Trénoval s kamarády, platil si kondičního trenéra, pendloval po stadionech v okolí Olomouce a udržoval se ve formě. Obránce Josef Hrabal (32 let), který se v létě nevešel do kádru třineckých Ocelářů, si po devíti měsících znovu zahrál ostrý zápas. S Pardubicemi prohrál v Ostravě 0:2. „Bylo to psychicky složité, hrál jsem opatrněji, ale vzali mě, abych byl zodpovědný a tvůrčí. Měl bych se zlepšit.“
S Třincem před šesti lety vybojoval Josef Hrabal mistrovský titul. Patřil ke klíčovým postavám, z obrany dokázal díky své šikovnosti a obratnosti výrazně podporovat útok. Minulá sezona mu až tak nevyšla, v základní části si připsal jen 13 bodů (2+11). V Třinci ztratil výsadní postavení, nevešel se do sestavy a trénoval individuálně. Až během reprezentační přestávky si jej do Pardubic stáhnul jeho bývalý šéf Pavel Marek.
„Měl jsem i čas se sžít s novým týmem, byl jsem deset dní s klukama,“ líčí Hrabal. „Spíš to bylo psychicky složité. Sezona je rozběhlá, kluci za sebou mají třicet zápasů a já nehrál ani jeden. Sebevědomí není na takové úrovni, v jaké bývá normálně v půlce sezony.“
Hrabal trénoval individuálně. V Olomouci se domlouval s kamarády, sháněl se po volných ledových plochách. „Byl jsem v Olomouci, jezdil jsem i na led do Přerova, do Kroměříže. Musím poděkovat klukům, udělali pro mě velkou práci. Z velké části to sice jsou kluci, co hokej hrát neumí, ale i tak to bylo zpestření. Věnoval jsem se hlavně bruslení, protože herní možnosti jsem neměl kde nacvičit.“
Kondici udržoval s osobním trenérem Radimem Poláškem, bratrem reprezentačního beka Adama. „Nebylo to tak špatné, hodně jsem byl doma. Vlastně jsem měl stejný den, jako normálně. Ráno jsem vstal, šel na trénink a odpoledne jsem měl druhou fázi, nebo volno. Jen jsem nehrál zápasy.“
Konec v Třinci Hrabal rozebírat nechce. „Situace byla daná, já nehrál,“ pokrčí rameny. „Bylo to stejné, jako kdybych se vracel po zranění, nebo končil v dubnu a sezonu začínal v září. Běžná věc, nic nového pro hokejistu.“
Premiéru v pardubickém dresu neměl snadnou. Než se ve Vítkovicích ve třetí obraně s Tomášem Mojžíšem dostal na led, jeho tým už prohrával 0:1. „To není příjemné v žádném zápase,“ popisoval.
„Ale neprožíval jsem to, byl to začátek zápasu. Nakonec se to sice ukázalo jako rozhodující gól, ale nemyslím, že bychom nebyli schopni to otočit. Nebylo to tak svazující, chyběly góly. Nebyli jsme moc konstruktivní. A když jsme se k něčemu dostali, byla to střela z dálky. Možná to chtělo štěstí, trochu víc klidu. Mrzí mě, že jsme nevyhráli.“
V zápase se po dlouhé pauze soustředil hlavně na sebe. Prostor dostal. Odehrál 14:24 minut čistého času, chodil na přesilovky (2:20 minuty) i oslabení (1:21 minuty). „Za to jsem vděčný. Hrál jsem opatrně, nic zvláštního jsem nevymyslel, nic nepokazil,“ hodnotil svou premiéru. „Chci a budu to stupňovat, určitě! Nebyl to výkon, se kterým bych byl spokojený. V přesilovkách i při hře pět na pět jsem od toho, abych byl tvůrčí. Od toho mě vzali. Abych byl zodpovědný a tvůrčí. Měl bych se zlepšit.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
