Do Liberce přicházel po letech zmaru pomoci nastolit vítěznou mentalitu. Povedlo se a jak rychle! Obránce Martin Ševc ve své kariéře vyhrál už řadu medailí, čtyři za tituly ve Švédsku, jeden s Plzní, dalšího triumfu se dočkal hned ve své první sezoně u Bílých Tygrů. Čtyřiatřicetiletý zadák zvláště ve finálové sérii sehrál klíčovou roli. Na ledě trávil ze všech hráčů zdaleka nejvíce času, navíc po třetím utkání na sebe strhnul pozornost výroky na adresu trenéra Sparty Josefa Jandače, a i tak trochu takticky pomohl setřást tlak z finálového favorita.
Asi se shodneme, že zlomem ve finále bylo to třetí utkání, které i přes ty výstřelky vás nastartovalo k obratu v sérii?
„Souhlasím. Paradoxně ač jsme prohráli, tak to utkání nám ukázalo, jak musíme v sérii dál hrát a z toho jsme se naštěstí dokázali poučit a vzali to za správný konec. Byli jsme trochu víc podráždění. Naštěstí ta facka přišla ještě v době, kdy jsme měli čas na nápravu.“
Bylo dusno pak v kabině po tom třetím utkání?
„Nebylo. Jako celý rok jsme si to vyřešili v rámci celého týmu. Sedli jsme si večer na hotelu a všichni už věděli, co je špatně. Tam se nemuselo nějak řvát a dělat dusno. Nechci snižovat Spartu, ale ten zápas jsme jim darovali a pak už jsme hráli svůj hokej.“
Vrátil byste se ještě k těm výroků na trenéra Sparty Josefa Jandače?
„Pro mě je to uzavřená záležitost. Některé věci byly řečené v emocích a během finále jsem se k nim už nechtěl vracet. Nemám problém se teď za vulgarity a paní Jandačovou omluvit, i když za některými výroky si dál stojím a neomlouvám je. Ale ty vulgarity a paní Jandačovou opravdu ano, to bylo přes čáru.“
Chtěl jste se mu po utkání omluvit?
„Snažil jsem se mu omluvit na ledě, ale mezi sebou to máme uzavřené. Nabídl jsem mu ruku, pan Jandač ji odmítl. Nemám s tím ale problém, prostě se takhle zachoval. Snažil jsem se na něj mluvit, ale řada pokračovala… „
Co podle vás dalšího nakonec ve finále rozhodlo?
„Byli jsme o trochu víc hokejovější a rozhodla naše lepší kondice.“
Když jste s Libercem podepisoval několikaletou smlouvu, přemýšlel jste nad tím, že už první sezona může být taková?
„Samozřejmě jsem si na začátku sezony nemyslel, že v dubnu budeme slavit titul. Vždycky musí být postupný cíle a ty jsme měli. První cíl byla Liga mistrů, kde jsme chtěli postoupit co nejdál. Potrápili jsme tam velké týmy. Ten druhý bylo play off a tam se může stát cokoliv.“
Myslíte, že Liberec tu dominanci může zopakovat a za rok slavit znovu?
„Já doufám. Pořád je ale hodně věcí, co zlepšovat. Nemůžeme jen říkat, že jsme vyhráli titul a za rok ho s klidem obhájíme. Musíme mít postupné cíle, jestli to bude v Lize mistrů, tentokrát ji budeme hrát zaslouženě… nebo v lize to se ještě uvidí.“
Jak byste popsal partu v kabině, která se zvládla uhrát pro Liberec historický titul?
„Skvělá. Samozřejmě to není to tak, že si vždycky všichni sedíte. Jako v každé práci si s někým někdy lezete na nervy, to je úplně normální. Důležité si je to vyříkat a nechodit někde za rohem. V tom je to tady skvělé. Je to kolektivní sport a každý to musí dát stranou svoje ego, vyhrává vždycky jenom tým.“
Co vy a reprezentace na světovém šampionátu?
„Já bych řekl, že vůbec ne. Od začátku finálové série mám koupené letenky na čtvrtek na dovolenou.“
Ve své kariéře jste těch titulů vyhrál hodně, je tenhle něčím specifický?
„Euforie je vždycky obrovská. Všechno je jednou poprvé. Doma jsem ještě nikdy takhle nevyhrál. Měl jsem blízko rodinu a příbuzné, to se mi ještě nepoštěstilo, v tom je to jiné.“
Tři roky starý titul s Plzní, kde jste odehrál jen deset utkání na začátku sezony, tedy nepočítáte?
„To se nedá takhle brát. Doma medaili mám, ale moc jsem se na tom nepodílel. To mužstvo tenkrát bylo nádherně nastartované a urvalo to pro Martina (Martina Straku).“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
