Během reprezentační přestávky měl konečně trochu času na dotažení chemických zkoušek v laboratoři. Vítkovický útočník Petr Fridrich (20) se zabydluje v extralize a stíhá i náročné studium. Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě studuje už druhým rokem. Jak kloubí hokej se školou a jaký je jeho hráčský vývoj? V prémiové části článku najdete také další příklady hokejových vysokoškoláků.
Masakr. To je podle Petra Fridricha nejvýstižnější slovo, kterým se dá popsat nedávné období. V našlapaném extraligovém programu byl jeden zápas za druhým, do toho zkouškové období na Báňské.
„Leden byl opravdu masakr, jinak se to říct nedá,“ přitakává hokejový chemik. „Nedělal jsem nic jiného, než že jsem chodil na tréninky, hrál zápasy a učil se do školy. V jednom měsíci jsem měl pět zkoušek, do toho bylo potřeba dodělat několik zápočtů, které mi chyběly ještě z období před Vánoci. Bylo to hodně náročné, musel jsem do toho investovat všechen čas. Ale teď už mi chybí jen poslední zkouška, takže by to zase mohlo být dva tři měsíce trochu klidnější a volnější.“
V extraligovém týmu Vítkovic si dvacetiletý útočník získává pevnější pozici. Ve 28 zápasech nasbíral 10 bodů (3+7), přestože v průměru neodehraje ani deset minut čistého času. V hodnocení účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných brankách je z ostravského týmu nejlepší (+9). Když se nedávno proti hradeckému Mountfieldu blýskl třemi body (2+1), okamžitě sklidil uznání i od bývalého spoluhráče Jakuba Lva: „Ty vole, Friďa, dost ses zlepšil za ty dva roky, co jsem tě viděl naposledy.“
Holaň: Připomíná mi Irgla
Útočníka chválí i jinak přísný a náročný trenér Miloš Holaň. „Připomíná mi Zbyňu Irgla, když začínal,“ přirovnal kouč mladého dravce k zarputilému matadorovi.
„Opravdu?“ pousměje se Fridrich. „Tak to zní super, protože Zbyňa má za sebou parádní kariéru a pořád neskutečně maká. Já si o sobě vždycky myslel, že jsem docela dříč. Že na sobě makám hodně, ale když vidím Zbyňu? Vždyť on je v posilovně pořád! Přijdu do haly, on už tam je. A odchází poslední. Je super, když vás trenér přirovná k takovému hráči. Moc rád bych šel v jeho stopách.“
Že umí v tréninku zabrat a kousnout se, už Fridrich ukázal. V mládeži nepatřil mezi výrazné vítkovické talenty. „Když jsem přecházel z osmé třídy do mladšího dorostu, vůbec jsem nehrál,“ popisuje. „Hokej mi moc nešel, kluci byli lepší a já neměl sebevědomí. Občas jsem i přemýšlel, zda s hokejem neskončit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
