První dva oťukávací zápasy Generali ČP play off Tipsport extraligy mají třinečtí Oceláři se Spartou za sebou. Série je nerozhodná (4:1, 1:2), teď to začne jiskřit. Přichází čas „protivů“, kterým rivalové nemohou přijít na jméno, ale pro svůj tým jsou neocenitelní. Tím, jak se dokážou zavrtat soupeřům pod kůži. Jak jim umí znepříjemnit zápas. Poštěkat, osekat a na cestu přidat doražený gól z brankoviště. Přichází čas Tomáše Marcinka. Ocelářského požírače puků.
Klidný, tichý, usměvavý. Takový je slovenský obr Tomáš Marcinko (193 cm/97 kg) v civilu. Na ledě se mění v hokejovou bestii. Kdybyste dělali v extralize anketu o nejméně oblíbeného soupeře, bude právě on hodně vysoko.
„Všimla jsem si, že není u soupeřů oblíbený,“ komentovala s úsměvem jeho manželka Vladimíra Marcinková, poslankyně Národní rady Slovenské republiky, v podcastu třineckého klubu. „Přitom doma je úplně jiný! Pokojný, vůbec nic ho nerozhodí, nikdy ani nezvýšil hlas, nerozčílil se. Přiznám se, že tohle někdy rozčiluje mě. Chci ho dostat do varu a on nic. Na ledě je opravdu úplně jiný člověk.“
Proboha, on je bitkař!
Okamžitě k tomu přidává úsměvnou historku z časů, kdy spolu začali chodit. Shodou okolností se potkali ve chvíli, kdy Marcinko dostal nabídku od třineckých Ocelářů. Do klubu přišel před pěti lety z čínského Kunlunu (KHL). „Chtěla jsem Tomáše představit rodičům, tak jsem je pozvala na hokej,“ popisuje paní Marcinková. „Vysvětlovala jsem jim, že to je pokorný, tichý a strašně klidný chlap. On takový opravdu je. A Tomáš se hned ve třetí minutě pustil do bitky. Dostal trest za hrubost, a když ho pustili z trestné, tak se to hned opakovalo. Otec se na mě podíval: Proboha! Vždyť on je bitkař! Říkala jsem rodičům, že takový v civilu není, že na ledě jen brání své kamarády.“
Vladimíra Marcinková nezastírá, že rodičům chvíli trvalo, než si na hokejovou tvář nastávajícího zetě zvykli. „Otec z toho byl nejdřív hotový, ale teď už se tomu s mamkou jen smějí a jsou jeho velcí fanoušci,“ oddechla si. „Ze Spiše jezdí tři hodiny na zápas, jen aby ho viděli a zafandili. Na začátku mi táta říkal, že s takovým bitkařem nesmím být. A když teď na šarvátky přijde, tak mezi prvními nadšeně křičí: Pojď! Pojď!“
Úplně stejný posun zaznamenali i Marcinkovi parťáci z týmu. „Když hrával za Pardubice, strašně mi lezl na nervy,“ přiznal s úsměvem například třinecký kustod Pavel Smelík. „Protivný, ostrý v brankovišti a jak začala mela,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
