Růžička slaví 40: rekordy, návraty z Ruska i Zlatá familia. Přišel jako bránící křídlo

Martin Růžička rozhodně nebýval ryzím kanonýrem hned od začátku kariéry. Poprvé v extralize naskočil zkraje sezony 2005/06 coby devatenáctiletý junior. Jelikož v osmatřiceti zápasech za mistrovskou Spartu posbíral jen dva kanadské body, zavděk musel vzít střídavé starty v mateřském a tehdy prvoligovém Berouně. Následné tři roky působil ve Znojmě, kde se maximálně dostal na deset branek a osm asistencí. Krátce před třiadvacátými narozeninami dokonce naskakoval v Olomouci, jež hrála jen druhou nejvyšší soutěž. 

Bodově Růžička explodoval až s příchodem pod Javorový vrch, přitom v třineckých kancelářích s ním primárně počítali jako s bránícím křídlem do třetí formace. U Ocelářů se zručný forvard utrhnul ze řetězu hned v první sezoně, kdy bral v základní části i následném play off téměř bod na utkání. Jeho parádní jízda neunikla pozornosti reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky, jenž jej nominoval na zlatý šampionát v Německu. Pár měsíců poté, co Martin Růžička bojoval v extralize o místo, křepčil s pohárem pro mistra světa. 

Při první štaci v Třinci odkroutil dvě sezony. Životní formu si schoval na play off 2011, po němž Oceláři vůbec poprvé v klubové historii vystoupali na trůn. Růžička zapsal rekordních třiatřicet kanadských bodů v osmnácti zápasech. Po výběru z několika zahraničních nabídek nakonec podepsal s ruským Chabarovskem, kde se i kvůli poraněnému ramenu tolik neprosadil. Do Slezska se proto po roce vrátil. „Bylo to poprvé v kariéře, kdy jsem byl takhle zraněný, takže nová zkušenost,“ hlásil po prvním comebacku. 

O rok později byl Růžička k nezastavení, bodové statistiky v základní části vyšponoval do nebývalých výšin. V dvaapadesáti duelech sesbíral 83 kanadských bodů, což dodnes nikdo nepřekonal. Ani explzeňský Milan Gulaš, jenž před šesti lety zažil životní sezonu. Víc než bod na zápas si držel Růžička i v ročníku 2013/14, kdy Třinec podruhé za sebou nestačil v semifinále na Zlín. Dlouho se zdálo, že druhý mistrovský titul byl ambicióznímu a hvězdami nabitému mužstvu zapovězený. To se ale později změnilo, a to pořádně. 

Mezi lety 2014 až 2016 Růžička podruhé v kariéře okusil ruskou KHL. Tentokrát za Čeljabinsk, kde v první sezoně posbíral třiadvacet bodů a v druhé jen deset. Po dalším nepovedeném zahraničním angažmá se znovu vrátil do Třince, tentokrát už do zbrusu nové Werk Arény. „Přiznávám, že jsem částečně zvažoval i jiné varianty, kde bych mohl hrát. Registroval jsem s agentem zájem jiných klubů. I to byl důvod, proč se moje námluvy s Oceláři docela protahovaly. Doufám, že svou hrou znovu nezklamu,“ líčil. 

Jenže v sezoně 2016/17 Třinec překvapivě padl ve čtvrtfinále s Chomutovem. O rok později, už s trenérem Václavem Varaďou, Slezané postoupili do finále, v němž nestačili na Kometu. Nejslavnější období třineckého hokeje se datuje do let 2019 až 2024, kdy Oceláři vyhráli pětkrát za sebou titul a dohromady sedmnáct sérií v řadě, čímž vyrovnali rekord Vsetína. Růžička měl velký podíl na všech vavřínech, byť jej v play off 2024 limitoval problém s ramenem. Po sezoně musel na operaci, vrátil se až v listopadu.  

V minulém ročníku se zkušený útočník dostával do provozní teploty pomaleji. Nebyl to ten Martin Růžička, na kterého bývali v Třinci zvyklí. V letní přestávce tak znovu potrénoval v Kanadě. „Bylo to poprvé od covidu, co jsem tam byl. Jistou dobu jsem předtím trénoval ve Švýcarsku a taky tady v Česku. Po minulé sezoně jsem cítil, že je potřeba zase něco upravit, změnit a trošku se tomu obětovat. Bylo to super a obrovsky mi to pomohlo,“ líčil před sezonou už coby třinecký kapitán. Bude mít pro něj happyend i tato role?