Poslední titul pro Liberec vychytal Ján Lašák, gólman ze Slovenska. Repete, že extraligu ovládne zase maskovaný cizinec, je docela reálné. „Kdyby s námi kluby nebyly spokojené, netahají nás sem. Ale ještě mi nikdo nevynadal, že tady bereme práci,“ usmál se Ján Laco, pětatřicetiletá reklama na klid. Z předkola vyndal Mladou Boleslav, ve čtvrtfinále dvakrát okradl Třinec. Rozjel se.
V předkole vyšel Pirátům zázrak. Vyhrabali se z díry na horu. Prohrávali s Mladou Boleslaví 0:2, pak už jí nedali čichnout a postoupili. Vítězná šňůra nekončí, ve čtvrtfinále si zatím podávají silnější kalibr. Dvakrát vyhráli v Třinci. „Nálada je dobrá. Ale pořád je potřeba ještě vyhrát dva zápasy,“ říká brankář Ján Laco. Chlap, který v předkole ohromně zvedl. Třetí zápas série je na programu dnes od 16.50 v Chomutově., utkání sledujte ONLINE na iSport.cz.
Ve dvou zápasech na vás Ocelářu vypustili 84 střel, a stejně prohráli. Myslíte, že jste se jim už navrtal do hlav?
„Nemyslím si. Mají kvalitní mužstvo a dál to s nimi bude hodně těžké. Udělat dvě výhry bude ještě dřina. V obou zápasech doma měli víc ze hry, ale takové je play off, někdy jen tohle nestačí.“
Jenže jste je dostali pod tlak. Chomutovské zmrtvýchvstání je tahákem play off, oni musí.
„To je jejich věc. My se musíme soustředit na sebe, na naši hru a dát do zápasu všechno.“
Je ten obrat v sérii s Mladou Boleslaví teď chomutovským motorem?
„Myslím, že nám to dalo sílu a asi i víru, že zázraky se stávají. Navíc v tu dobu hrála fotbalovou Ligu mistrů Barcelona, vypadalo to s ní taky dost bledě, vyhlídky na postup mizerné. Ale postoupila. Tohle nám taky pomohlo. Najednou jsme všichni viděli v reálu, že všechno je možné.“
Zajímavá pomoc od Messiho...
„Vyhráli 6:1 nad PSG, nikdo takovou věc moc nečekal. Překvapili a šli dál. Bylo důležité vidět, že to jde.“
Pochyboval jste na začátku předkola třeba sám o sobě? Střídání, devět gólů...
„Ani ne. My jsme takové zápasy odehráli i v sezoně. Někdy jsme vyhráli 6:5. Nebylo to o jednotlivcích, spíš tam náš systém nepasoval na hru Boleslavi.“
Ale stejně mi přišlo, že jste začal chytat jinak. Najednou jste byl jistější, lepší.
„Nemyslím si, že bych byl jiný. Nic jsem nezměnil. Maximum chcete odvést vždycky, ale někdy jsou zápasy takové... Nebo jinak, v play off neřešíte, jestli prohrajete 1:2, nebo 1:7. Nemáte utkání, vyhrál ho soupeř, to je rozhodující informace. Kolik to bylo, je jedno. Hraje se na výhry.“
Jsou Piráti i kvůli celému příběhu z předkola psychicky silnější?
„Po Boleslavi přišla euforie, ale kabina zůstala pořád stejná. Není najednou víc srandiček, nikdo není víc nervózní. Uvnitř se nezměnilo vůbec nic. To je podle mě strašně pozitivní věc.“
Ale navenek se toho změnilo dost, ne? Mě třeba nepřestává udivovat Ivan Huml. V základní části dobrý hráč. V play off rozdílový útočník, který strhne ostatní.
„Jasně, přesně tohle jsou momenty, kde důležití hráči dovedou vyskočit. U nás to Ivan a Michal Vondrka vzali na sebe. Máme tady dobrou partu, fungujeme.“
Válíte i vy a stejně působíte, že se zase tak moc neděje. Opravdu jste tak klidný?
„Emoce jsou, jen jsem typ člověka, který je nepouští asi ven. Snažím se s tím vypořádat uvnitř.“
Takže po zápase do čtyř do rána nespíte?
(usměje se) „To zase ne. Naučil jsem se během kariéry na hokej nějak nahlížet. Třeba patnáct let zpátky bych k tomu přistupoval jinak.“
Vztekal byste se víc?
„Možná. Teď vyhrajete, nebo prohrajete. Ale zítra začne zase nový den a z těch zážitků se musíte vyspat. Ráno musíte přijít zase plný energie a odpočinutý.“
Ani se vám po zápase nestane, že byste třikrát projel cestou domů červenou, jak jste všeho plný?
(směje se) „Taky ne. Když si jdeme třeba s trenérem gólmanů rozebrat druhý den zápas, jednotlivé momenty si vůbec nepamatuju. Ze mě to vždycky nějak vyšumí.“
Jenže někdy to ve vás stejně praskne, jako třeba v prosinci doma s Litvínovem. Vzpomínáte?
„Ano, dostali jsme gól a já vzteky odpálil puk pryč, vyletěl do hlediště a tam nešťastně trefil jedno děvče. Naštěstí to dobře dopadlo, pak jsme se viděli. Tohle ale teď v play off nemůžete vůbec udělat, musíte být koncentrovaný naplno.“
Tak schválně, teď je nějakých 30 hodin do třetího zápasu s Třincem. Jak se na něj budete chystat?
„Jako vždycky. Teď jedu domů na oběd.“
A pak si zalezete někam do kouta a s nikým nepromluvíte až do nedělního podvečera?
(usměje se) „Ani nápad. Dám si odpoledne kávu, půl hodiny odpočinek a večer se uvidí podle počasí, třeba zajdeme na procházku. Podle mě není potřeba něco měnit a vybočovat ze zažitých kolejí. Co mě napadne, to dělám. Nemám seznam, co před zápasem musím udělat. Jedu na pocity.“
Přitom dost brankářů spíš na rituály.
„Já ne. Byly by to akorát blbosti, co vám zaplevelí hlavu. Každý den hrajete v jiném čase. To bych se z toho zbláznil.“
A zase jsme u toho klidu. Z ničeho nestřílet, je základ?
„Ano, hokej a celý život. Jsou věci, které přijdou, a s nimi nic neuděláte, jen na ně potřebujete reagovat. O tom to je.“
Naučily vás tenhle nadhled dva roky v KHL pod šílencem Andrejem Nazarovem? Tam se asi člověk naučí sebeovládání.
(směje se) „Byla to zkušenost. Ale on se v gólmanech nevrtal.“
Po vás nikdy nic nehodil?
„Ne. Měl v týmu trenéra gólmanů. Tam to bylo v pohodě.“
Ale asi nejde úplně vypustit, když vidíte, jak hází lahve po spoluhráčích, slyšíte, že zmlátil doktora, divoce se hádá s rozhodčím, ne?
„Víte, co je zajímavé? Mimo střídačku, nebo když nebyl zápasový den, to byl klidný člověk. Jenže přišel na lavičku a tohle byl nějaký jeho styl.“
Vzpomenete si ještě na Doněck? Někdejší hokejový ráj, pak peklo kvůli konfliktu s Ruskem.
„Jediné, čeho lituji, tak že tam nevydrželo to, co bylo. V klubu všechno fungovalo, každý se všechno snažil posunovat nahoru, spokojená byla i rodina. Měl se stavět nový zimák, město bylo nádherné.“
Naskočí někdy v hlavě, co třeba dělá teď vrátný, masér, ledař, kterého jste potkával každý den na zimáku, jestli vůbec žije?
„Ano. Stala se tam strašná věc, život na Ukrajině se tehdy v roce 2014 hodně změnil. Začal být o hodně těžší, bylo mi to líto.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
