Dej ránu, připrav se ji přijmout a za chvíli všechno znovu. Hlavní je, aby měl tvůj brankář o něco snadnější život. Tak nějak v kostce vypadá pracovní režim Davida Musila (29). Už si v extralize získal pověst defenzivního specialisty a těžko se na tom něco změní. Ale když pardubický bek vypráví o rodině? Žádný hrdlořez, jak byste možná soudili podle pracovního režimu. Normální chlap. „Je důležité být v něčem tak dobrý, aby si tě ostatní všimli, a je jedno, co to je,“ zmínil třeba radu od táty Františka, který odehrál 797 zápasů v NHL.
Před rokem dal kolega tátovi otázku, co říká na to, že se mu začínáte víc a víc na ledě podobat. Víte, co odpověděl?
„Tak to jsem zrovna neviděl. Co říkal?“ (usměje se)
Že bude mít depresi...
(směje se) „Hezký. Táta toho dokázal hodně, asi už se mi nepovede to, co jemu. Určitě bych ale chtěl na ledě vždycky odevzdat nejvíc, co dovedu.“
Při bruslení máte podobně ohnutá záda jak on, váš hokej je taky o sebeobětování. Určité shodné rysy tam ale jsou, ne?
„Stylově asi jo. Už dřív mi lidi říkali, že i tím, jak bruslím, vidí tátu.“
Když jste se před pěti roky vracel ze zámoří do Třince, tak jste říkal, jak byste si chtěl taky zaútočit. Prodat, že dovedete být obousměrný bek. Proč to nevyšlo a vyrostl z vás vyloženě defenzivní specialista?
„Dostal jsem v Třinci nějakou roli a přijal jsem ji. Pět let předtím jsem hrál v Americe defenzivního obránce, takže jsem na to navázal tady. Chtěl jsem v něčem vyčnívat.“
Daří se. Jen není těžké se s tím definitivně ztotožnit, že navždycky bude tohle vaše práce? Před odchodem do Ameriky jste byl nejproduktivnějším bekem Jihlavy.
„Je hezký sbírat body, ale... Každá role je v hokeji důležitá, mužstvo se vždycky
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
