Přišel ve chvíli, kdy se klepaly zdi a málem spadl celý barák. Pardubice prohrávaly, dostávaly hodně gólů. S devatenáctiletým Milanem Kloučkem v brance se katastrofa stopla. Po třech zápasech má úspěšnost zákroků 97 procent. „Koukal jsem, jak ta čísla vypadají, ale že bych je nějak hrotil, to zase ne,“ usměje se. Od minulé sezony mu ale narostlo gólmanské sebevědomí asi o kilometr.
Ve výstroji vypadá hodně mohutně. A když brnění sundá, není to jak u jiných kolegů, že před vás nastoupí střízlíček. Milan Klouček je chlap jak hora, vysoký brankář, který momentálně drží Pardubice, trenér Miloš Holaň jím zkusil vyřešit výsledkovou krizi. Ve všech třech zápasech, do kterých nastoupil, Dynamo bodovalo. „Snad na mě v kabině zůstane ještě oběd, aby mi ho i kluci nesnědli,“ naoko se stresoval před rozhovorem majitel jedné extraligové nuly a dvou výher.
Úspěšnost zákroků 97 procent zní až nadpozemsky. Jak se jeví vám?
„Až nečekaně, je to hezké číslo, ale nehrotím ho. Pro mě je zajímavější jiné, body, které jsme udělali všichni společně za tři zápasy, co jsem tady. Máme jich šest. Ostatní čísla nějak důležitá nejsou.“
Ale nějaký pocit, že vám to v bráně „celkem“ lepí, tam asi bude, ne?
„Cítím se dobře. V každém zápase to bylo v pohodě a hodně to je zásluhou kluků, protože mi pomáhají.“
Usnadnilo vaši misi, že jste te si extraligu osahal už v minulé sezoně?
„Věděl jsem, do čeho jdu, takže nejspíš ano. Ale hlavně mi pomohly Litoměřice, kde chytám od začátku sezony první ligu. Když sem z juniorky byl před rokem hodně velký skok. Teď nebyl takový.“
Vidím před sebou trochu jiného gólmana. Ten z posledního ročníku nechtěl nic pokazit. Tenhle chce už vyhrávat. Je to tak?
„Jo, asi to tak je. Teď jsem taky do branky vlezl s čistou hlavou, že nemám co ztratit, jen jdu chytat. Pomoci týmu. Vždycky jdu vyhrát, ale teď si už víc věřím.“
Takže místo: „Pozor, pane Čáslavo, za vámi je hráč,“ už “ křičíte: „Sakra, Petře, záda“?
(směje se) „No, snažím se už víc mluvit. Jen se mi stala taková věc na Spartě... Máme hodně cizinců, já se v tom ještě úplně plně neorientoval a mluvil na ně česky, zatímco na naše kluky anglicky. Občas jsem to prohodil. (směje se) Zvykám si na to mluvení, zlepšuju to.“
Jaká byla vlastně reakce, když vám trenér Holaň řekl, že půjdete chytat proti Spartě?
„Jako fakt na Spartu a v O2 Areně? Pecka. Ale postupně se mi to v hlavě uklidnilo, šel jsem sem si dělat svoji práci a nakonec to vyšlo, vyhráli jsme tam 3:1.“
Už si ve svém věku uvědomujete, jak velkou roli hraje v brance psychika?„Stoprocentně. U gólmana je hrozně moc důležitá, hlava je základ. Dovednosti taky mít musíte, ale na hlavě záleží asi nejvíc, zkrátka je potřeba být vyrovnaný, ať se děje, co se děje.“
Jen to musí být někdy kumšt. Když jste měl jít proti Spartě, Pardubice měly z předchozích 7 zápasů průměr inkasovaných branek 5,14, gólmani chodili do branky spíš na popravu. A najednou jste měl pokračovat vy. S klidnou hlavou...
„Kluky jsem sledoval a zhruba byl připravený, co mě čeká. Litoměřice mají v první lize jiné hrací dny než extraliga a naše gólmany jsem litoval. Kolikrát s tím nemohli nic dělat, soupeř dal klidně gól ze čtvrté dorážky. Nebál jsem se, spíš jsem začal chytat klidný, že není co ztratit. Byl jsem ale pak překvapený, jak mi celý tým na ledě pomáhal.“
Třeba si spoluhráči říkali, že když je vzadu teenager, tak si ho nemohou nechat rozstřílet a musí být vzadu zodpovědnější.
„To je taky možné. Třeba měli kluci ze mě obavy, že jsem ještě hodně mladej, tak mi musí o to víc pomoci. Ale jenom dobře, že to tak dopadlo.“
Jste připravený i na to, že 97procentní úspěšnost se nedá držet věčně a přijde zápas, kdy vás někdo propálí?
„To je jasný. Kdyby mi tohle vydrželo napořád, jsem asi někde úplně jinde. Stěžejní je, abychom dál sbírali body, a když dostaneme gól, tak dostaneme. Z toho se nemůžu sesypat, ale jít pořád dál.“
Učil jsem se od Brandona Maxwella
Tušíte, na jak dlouho se pro vás tohle extraligové okno otevřelo?
„Vůbec, a ani to neřeším. Záleží, jak se bude dařit mně, týmu, a na pohledu trenérů. Jsem hlavně rád, že můžu chytat, a navíc doma v Pardubicích za áčko. S taťkou jsem se chodil koukat na hokej jako malej kluk a díval se na Petra Sýkoru, Tomáše Rolinka, Petra Čáslavu, všechno hvězdy, a najednou jsem s nimi v jednom týmu. Takže tohle je splněný sen. Ale cítím, že hlavně potřebuju být v brance, abych se posouval dál a zlepšoval se. Jestli to bude tady nebo v Litoměřicích, je pak víceméně jedno. Posunou mě jen další minuty a zákroky, nebudu uražený, když mě Pardubice zase pošlou do první ligy.“
Jak si vlastně v 19 letech udržujete hlavu čistou, aby se do ní nedostaly pochybnosti a další škodlivé vlivy?
„Třeba před premiérou v této sezoně jsem se byl projít s přítelkyní na zámek v Pardubicích. Hlava byla najednou čistá, nemyslíte na hokej. Tohle mi funguje, vypnu, dělám jiné věci děl a pak v ten den, kdy je zápas, se postupně víc a víc koncentruji na večer. Hodinu a půl před ji utkáním je to už maximální soustředění.“
Třeba tak, že před zápasem sedíte ve výstroji a představujete si zákroky?
„Zkoušel jsem to taky. Jste v kabině, najednou si představíte, jak bruslíte, uděláte zákrok, jdete s přihrávkou, vizualizace hry je někdy super. Vím, že tohle dost gólmanů dělá, takže jsem do toho taky šel.“
Ale mluvíte v minulém čase. Znamená to, že teď už to neděláte?
„Jak kdy. Teď jsem to v Pardubicích nezkoušel, ale třeba předtím v Litoměřicích jo.“
Sledujete pak i ostatní gólmany, co dělají, jak se chovají?
„Sleduju, od každého si snažím něco vzít, ale ne tak, že bych se je snažil napodobovat. V Boleslavi se teď hodně daří Brandonu Maxwellovi, když byl u nás, díval jsem se, jak na sobě maká, jak je na tom dobře stylově a jak pracuje s hokejkou. Hodně mi daly tréninky vedleněj. Líbí se mi taky Roman Will z Liberce.“
Maxwellova práce s hokejkou prác je nejlepší v extralize, proti ostatním je hodně ustřelený. Dá se to vůbec dohnat?
„Ale dá, je to hodně o tréninku. Hlavně se nesmíte bát jít za branku a rozehrát puk. Někdy se stane, že to nevyjde, tak z toho nesmíte být dole a přestat tam chodit. Brandon je v tomhle výborný, klobouk dolů. Třeba já vím, že v extralize musím hokejku hodně zlepšit, zase se vracíme k té hlavě, někdy je samozřejmě lepší puk přikrýt a hru uklidnit, jindy ale zase je potřeba pomoci obráncům vzadu na mantinelu, tohle musíte vždycky dobře vyhodnotit a mluvit s obránci. Absolutní světovou špičkou je v tomhle Mike Smith, který chytá za Calgary.“
A vy jste ho taky pozoroval p naživo, jestli se nepletu...
„Jo, na mistrovství světa v Praze. Co on tam dělal s hokejkou! Kolikrát jsem nechápal. Zajímalo by mě, jak dlouho tohle musel pilovat, ale je neskutečný. Občas taky namaže, ale to se stane. Ten jeho přínos je mnohem větší. Někdy si říkáte, jestli tam není jako třetí ne obránce.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
