Pokud vyznáváte jinou barvu dresu, než má Marek Trončinský zrovna na sobě, máte na něj nejspíš alergii. Dráždí svými kousky s pukem, tvrdostí i balancem na hraně, umí provokovat. Jedno ale pardubickému obránci nemůžete upřít. Není s ním nuda. A stejný je i mimo led. Co si myslí, to řekne.
„Myslím, že Tomáš Marcinko asi ví, že ho nemám moc rád,“ komentoval svoji rozmíšku z rozbruslení v Třinci. Oceláři vedou ve čtvrtfinále 2:0 na zápasy, dnes se série stěhuje do Pardubic.
Není to jen obyčejný obránce, který v první řadě chrání svého gólmana. Marek Trončinský má věci, že se vyplatí sledovat při zápase jenom jeho. Občas udělá chybu, ale to k jeho stylu patří. Riskuje, jenže většina věcí mu vychází.
Třeba jako v Třinci, když projel celým hřištěm a v prvním zápase přichystal gól pro Matěje Berana. Tohle jsou jeho momenty. Pokud Pardubice dovedou Oceláře ještě potrápit, on v tom bude mít prsty. Dynamo na jeho schopnostech visí.
Je těžké nechat před zimákem, že stav série je 2:0 pro Třinec?
„Říká se, že se tohle má hodit za hlavu. Ale zkrátka víte, kolik to je. Jsem však toho názoru, že je potřeba se hlavně dívat na první zápas v sobotu, zvládnout ho. Byla by jedině blbost myslet na to, že kdybychom sobotu nezvládli, musíme pak vyhrát čtyřikrát za sebou. Hezky všechno postupně, teď tady máme zápas, kde potřebujeme uspět. Oni ještě čtyři výhry nemají, takže není potřeba skládat zbraně.“
Co potřebujete vylepšit oproti začátku série?
„Určitě přesilovky. Měli jsme pět na tři, čtyři na tři - a nic. Naše první pětka nedala snad tři zápasy gól z přesilovky, doufám, že to přijde v pravý čas.“
Nebyl problém v tom, že jste je přehrávali?
„Sejk (Petr Sýkora) to tam párkrát na střelu měl, ale netrefil to. Rosťa (Marosz) to přehrával určitě, to se nebojím říct. Všichni ho v Třinci znají, vědí, že chce někomu nahrát a jak je to šikovný hráč. Musí zkrátka vystřelit taky, každý nahrávky čte, tím spíš u něj. I když třeba si teď Třinec přečte, že vystřelí, a on zrovna nahraje na gól. Uvidíme. (usměje se) Zakončit by určitě párkrát měl, ve dvou zápasech v Třinci moc hezkých gólů nepadlo, takže jde o to víc se cpát do branky.“
A taky o to, dostat se soupeři do hlavy?
„Myslím, že před sérií i v prvním zápase jsme tam byli.“
Teď už ne?
„Teď vedou 2:0, mají výhodu. Ale herně jsme na tom byli minimálně stejně jako oni, tak doufám, že to před domácím publikem teď prodáme a vyhrajeme.“
Dostat se do hlavy umíte vy sám docela dobře. Čím jste tak naštval Tomáše Marcinka, že vás jako první atakoval před druhým zápasem při rozbruslení?
„Měli jsme málo puků. Stál tam Jura Polanský, chtěl jsem si nějaké vzít, třeba se to nedělá, já nevím... Zkrátka jsem tam dva puky sebral. A on mi dal krosček, já mu ho vrátil a už jsme to pak neřešili. Myslím, že Tomáš Marcinko asi ví, že ho nemám moc rád. Nějak to tam je.“
V základní části jste byl nejproduktivnějším hráčem Pardubic. Cítíte, že třeba i kvůli tomu si užíváte větší pozornost z druhé strany v play off ?
„Ale jo. Když vyvážím puk, občas slyším z třinecké střídačky nějaké pokyny od Venci Varadi. Nechci se s nikým srovnávat, ale nejlepší hráči to vždycky musí nějak ukazovat, proč mají taková čísla. O Ovečkinovi taky všichni vědí, že dává góly, a dává je pořád, i když s ním ostatní chtějí dělat všechno možné. Já musím vyprodukovat víc akcí, udělat víc bodů, abychom dali víc gólů, to je moje úloha. Jestli mě hlídají nebo nehlídají, s tím si musím nějak poradit.“
Poslechněte, máte někdy taky z něčeho nervy?
„Ale mám.“
Nevypadá to.
„Nikde svoje nervy nepotřebuju ventilovat a na ledě už vůbec ne. Vždycky nějak přijde situace, vyhodnotím si ji a nějak to dopadne. Tam se snažím být v klidu.“
A když už nejste, kolikrát to stojí za to. Vzpomínám si třeba na jedno derby s Hradcem, jak jste dal po gólu pohlavek Bedřichu Köhlerovi.
„To bylo takové spontánní. (usměje se) On do mě šťouchal, tak jsem mu to vrátil. Byl jsem v euforii, že jsme dali gól, bylo to vyhrocené utkání, v krvi tam skončili David Tomášek, Petr Čáslava... Ale to nebyly ani tak nervy, spíš emoce. Teda nevím, jestli to bylo za deset procent z platu (pokuta od disciplinární komise), ale jo, stalo se. Aspoň se tomu může někdo zasmát.“
Nebo si na vás taky zařvat. Jste při vašem pojetí hokeje zvyklý, že vás vlastně na třinácti stadionech nesnáší? Nikomu nejste jedno.
„Párkrát jsem už slyšel, že jsem hovado a gay. (usměje se) Ale víte, jak se to říká: o kom se mluví, ten žije. Až se o vás lidi bavit přestanou, je po vás.“
To zatím moc nehrozí. Už třeba jenom kvůli 37 bodům v základní části. Pomáhá v něčem, že hrajete pod Milošem Holaněm, který jich před pětadvaceti lety nasbíral jako bek 68?
„Dal v té sezoně 35 gólů, to uznávám hodně. Navíc si v životě kvůli vážné nemoci musel projít hodně obtížným obdobím. Mám rád obránce, kteří vyznávají podobný styl jako já, i když on to dělal určitě o trochu lépe. (usměje se) Na druhou stranu, když vidím brankáře, kteří proti němu stáli? Podle mě dal tak patnáct gólů od červené čáry golfákem. (směje se) Uznávám ho, i když si nemyslím, že právě pro tohle bychom měli mít k sobě nějak blíž. Jsme spolu ale v pohodě, tak snad se to přenese i do sobotního zápasu.“
Ptal jsem se na to proto, že máte za sebou svoji, co se týká bodů, nejlepší sezonu kariéry. Tým na vás navíc poprvé vyloženě leží, záleží na tom, co vymyslíte. Evidentně vám Holaň našel místo, které vám sedí.
„To je pravda. Ale nemyslete, taky jsem párkrát dostal pořádný céres. Takhle to chodí, klíčoví hráči jsou buď vyzdvihovaní, nebo to udělají špatně. Kolikrát jsme taky dostali gól v naší přesilovce, já tam něco vyloženě posral, tak jsem to hned schytal.“
Vy jste ale hráč, kterému když něco nevyjde, zkusí to za chvíli zase. Nedostane z toho deprese. Mám pravdu?
„Mám hlavně takovou vizáž, že to vypadá, jak když mi někdo něco řekne, a mně je to jedno. Ale není, jen to nepotřebuju dávat tak najevo. Pokud na mě bude trenér řvát, nemůžu na něj řvát zpátky. Je to trenér. Když jste v emocích, je vždycky lepší si nechat věci, které se vám honí hlavou o hokeji, v sobě a spíš si popovídat o nějaké konkrétní situaci, která na ledě nastala.“
Jste ovšem poměrně čerstvým držitelem trenérské licence C. Třeba byste něco říct už mohl, ne?
„Táta mi vždycky říkal, ať si to udělám, že když mám nějaké odehrané zápasy, ať do toho jdu. Pan Landsman (trenér brankářů Pardubic) mě vyzkoušel, prošel jsem testem, tak můžu trénovat. Ale nejsem v tom sám, licenci mají i další kluci z týmu, třeba Sejk (Petr Sýkora), Rolas (Tomáš Rolinek), Káca (Ondřej Kacetl). Když jsme pak přijeli do Pardubic, jen jsme nevěděli, jestli si máme sednout k trenérskému stolu, nebo jít zase do kabiny. Vyhrála kabina.“ (směje se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
