Zlomové okamžiky formování (S)party. Za poslední rok si prošla vyhazovy, kalupem i úlevou

Sparta vzala loňský úklid z gruntu. Vyházela několik velkých tváří a na lov vyrazila zejména do zahraničí. Kanaďané s bohatými zkušenostmi v NHL Mark Pysyk a Devin Shore měli zvednout laťku, což se potvrdilo. Dorazil s nimi i mistr světa Mikael Seppälä, jemuž velkou část premiérového ročníku v Česku sebralo zranění, ale vykurýroval se tak akorát na play off.

Z domácích vod Pražané vylovili obránce Jakuba Sirotu, Dominika Mašína (toho času zraněný) nebo útočníka Adama Rašku, obětavce s končícím kontraktem v zámoří. Ještě v průběhu základní části mužstvo vyztužila jména jako Ronald Knot či Kristian Vesalainen. Vedení nechtělo ponechat nic náhodě. Transakce se vesměs vyplatily, ale velký otřes v mužstvu způsobil, že vazby se pájely delší dobu a v součtu s dalšími faktory rudí „zahučeli“ až na sedmé místo tabulky.

Na začátku září Sparta oznámila, že půjde do sezony po překotných změnách v kádru také s novým vůdcem. Jiná možnost ostatně nebyla, když předchozí lídři na poloviční úvazek Miroslav Forman a Vladimír Sobotka zakotvili u konkurence. V úvahu teoreticky připadal služebně nejstarší sparťan Jakub Krejčík, ale tehdejší hlavní trenér Pavel Gross nakonec ukázal na rozšafnější osobnost v podobě Filipa Chlapíka. Funkce kapitána ho několik týdnů svazovala, ale pak rozbalil naplno svou lepší verzi, která se dostala až na zimní olympijské hry.

„Musíte plánovat volna, odjezdy i tripy. Komunikace mezi týmem, trenérským štábem i vedením je na vás. Semknutí týmu jde taky za vámi coby kapitánem,“ líčil Chlapík své úkoly, kterých se ovšem naplno chopil. Příkladem jde hlavně na ledě, proti Kladnu vystřelil postup v prodloužení.

S předchozím stratégem Pavlem Grossem to šlo jak na centrifuze. Vloni v únoru podepsal novou smlouvu, ale když se Sparta opět pakovala po sedmém semifinále play off, trpělivost s rodákem z Ústí nad Labem utrpěla hlubokou ránu. A jakmile nevyšel ani úvod nové sezony, balil se Gross definitivně. Trenér Jaroslav Nedvěd, do té doby velitel Litoměřic, si s asistenty Patrikem Martincem a Valdemarem Jirušem vyslechli nabídku s platností do konce aktuálního ročníku. Všichni kývli.

„Určitě se ve Spartě nezměnilo nic v ambicích, vysokých cílech, hladu a touze po úspěchu,“ uvědomoval si náročnost přijaté mise Nedvěd v dřívějším rozhovoru pro deník Sport. První klíčovou zkoušku v předkole ustál s odřenýma ušima. Pro baštu z hlavního města zatím málo.

Jaroslav Nedvěd platil za řízného obránce, který si hru vcelku často prohlížel z trestné lavice. Se zbytečnými fauly na něj ovšem nechoďte. Během základní části se několikrát rozzlobil, že jeho svěřenci udělali prohřešky pramenící z neobratnosti, špatné poziční hry nebo přemíry snahy. Neměl pochopení pro vyšší tresty a v lednu hrozil pokutami v souladu s hráčskými smlouvami. Věděl, že mančaft potřebuje nachystat na boje ve vyřazovací fázi, kde se každé zbytečné oslabení počítá za dvě. Nebál se veřejně zpražit hráče, třeba největšího hříšníka mančaftu Davida Němečka. V Plzni, kde zlý muž sparťanského výběru schytal pětiminutový postih v koncovce mače, Nedvěd spustil: „Jde o individuální selhání, i když to nerad takhle ventiluju. Nabídli jsme soupeři šanci.“

Věděli o něm předem, nicméně realita umí překvapit. Sparta v létě najala odborníky přes kondici Michala Břetenáře a Jana Hejného. Měli zajistit, aby hráči s velkým „S“ na hrudi ustáli kalup s účastí v Lize mistrů, na Spengler Cupu a v několika případech také na akcích národního týmu.

Do startu čtvrtfinále mužstvo i s přípravou sehrálo 73 zápasů, což je v českém prostředí výjimečná porce. Šířka kádru možná měla být ještě rozmanitější, je ovšem složité najímat prvotřídní borce bez jistoty místa v sestavě hlavního týmu. Prvoligová výpomoc v podobě Jakuba Klepiše, Jana Eberleho nebo Filipa Kuťáka se nakonec ukázala jako klíčová. A možná teprve ukáže. Jak se Sparta s programem popasovala, totiž stejně nejvíc nastíní zlomové momenty nadcházejících dní.

Zatímco na ledě sparťané teprve bojovali o vstup mezi osm nejlepších, produkční složka organizace už musela vymýšlet velké plány na přesun do Holešovic. Kvůli mistrovství světa v krasobruslení, jemuž Sparta uvolnila O2 arenu. „Samozřejmě není jednoduché Sportovní halu Fortuna znovu dostat do extraligové formy, ale děláme pro to maximum, aby si fanoušci hokej v naší legendární areně znovu užili,“ pravil mluvčí Marek Táborský.

Pražané si ve svém dřívějším domově určitě odslouží třetí a čtvrté čtvrtfinále, teoreticky i to šesté. Pakliže by souboj s Plzní zvládli úspěšně, přesunou se znovu do největšího stánku v zemi. Ale pozor – Holešovice mohou přinést výhodu. Sparta je na ně zvyklá z tréninků, hrací plocha je větší.

Kdyby se vás někdo v létě zeptal, jak dopadne předkolo Sparta versus Kladno, odpovíte otázkou, co dělá obrovský favorit soutěže mimo elitní čtyřku? S dovětkem, že Rytíři přece do play off nepostupují… Až pak byste možná vyřkli ortel 3:0 na zápasy. Hodně vedle! Parta trenéra Tomáše Plekance dokázala obávaný mančaft dovézt na pokraj vyřazení. Devin Shore zachraňoval necelé tři minuty před koncem s prázdnou brankou v zádech remízu v rozhodujícím klání. Až pak zaúřadoval Chlapík. Z velmi těsné vřavy si může Sparta odnést v zásadě dva pocity. Buď nejistotu, že nedokázala outsidera přejet, anebo naopak víru, že zvládne v příštím období náročné záležitosti, jakou byl týden společných setkání s Kladnem. Co přijde proti Plzni?

Česko čerstvě surfovalo na pozitivní vlně z Nagana, když Sparta zvládla v play off poslední zápas kdo s koho. Rovných 28 let čítalo její čekání na to, až zase soupeře zlomí v rozhodujícím partu. Zklamání rudou bandu stála další tituly a postupy ve vyřazovací fázi. Prokletí se podařilo odčarovat až letos proti Kladnu, což není radno brát na lehkou váhu.

Potíže sparťanů v cestě za vytouženým pohárem totiž byly chtě nechtě i psychického rázu. Tolik klíčových okamžiků, které v uplynulých letech nezvládli, se muselo v něčem podepsat a projevit. Takže až napříště Sparta dozná utkání číslo sedm, může být lépe nachystaná, odolnější. „Jsme v play off a pořád musíme hrát tak, jak jsme hráli doteď. Bojovat a uvidíme, co se stane,“ burcoval kapitán Chlapík.