Je jiný než většina ostatních hokejistů jeho věku. Už ve čtrnácti letech odešel do zámoří, David Tomášek v sobě nese kus amerického sebevědomí. Když mu bylo devatenáct, málem s hokejem praštil. V hlavě měl, že prohrál. Po třech letech v extralize se jde zase bít o místo, čeká ho Finsko. Meta? NHL. „Asi jsem se naučil nejít za pohodou. Bude to těžší než mít pevnou pozici doma. Ale věřím, že Jyväskylä je dobré rozhodnutí.“ Mělo by. I podle doporučení Petra Hubáčka.
Zkuste někdy přijít na zápas a třeba na jednu třetinu změnit svoje zvyky. Občerstvení nechat sousedovi, nemluvit, nehledat tolik puk, ale zaměřit se na konkrétního hráče. Pokud to uděláte, vyleze vám, jestli patří do šedivé zóny s názvem průměr. Nebo je něčím výjimečný, jeho hokej hraje barvami. U Davida Tomáška platí druhá možnost.
Pan Stahovačka. Pojď sem. Kde jsi? Je to jeho brilantní kousek, kdy na něj soupeř jede a myslí si, jak ho má v hrsti, jenže on si kotouč rychle stáhne pod nohy a peláší pryč. Sám. S pukem v držení, v drtivé většině případů.
Bylo mu devatenáct let, když v roce 2015 podepsal smlouvu s Pardubicemi jako hráč, o kterém se doma nevědělo. Vychovala ho Sparta, ale on ve čtrnácti letech odešel do Kanady.
Drzou stahovačkou na sebe hned přitáhl pozornost. „Na začátku jsem to měl trochu tak, že se chcete ukázat, upozornit na sebe. Měl jsem tam hodně individuálních akcí,“ hodnotí sám sebe s odstupem tří let. Z divokosti a risku za tu dobu trochu ubral. „Jeden na jednoho je hodně důležité, měl bych to ještě udržet. Ale hra se mi trochu...“ V tu chvíli se na pár sekund zamyslí. „Posunula,“ vypálí. „To je asi to vhodné slovo. Víc jsem začal využívat křídla. Všichni do mě hustili obranu, já byl vždycky na kotouči, myslel hodně dopředu, v těžších zápasech tam byly rezervy. Chtěl jsem všechno urvat ofenzivou.“
Teď se chce posunout výš, aby se jednou vrátil tam, odkud do Česka přišel. Amerika a NHL, to jsou jeho mety. Postrčit ho o kus dál může angažmá v Jyväskylä. „Je blbost sen a cíl nemít, já se ho snažím mít ten nejvyšší. V angličtině je pořekadlo, že když netrefíš na Měsíc, přistaneš aspoň na hvězdách. Tím se trochu řídím. Mám svůj cíl a snažím se k němu dopracovat. Chci vědět, že jsem pro to udělal nejvíc, co se dalo,“ říká.
Jednou už do toho šel, na Měsíc zkusil zamířit rovnou. Jestli vám přijde, že hokejisté odcházejí z Česka brzy, když jim je sedmnáct, on do toho říznul ještě dřív.
Happy end se nekonal, v NHL neskončil. Neprošel ani draftem. „Jít tenkrát do Kanady nebylo úplně nejlepší. Mohl jsem spíš zkusit studijní cestu, vzít to přes NCAA, dostat se na vysokou,“ tvrdí dnes.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
