Devět let v Rusku uložil do vzpomínek. A že jich je…. Šestiletka v Ufě se ziskem Gagarinova poháru, méně úspěšná štace v Omsku pod českým trenérem Milošem Říhou a ve finále pár měsíců v Čerepovci, odkud beka Miroslava Blaťáka (33) vyhnala bolest zad. Definitivní přesun k rodině do Zlína byl logický. „Jako bych šel do nového,“ glosuje návrat do extraligy.
Budou vaše zády někdy stoprocentně v kondici?
„Nebudou. S plotýnkami má problémy každý druhý člověk. Zvlášť my sportovci s takovým vytížením na to hodně trpíme.
Soby
(Vladimír Sobotka) byl s tímto nedávno na operaci. Ale strach nemám, doktor mi hrát dovolil. Samozřejmě to je s klubem ve smlouvě ošetřené, kdyby se něco stalo. Mám pojistku. Když jsem se klukama trénoval, bylo to v pohodě. Mohl jsem jít naplno.“
Jste připravený na roli lídra zlínského týmu?
„Beru to. Patřím mezi ty starší, budeme se o to muset postarat a držet to. Já, Ondra Veselý, Tomáš Žižka…Tým je bojovný, je tam dravost. Není to pochopitelně mužstvo na první místa, jsou to většinou mlaďoši. Ti kluci to mají před sebou a záleží, jak budou pracovat. My jim to musíme ukázat. Na extraligu se těším, poslední zápas jsem hrál někdy před čtyřmi měsíci. Uvidím, jak to bude vypadat, v Rusku jsem si zvykl na jiný hokej. Jako bych šel do nového. Extraliga je vyrovnaná. Snad kromě Liberce, který je teď nabitý.“
Co si myslíte o extralize?
„Viděl jsem, že se v ní hodně fauluje. Viděl jsem nějaké zápasy Zlína. Seděl jsem na tribuně s kamarádem a říkal jsem mu: faul, faul, faul. (úsměv) V Rusku se všechno píská, což je určitě lepší. Pak je menší pravděpodobnost, že dojde k nějakému brutálnímu zákroku. Nestává se tam tolik, že zasunete pod hráče hokejku a držíte ho u mantinelu.“
Měl jste i jiné extraligové nabídky, že? Slyšel jsem o Třinci, Kometě, Chomutovu…
„Jo, bylo toho víc. Ale kvůli rodině a rodičům jsem chtěl zůstat doma. Neměl jsem v plánu dojíždět, tak jsem řekl agentovi, ať v první řadě jedná se Zlínem. Hlavně jsem vyžadoval, ať můžu mít individuální přípravu. Tak jako posledních devět let. Docent Kolář mi říkal, že bych neměl běhat a skákat s tvrdými dopady. Už loni jsem plánoval návrat a nakonec mě ještě přemluvili, ať jdu do Čerepovce. To bylo kousek nad Moskvou, takže to ještě šlo. Nechal jsem v Rusku kamarády, ale doma je doma. Nemyslím, že se tam někdy pojedu soukromě podívat.“
Šest let jste strávil v Ufě. To bylo nejlepší období, co?
„Tam to bylo super. Hlavně, když přišli trenéři Bykov se Zacharkinem. Nejdřív jsem z toho měl obavy, ale zbytečné. Bykov je výborný kouč, hráči z něj mají respekt.“
|
Ideální pětka Miroslava Blaťáka (z bývalých spoluhráčů v KHL) |
||
| Jeremenko | ||
| K. Kolcov | Blaťák | |
| Radulov | Thoresen | Grigorenko |
To mají přece ze všech ruských trenérů.
„To právě ani ne. Kluci měli z Bykova strach a vzhledem k tomu, že zároveň vedl nároďák, tak se chtěli ukázat, aby je tam vzal. Měl velkou autoritu. Hráči věděli, že když udělají v klubu nějaký průser, tak mají zavřená vrátka do reprezentace. Já jsem s ním taky vycházel výborně. On s cizinci neměl problémy. Přišel do Ufy a řekl, že si chce postavit mužstvo sám. Tvrdil, že pak s ním do dvou let získá titul. Vedení mu to schválilo a my jsme druhý rok fakt vyhráli.“
Jenže pak zlaté časy skončily. Proč?
„V klubu byly problémy s financemi. Odešli Radulov, Grigorenko a potom já, i když jsem měl smlouvu na tři roky. Po roce mi řekli, že nejsou peníze. Teď se tam vrátil veliký sponzor, zase to půjde nahoru.“
V Omsku vás vedl mimo jiné krajan Miloš Říha, ale úspěch se neudělal.
„První rok jsme měli nabitý kádr, ale vůbec nám to nešlo. Během sezony se tam vystřídalo sedm brankářů, což jsem nikdy nezažil. Byl jsem z toho hotový. Pak přišel Soby a bylo to lepší. S trenérem Říhou jsem vycházel dobře, nám Čechům a Slovákům pomáhal. Nemůžu na něj říct nic špatného.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
