na to hráče. A jako parta fungujeme taky dobře. Hrajeme, co chceme, a hrajeme to naplno. Snad zůstaneme všichni zdraví, aby to tak fungovalo i dál.“



Minulou sezonu jste vy osobně bojoval s následky otevřené zlomeniny lýtkové a holenní kosti, deset měsíců jste nemohl sportovat, i během sezony jste byl na operaci. Už je vše v pořádku?
„Pořád mám v noze nějaké věci, to mi asi zůstane až do důchodu. Ale je to naštěstí už všechno v pohodě. Oproti loňsku je to úplně něco jiného. Hlavně jsem mohl přes léto trénovat, kondice je úplně jinde. Herně to sice pořád není stoprocentní, jako před tou zlomeninou, ale jsem spokojený. I pro

to je dobře, že hrajeme, jak hrajeme. To mi spoustu práce usnadňuje.“

Během reprezentační přestávky jste s týmem vyrazili na dva dny na hory. Zatím všechny kosti drží?
„Zatím ano (usmívá se) Pár pádů na běžkách bylo, někteří z nás na nich nestáli od školního kurzu, takže to je zajímavé. Ale všichni jsme opatrní, aby se něco nestalo. Žádné extrémní sjezdy, používáme hlavu. A všichni se při tom bavíme. Sice dost fouká, pořád sněží, ale je to super. I sněhu je daleko víc, než jsme čekali. Je to příjemné oživení tréninku.“

Komu to jde na běžkách nejlépe?
„Viktor Ujčík hrával ve Finsku, na běžky tam chodil často a je to vidět. Držel se jej ještě Marek Malík. A my ostatní jsme byli jako skupinka pohromadě. Pěkně v klídku.“