Důvody třineckého postupu do finále: Atraktivní styl, oživlý kanonýr i loučení s grácií
Krátce poté, co Matěj Kubiesa v sobotu večer rozburácel zaplněnou Werk Arenu, se z reproduktorů ozvala dobře známá osmdesátková skladba: „Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík, zas přijdem a možná i kouzelník.“ Důvodů k radostnému pobrukování měli třinečtí fanoušci víc než dost, Oceláři totiž posedmé z posledních osmi dohraných sezon postoupili do série o titul. Co stojí za jejich další parádní cestou, v níž postupně odklidili Olomouc, Mountfield a Karlovy Vary?
Bratři v triku i nestárnoucí „Nesty“
Do Třince se vracel s pořádně nablýskanou vizitkou. Druhý nejproduktivnější hráč finské ligy? To už má pořádný zvuk. Jenže zkraje ročníku se Michal Kovařčík hledal, i vinou zdravotních patálií z léta. Postupně však jeho výkony rostly a spolu se starším bratrem Ondřejem a Andrejem Nestrašilem vytvořil možná nejnebezpečnější letku celého play off. „Přijde mi, že hrajeme furt stejně,“ usmál se devětadvacetiletý centr. Ačkoliv se už před časem objevily zprávy, že Nestrašil má od května podepsáno ve Vítkovicích, na jeho výkonech to vůbec nepoznáte. Ukázkový profík.
Atraktivní herní styl
Z třinácti odehraných zápasů ve vyřazovací části se nechali přestřílet jen čtyřikrát, dvakrát v sérii s Hradcem Králové, dvakrát proti Karlovým Varům. Doby, kdy v rozhodujících momentech sráželi soupeře maximální účelností, jsou nenávratně pryč. Aby bylo jasno, na vyladěné defenzivě si Oceláři zakládají pořád, avšak nyní k ní přidávají i zvýšenou aktivitu. Když jim teče do bot, zapnou a hladově si kráčí za cílem. V semifinálové sérii hned třikrát dotáhli ztrátu, ve druhém klání dokonce tříbrankovou. Pětkrát slavili v prodloužení a další čtyři duely vyhráli rovněž o gól.
Oživlý kanonýr
Přestože byl v základní části druhým nejproduktivnějším Ocelářem, v závěrečných kolech jeho role postupně slábla. Play off dokonce začal ve čtvrté formaci vedle Miloše Romana a Patrika Hrehorčáka. Ovšem právě v úvodním utkání předkola s Olomoucí se Oscar Flynn šťastně trefil od soupeřovy brusle a od té doby už nepolevil. V třinácti duelech zapsal pět branek a čtyři asistence. Třinec se rázem přesvědčil, že se o rodáka z anglického Burnley může opřít i v klíčových chvílích. V lajně s Markem Daněm a Liborem Hudáčkem to momentálně klape, vyhoví si i poslepu.
Jistoty v brance
Zatímco v sezoně 2024/25 byl Ondřej Kacetl neotřesitelnou třineckou jedničkou, v tomto ročníku to stejné platí o Marku Mazancovi. V základní části se stal procentuálně čtvrtým nejlepším extraligovým gólmanem, o rok staršího parťáka pustil do kasy jen šestnáctkrát. V semifinálové vřavě s Energií se Kacetl objevil v brankovišti Ocelářů po dvou a půl měsících, přesto jim pomohl k senzačnímu obratu ve druhé partii a následnému zisku mečbolů. V průběhu čtvrtého utkání už šel do práce znovu Mazanec, jenž Slezanům vychytal finále. Takový tandem prostě chcete.
Elegantní a pozvolná loučení
Volalo se po tom dlouho, prakticky celou minulou sezonu. „Třinec musí omladit,“ slyšeli jste z mnoha stran. Jenže jak se rozloučit s legendami, aby to neohrozilo chod týmu, který zvedal pětkrát v řadě pohár? Nejužší vedení Ocelářů v čele se sportovním ředitelem Janem Peterkem a výkonným ředitelem Markem Chmielem vyřešilo zapeklitou situaci chytře, elegantně, postupně. Vladimír Dravecký střídá výstroj s oblekem. Když se nevejde do sestavy, stává se pomocnou rukou Borise Žabky. Z exkapitána Petra Vrány je zdravý náhradník, který svou roli pochopil.




























