Před rokem pro něj boje o titul skončily rychle. Třinecký snajpr Martin Růžička (33) se hned v první sérii proti Pardubicím zranil a stříbrnou jízdu Ocelářů už pak sledoval jen v civilu a zpoza mantinelu. Do letošního Generali play off Tipsport extraligy vlétnul s Třincem razantně. K rychlému procesu s Vítkovicemi (4:0 na zápasy) pomohl osmi body (3+5). „Na papíře to vypadá pěkně, ale na osobní statistiky nekoukám. Důležité je, že jsme zápasy zvládli jako tým!“
Letní dřina v Montrealu se znovu vyplácí. Martin Růžička sice musel tradiční kemp v zámoří zkrátit kvůli rehabilitaci, ale i tak znovu stihnul potrénovat střelbu a techniku se zvučnými parťáky. „Byli tam například Max Pacioretty, Jonathan Drouin nebo Kris Letang,“ říká Růžička. Na Careyho Price, jednoho z nejlepších brankářů NHL, si ale nezastřílel. „Nezachytal by si, protože to jsou spíš tréninky pro hráče v poli.“ Teď ho s Oceláři čeká v semifinále střet s Plzní.
Vítkovice jste smetli 4:0 na zápasy, přiznám se, že jsem čekal dramatičtější boj. Co vy?
„Před sérií jsem ani ve snu nepomyslel, že to bude 4:0 na zápasy. Může to tak vypadat, ale žádný zápas nebyl vůbec lehký. Že jsme to urvali, to jsme rádi. Ale 4:0 neodpovídá tomu, jak to vypadalo. Hráli jsme kompaktně jako celek. To, co jsme si řekli, drželi se taktiky.“
Před sérií se řešili brankáři. Vítkovický Patrik Bartošák má dlouhodobě nejlepší čísla, je to i pro vás jako střelce výzva? Jít proti takovému gólmanovi?
„Pro každého hráče je to výzva, nejen pro mě. Když víte, že proti vám stojí tak kvalitní brankář. A Bartošák výborný je. To můžeme říct i o našem Šimonovi (Hrubcovi). Připravili jsme se na to, byli jsme trpěliví. Věděli jsme, že nějaké šance mít budeme, a šli jsme si za tím jako celek. Že to pak spadne jednomu nebo druhému, za to jsme rádi.“
Ve vašem týmu má každý jasně danou roli, od vás se čekají góly, body. Ve čtyřech zápasech jste měl bilanci 3+5. S tím musíte být spokojený, ne?
„Na papíře to vypadá pěkně, ale na osobní statistiky nekoukám. Pro mě je důležité, že jsme zápasy zvládli jako tým. O to jde. Jestli budu mít čtyři zápasy osm bodů, nebo čtyři zápasy nula a vyhrajeme sérii 4:0, budu stejně šťastný. Samozřejmě, góly a body prospějí tomu, že si hráč víc věří, víc si dovolí na puku. Ale jak říkám, v play off je důležitý úspěch týmu.“
Když zůstaneme u osobních statistik, tak už teď máte víc bodů než za dvě předchozí play off dohromady (loni 5 zápasů/1+1, předloni 6 zápasů/0+3). Je něco jinak?
„Jinak... (přemýšlí) Přístup mám na každé play off stejný. Minulý rok, to musím přiznat, jsem byl, ne vyčichlý, ale po olympiádě mi tam něco chybělo. Cítil jsem to, možná i z toho pak přišlo zranění hned ve čtvrtfinále. Něco mi chybělo. Letos jsme měli čas potrénovat.“
Nejen vítkovický brankář Bartošák říkal, že máte parádní střelu z první. Dá se to vypilovat nebo to musí mít člověk v sobě? Jak do sebe tuhle „ovečkinovskou“ ránu z první dostat?
„To nevím, jestli mám takovou ránu. (usměje se) Já jsem si obecně v kariéře všechno poctivě odtrénoval, vypiloval. Všechno se dá naučit. Musíš trénovat, střílet a vystřílet se. Není to tak, že přijdeš, vystřelíš a dáš gól. Takhle to nefunguje. Roky se to snažím pilovat, už od letní přípravy.“
Jak vypadá váš letní trénink v Montrealu?
„Teď jsem tam byl kvůli operaci ramena místo osmi týdnů jen sedm. Potřeboval jsem dodělat rehabilitaci v Česku, pak jsem vyrazil. Každý rok je to stejné. Chodíme do posilovny, když si tělo navykne na zátěž, jdeme na led. A tam pilujeme dovednosti s pukem, bez puku, střelba.“
S jakými hráči se tam potkáváte?
„Trénují tam většinou kluci z NHL a z farem. Končí později, s většinou se míjíme. Oni přijíždí, já odjíždím. Ale někteří Kanaďani, hlavně mladší, si nedávají skoro žádné volno a hned to tam mastí. Teď tam byli třeba Max Pacioretty, Jonathan Drouin, Kris Letang nebo Anthony Duclair.“
„Ne, ten tam netrénuje. Máme mladé gólmany. Myslím, že by tam ani takoví brankáři být nechtěli, nezachytali by si.“
Proč? To vám to tak jde?
(zasměje se) „To ne. Samozřejmě, někdy to jde, někdy ne, ale jsou tam spíš tréninky pro hráče v poli. Dvacet vteřin jedeš s pukem mezi kužely, pak vystřelíš. To je jedna střela za iks minut, takže tam brankáři většinou stojí studení.“
Když se v létě připravujete s hráči ze zámoří, nemáte ještě sny o NHL? Nebo už jsou pryč?
„Myslím, že tohle už je asi pryč. Passé. Jednou to bylo blízko, nepovedlo se. Nikdy neříkej nikdy, ale to by muselo být opravdu něco, aby to ještě vyšlo.“
Proč? Kvůli věku?
„Jo. Vidíte, jak se to v Americe omlazuje. Skoro tam hrají prim osmnáctiletí, devatenáctiletí kluci. Když ti je třicet, jsi už starý pardál. Takoví kluci už musí mít něco za sebou, aby v týmu byli. Jinak budou těžko brát nějakého třicetiletého kluka z Evropy.“
A Dominik Kubalík by šanci v Chicagu mít mohl?
„O něčem jsem slyšel, někde jsem to i četl. Povedla se mu výborná sezona, už v Plzni hrál dobře. Má výbornou střelu a je pracovitý, co jsem ho poznal. Takže má šanci. Jde o to, zda mu ji dají v Chicagu na postech, které on má rád a jestli ji využije. Talent určitě má a je to výborný hráč, což ve Švýcarsku potvrdil.“
„Momentálně mám před sebou vyvrcholení play off a bylo by moc pěkné tady jednou zvednout v nové WERK Areně pohár nad hlavu. Vede k tomu dlouhá cesta, ale bylo by to opravdu pěkné.“
Mluvili jsme o rolích v týmu. Každý z té své občas ustoupí. Co jste říkal na to, když se ve čtvrtfinále porval Jiří Polanský? Technik, jehož rolí je tvorba hry. A on už má v sezoně dvě rvačky...
(usměje se) „Jo, o Jirkovi už po první rvačce víme, že umí shodit rukavice. Když je teď shodil znovu, byl jsem šťastný. I tým to vnímal tak, že se k tomu Jirka postavil čelem. Jen to ukazuje na charakter týmu, o kterém jsem mluvil. I Polda, který je technický a bitky v kariéře nevyhledával, stejně rukavice shodí. Na druhou stranu, když to odlehčím, on v posilovně na pytli docela trénuje.“
Vy jste na tom v posilovně s tréninkem na pytli jak?
(zasměje se) „Na pytel. Abych řekl pravdu, ještě jsem u něj nebyl.“
Takže tento úkrok z role vás neláká?
„Trénuju jiným způsobem, ale zpestření je to dobré. I na kardio. Ale já na pytli ještě nebyl.“
| 1. místo | Martin Růžička (Třinec) | 4 zápasy (3+5) |
| 2. místo | Peter Čerešňák (Plzeň) | 7 zápasů (0+7) |
| 3. místo | Michal Birner (Liberec) | 5 zápasů (4+2) |
| 4. místo | Radoslav Tybor (Vítkovice) | 8 zápasů (4+2) |
| 5. místo | Milan Gulaš (Plzeň) | 7 zápasů (3+3) |
Jednou z vašich klíčových rolí je zakončení. Především v přesilovce. Na druhé straně vaší formace je podobně nebezpečný Erik Hrňa. Jaký je on ve vašich očích střelec?
„Má výbornou střelu jak z první, tak zápěstím. A je to docela rána. Když to tam dostane, tak je u něj velká šance, že to skončí v brance.“
Váš bývalý spoluhráč Josef Hrabal o vás řekl, že neodpouštíte obránci, když vám nedá přihrávku do střelecké pozice. Je to tak?
„S Pepou jsem v Třinci pár let hrál, takže to ví, jaký občas jsem. Ale jo, puk vyžaduju, někdy až moc. Tak to prostě bývá, že puk chci, zkouším si na to najet. Někdy to jde, někdy ne.“
Když ne, tak to od vás spoluhráč na střídačce „schytá“? Umíte být emotivní, třísknout dvířky...
„K hokeji emoce patří. Jsem emoční člověk, i když to někdy vypadá až za hranou. Já prostě takový jsem. Někdy bych se měl krotit, jindy to vypustím úplně. Nemám problém si o tom pak v klidu popovídat. Kluci mě určitě už velmi dobře znají, ale to není nic špatného. Je to ve prospěch hry, týmu, abychom na ledě uspěli. Nic negativního. Nesnáším prohry a z toho to někdy vyplyne.“
| „Neměla to jednoduché s Olomoucí, která hrála velice obětavý a fyzicky náročný hokej. Ale mají velké individuality a také gólman jim velmi dobře chytá. Plzeň je kvalitní tým, znovu se musíme poctivě připravit a vlítnout na to.“ |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
