V úterý večer se drolil Ještěd na malé kusy. Čekalo se, kdy začnou dopadat na střechu liberecké arény. V ní se udával bizarní příběh, hlavně z pohledu Petra Kváči. Domácí gólman si kloudně nesáhl na puk a už měl tři za zády. V čase 8:39. Byl to šok. I pro Plzeň. Jenže pak se vytasil fantastickým zákrokem, který celou story zvrátil na druhou stranu. Sám sobě 25letý brankář oddálil poslední vystoupení za Bílé Tygry. Po sezoně má reprezentant odejít do Švédska, nejspíš do Rögle.
Šlo o všechno. Velký příběh o tvrdém sváru dvou týmů kvůli čtvrtfinále play off měl řadu skrytých větví. Třeba pro Petra Kváču. Po gólech Mertla, Schleisse a Bittena, k nimž pomohly snad i nadpozemské síly, vstřebával obří ťafku. Po necelých devíti minutách Tygři škaredě krváceli, byli úplně mimo. „Abych pravdu řekl, nechápal jsem, co se děje. Hrajete pátý rozhodující zápas, před všemi góly zlomíme hokejku, puk mi tam skáče přes hůl do brány… Šílený,“ kroutil hlavou Kváča.
Málokdo si to v tu chvíli uvědomil, ale Plzeň na libereckém ledě vstřelila deset gólů v řadě! Kouč Augusta tasil time out, první krok k teoretické záchraně. Jenže v tu chvíli šlo spíš o to se ctí dohrát, neuříznout si ostudu. A ano, pokusit se o zázrak. Víte, že se o povstání musíte pokusit, nemůžete se zabořit pod led, i kdybyste chtěli. „Když se na vás doma dívá šest tisíc lidí, vy chcete podat perfektní výkon a inkasujete tak blbé góly, nejradši byste utekl,“ přiznal Kváča myšlenkové pochody. „Na druhou stranu, to bych si tam další zápas nemohl stoupnout,“ věděl, že musí kritickou situaci ustát.
Augusta uvažoval o brankářské výměně jen pikosekundu. Což kus odvahy chtělo, většina jeho kolegů by k vystřídání sáhla. „V takhle velkých zápasech se to nedělá,“ měl jasno. „Kvaky je pro nás muž číslo jedna. A vidíte, vytáhl fantastický zákrok, po němž to mohlo být o čtyři góly. Asi šlo o správné rozhodnutí,“ usmíval se kouč. K tomu se ještě vrátíme.
V tu chvíli tři inkasa nemusela být zdaleka konečnou. Rozvášněná Plzeň vládla. Jakmile Kváča získal jistotu, že v práci bude pokračovat, prohodil pár slov s náhradníkem Jakubem Neužilem a koučem brankářů Martinem Láskou. „Oba mi hodně pomohli, celou sezonu si k našim věcem něco říkáme. Teď padla věta, že po třech gólech se můžu na všechno vysrat a prostě jen chytat,“ popsal osobitě. Aby ne, zápas je prakticky ztracen, tak co… „Nad ničím jsem nepřemýšlel, zápas jsem začal brát jako trénink s tím, že chci pomoci týmu každým dalším zákrokem.“
Krok za krokem se Kváča vracel do své zóny. Z mrazivých hodnot jej do obvyklé normy začal vytahovat vlastní protiúder při stoprocentní šanci Schleisse, kdy lapačkou odrazil plzeňský výpad dvou na jednoho. „Paradoxně jeden zákrok může otočit vývoj utkání, což se mi snad povedlo. Velký dík klukům, kteří mě podpořili, zapnuli vepředu a mohli jsme to dotáhnout do vítězného konce,“ připojil gólman a poděkoval nadřízenému Augustovi, že ho nevymetl na pomyslný chodník. „Moc si toho vážím. Pokud gólman cítí důvěru, může se na všechno ostatní vykašlat. I kdyby se hrálo 10:10. Pokud vám trenér věří i v takové situaci, z brankáře spadne hodně tlaku. Jsem vděčný, že je to u nás takhle nastavené.“
Zásadní pro okázalý zvrat bylo i to, že skoro šest tisíc diváků stálo za svými oblíbenci. Nepískali, naopak mohutným, vytrvalým fanděním probudili v týmu vnitřní sílu. Když pak na začátku prodloužení ujel modrým bekům Adam Najman a procpal puk za čáru, nad Libercem zahřmělo.
Takové pocity ničím nenahradíte. „Obrovská úleva,“ doplnil Kváča. „Kdyby nám někdo řekl, že to otočíme, měl bych ho za úplného blázna. Na konci nás zaplavila euforie, byl to nepopsatelný pocit.“
Poněkolikáté svým parťákům složil poklonu. „Klobouk dolů před celým týmem, od prvního do posledního člověka. Takhle otáčet zápasy umí jen silné mužstvo. Jedeme dál, za což jsem obrovsky vděčný. Za celou sérii, ale především za způsob, jakým jsme zvládli poslední utkání. Plzeň byla dobře nachystaná, vletěla na nás, dala tři góly a my to přesto zvládli,“ rekapituloval.
Stát se věci jinak, v Liberci by teď hloubali nad neúspěšnou sezonou s abnormálně hořkým koncem.
Místo toho si Severočeši mohou hodně věřit i na Hradec. Jsou v laufu, přečkali monumentální kritický moment, což je zatraceně důležitý pohon do příštích bitev. Hráči vědí, že nic není ztracené.
Prohrávat 0:2? Brnkačka. A 0:3? Taky se dá…
Před následující sérií bude lehce nervóznější Mountfield. O únavě je v téhle fázi sezony nesmysl hovořit, zatímco faktor liberecké rozehranosti může děj ovlivnit. Zkraje určitě. Kváča přikyvuje. „Když jsme v sezoně měli různé prostoje, docela jsme se pak hledali. Nejvíc natrénujete zápasem. Kdybyste celý život jen trénovali a nehráli utkání, k čemu to je dobré? Zápasy vám roste mentální síla a sebevědomí. Ověřujete si funkčnost tréninkových prvků. Můžeme toho jen využít,“ nepochybuje.
Hradec s Libercem, to už je pro oba tábory zažité derby. Mezi hráči se vedou řeči, provokace i tvrdé hity. „Mně připadá, že hrajeme pořád jen s Hradcem nebo se Spartou,“ rozesměje se Kváča nad počtem absolvovaných střetů. „Buď s Hradcem začínáme sezonu, nebo ho máme v play off.“
Cíl? Zbytečná otázka. „Pokud chceme dojít co nejdál, musíme porazit každého,“ dodá obvyklou formulku brankář, jenž před čtvrtfinálovou sadou zase obdrží tradiční textovku od svého táty. „Vždycky mi napíše mnohokrát vyslovenou větu, ať se z toho hlavně neposeru,“ usměje se.
| 1. | Branislav Konrád (Olomouc) | 2 zápasy | 0,97 | 96,15 % |
| 2. | Dominik Furch (Kometa) | 4 zápasy | 1,51 | 95,77 % |
| 3. | Dominik Pavlát (Plzeň) | 5 zápasů | 2,11 | 92,52 % |
| 4. | Marek Mazanec (Třinec) | 3 zápasy | 2,25 | 92,39 % |
| 5. | Petr Kváča (Liberec) | 5 zápasů | 2,49 | 90,51 % |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
