Třinečtí Oceláři proti Chomutovu. Čtvrtfinále Generali play off, které dnes v 17 hodin startuje v Třinci, bude pro Vladimíra Kýhose nadmíru pikantní. Trenér Ocelářů se v Chomutově narodil, vedl tam svůj první tým v seniorské kategorii a odtrénoval devět sezon. Navíc proti němu bude na trenérské střídačce stát Vladimír Růžička, se kterým hrával v Litvínově v jedné formaci a spolu slavili i stříbro z olympiády v Sarajevu 1984.
„Už jsou to jen vzpomínky,“ mávne v první chvíli šedesátiletý Vladimír Kýhos rukou. Pak se přece jenom krátce pousměje. „Ale samozřejmě si pamatuju, jak Růža přišel jako šestnáctiletý kluk do prvního týmu s pomalovanýma teniskama AC/DC a Metallica. Vždycky byl takový svéráz, svůj. Žil si svůj život. Je o sedm let mladší, jiná generace. Moc pohromadě jsme nechodili.“
Jako mazák prý ovšem mladého Růžičku na ledě v jeho začátcích usměrňovat nemusel. „Tihle kluci to nepotřebovali,“ připomíná Kýhos. „Když přišli do áčka, byli rádi, že tam jsou a můžou hrát. Bylo to o dost těžší. Dneska, kdo je mladý a trochu to umí, šanci dostane. Podle toho taky vypadá, jak se mladí chovají.“
Kýhos s Růžičkou společně v Litvínově hrávali v jednom útoku. Získali ligový bronz v roce 1982 a stříbro o dva roky později. Stříbro si přivezli i z olympiády v Sarajevu 1984. „Tam už jsme ale v jednom útoku nebyli, protože jsme oba hráli na centru,“ vzpomíná Kýhos. „Hráli jsme spolu kolik? Šest, sedm let. Máme normální kamarádský vztah. Jako nějaký souboj to teď neberu. Osobně necítím nějakou rivalitu mezi námi trenéry. Hrajeme Třinec proti Chomutovu.“
Ovšem ani Chomutov není pro Kýhose jen tak ledajaký soupeř. Narodil se tam. A i když žil s rodiči ve městě jen chvíli, vztah k němu má. „Ano, jsem rodák z Chomutova, ale žili jsme tam jen krátce. Když mi byly tři, odešli naši do Litvínova a od té doby žiju tam.“
Do Chomutova se Kýhos později vrátil jako trenér. V roce 1997 tam prakticky nastartoval svoji trenérskou kariéru v seniorském hokeji. „Pro mě to byl první dospělý mančaft, který jsem začal trénovat,“ vzpomíná Kýhos. „A vydržel jsem dlouho, trénoval jsem tam první ligu devět let, i když jsem měl nabídky odjinud. Dvakrát jsme hráli baráž o postup, vytvořil se tam dobrý tým, vyrostli velcí hráči. Viktor Hübl, Danek Branda, Láďa Boušek, Standa Stavenský nebo Petr Martínek... To byl dobrý ročník.“
Že by i tím měl pro čtvrtfinále zvýšenou motivaci, to odmítá. „Už jsou to jen vzpomínky. A je to dlouho,“ připomíná svůj odchod z Chomutova v roce 2008. „Když jsem končil, tak už tam byli Veverkovi (majitelé klubu, kteří nastartovali extraligovou éru Pirátů). A pár dalších lidí ve vedení, nebo trenérů mládeže, tam taky pořád pamatuju. Potkávám je tam. Pokecáme, zavzpomínáme.“
Na „pokec“ a vzpomínky ovšem bude čas až po čtvrtfinále. Teď startuje ostrá bitva. A Kýhos s Růžičkou, bývalí parťáci a spoluhráči, v ní proti sobě povedou své týmy v boji o semifinále.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
