Posily Mory z Dynama: Spolupráce s Červenkou? Byl jsem stydlivej, říká Herčík
Jeden si zahrál za Moru už od září do ledna, druhého však premiéra v novém dresu teprve čeká. Michal Hrádek (24) a Daniel Herčík (23), dvě olomoucké posily z Pardubic, vyhlíží novou výzvu. Po letitém boji o místo v Dynamu míří za většími rolemi na Hanou. „Budeme draví a hladoví po úspěchu. Určitě budeme lítat a hodně bruslit,“ shodují se v dvojrozhovoru úřadující extraligoví šampioni.
Nastupovat za hvězdami nabité Dynamo je v dnešní době čest, ale i značný nápor na psychiku. Jakákoliv chyba se v takovém týmu neodpouští. Když ji uděláte jednou, fajn. Když podruhé, příště si už nezahrajete, na místo totiž čeká několik dalších vlčáků. Michal Hrádek s Danielem Herčíkem si to v posledních sezonách vyzkoušeli, pendlovali mezi áčkem a prvoligovým béčkem. Teď se upsali v Olomouci, kde by rádi prorazili. Na první soutěžní špíly si musí počkat až do září, proto si spolu s týmem přípravu zpestřili fotbálkem v Hodolanech proti tamní Sigmě.
Co vy a fotbal? Hrajete ho rádi?
Hrádek: „V mládí jsem ho hrál, moc mě baví. Jsem rád, když si jim můžu zpestřit letní přípravu. Vyhráli jsme, dali jsme pár hezkých gólů, takže spokojenost.“ (usmívá se)
Herčík: „Já to mám stejně. Tenis a fotbal jsou dva sporty, které hraju v létě hodně. Byl jsem rád, že možnost si zahrát tady byla. Že jsme vyhráli, potěší, ale všichni víme, že tohle byla spíš taková sranda. Důležité věci nás teprve čekají.“
Jak se vůbec vaše příchody z Pardubic seběhly?
Herčík: „Řešili jsme je od listopadu. Bylo ve hře, že bych sem přišel už během sezony, ale nakonec to nedopadlo, protože jsem měl v Pardubicích smlouvu. Vlastně i na další sezonu, ale pan Fürst (jednatel a generální manažer Olomouce) se s Pardubicemi dohodl. Jsem strašně šťastný, že to vyšlo. Už se nemůžu dočkat, až to začne.“
Rozhovor pokrčauje pod infografikou.
A u vás, Michale? V minulé sezoně už jste v Olomouci nastupoval.
Hrádek: „U mě se to začalo řešit ve chvíli, kdy jsem tady přišel na hostování. Bylo ve hře, že bych zůstal až do konce sezony, ale nakonec se to nepovedlo. Na jednu stranu jsem rád, že jsem se do Pardubic vrátil, protože jsme tam získali po dlouhé době titul, ale teď jsem rád, že se to domluvilo a můžu tady být. Snad si vybojuju větší vytížení.“
Budete souhlasit, že tlak v Dynamu a na Hané je zcela neporovnatelný?
Hrádek: „Celkově je to úplně jiné. Pardubice jsou velký klub, v Olomouci je to naopak takové rodinnější, což se mi moc líbí. Tlak v Pardubicích je samozřejmě velký. Všichni víme, jak to je. S Herčou jsme teď tady, abychom odvedli co nejlepší práci. Nechceme hrát o postup nebo mimo play off. Chceme o něj bojovat a tam se už pak může stát cokoliv.“
Herčík: „Na mě dýchla rodinná atmosféra v Olomouci od prvního týdne. Nejsem přímo z Pardubic, jsem z Kolína, takže v tomhle mi to přijde podobné. Přece jen, Dynamo je galácticos, obrovská značka. Nechci naplno říct, že v Olomouci to je menší, ale jak tady lidi drží při sobě, to na vás úplně dýchne. Z Kolína mi přesně tohle chybělo. Když to porovnám, v Pardubicích pracuje několik lidí na všech možných pozicích, tady je to naopak skromné, ale stejně tu máte všechno, co potřebujete.“
I zimní stadion?
Herčík: „Ten je sice starší, ale výborný. (směje se) Z opačné strany můžu posoudit, že s Pardubicemi se nám tady nejezdilo moc dobře.“
Hrádek: „Já jsem dal tady naposledy gól, takže mně se v Olomouci líbilo.“ (směje se)
Herčík: „No vidíš, já jsem tady dal svůj první extraligový gól, na což vzpomínám rád. Už se nemůžu dočkat, až vyjedeme na led. Jak říkal Hradis, play off je nějaká meta, a tam se může stát cokoliv.“
V minulosti si angažmá v Olomouci hodně hráčů pochvalovalo. Nakoplo je a dalo jim šanci se posunout dál. Berete to stejně?
Herčík: „Neberu to jako nějakou přestupní stanici. Dostal jsem možnost sem jít, rozhodl jsem se pro to a prostě tady budu do doby, co mám podepsanou smlouvu. Chci, abychom byli úspěšní a aby se nám dařilo. Snad bude chodit i hodně lidí. Věřím, že je bude náš mladý a lítavý hokej bavit.“
Hrádek: „Je pravda, že oproti minulé sezoně se půlka týmu obměnila, budeme mladší. Jak ale říkal Herča, budeme draví a hladoví po úspěchu. Chceme lítat a hodně bruslit.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou.
Pojďme ještě k Pardubicím, jak jste si oslavy titulu užili?
Hrádek: „Trvaly asi tři dny, bylo to fakt těžké. (usmívá se) Navíc jsme tam měli velké tahouny, kterým se nedalo stíhat.“
Koho konkrétně?
Hrádek: „Určitě Honzu Mandáta, ale u něj jsme to čekali. Docela mě ale překvapil Jirka Smejkal. Každopádně oslavy jsem si moc užil, protože v Pardubicích jsem vyrůstal. Je to moje rodné město, takže bylo mým velkým snem tam dotáhnout pohár.“
S bojem o místo v kádru už to ale bylo složitější.
Hrádek: „Šel jsem do toho s tím, že se v přípravě porvu o místo. Nic jsem nevzdával, každý den jsem se snažil pracovat na sto procent. S vedením jsme byli domluvení, že pokud to nevyjde, pokusí se mi sehnat extraligu jinde. Povedlo se to právě v Olomouci, za což jsem byl strašně rád. Dokázal jsem si, že extraligu hrát můžu, zvedlo se mi sebevědomí. Když jsem se pak vrátil na pár zápasů do Pardubic, cítil jsem se úplně jinak, než když jsem odcházel.“
Herčík: „Já jsem se o to pokoušel tři roky. V prostřední sezoně to vypadalo, že by to mohlo být v pohodě, ale poté přišli další hráči a já jsem neodváděl to, co jsem odvádět mohl. Zpětně je to těžké říct, ale třeba jsem pro to mohl udělat víc. Nechci to svádět na to, že přišli někteří kluci a místa bylo méně. Psychicky to bylo těžké, proto jsem strašně rád, že už je to za mnou. Olomouci jsem vděčný, že to dopadlo, protože jednoduchá jednání to fakt nebyla.“
Každopádně s dospělým hokejem jste se alespoň pořádně otrkal v béčku. Dobrá zkušenost?
Herčík: „Určitě, měl jsem tam velkou roli. Tým na mě stál, což je fajn, že jsem si to vyzkoušel. Nechci úplně říct, že s tím sem přicházím, ale postupně bych si to tady chtěl vybojovat. Jsem hráč, který rád dává góly, naopak nejsem úplně výborný dozadu. Přijmu jakoukoliv roli, nicméně nejraději dávám branky a vytvářím šance. Kladu si na sebe velké nároky.“
Odkoukával jste třeba od Lukáše Sedláka a Romana Červenky?
Herčík: „Byla to obrovská škola, ale když jsem hrál s nimi ze začátku, byl jsem malinko stydlivej. Trošku mě to svazovalo. Docela jsem byl rád, když jsem šel pak stranou a hrál jsem s jinými kluky.“
Takže jste měl z reprezentantů respekt?
Herčík: „Chtěl jsem jim to hlavně nekazit a nepřekážet. Po pár zápasech to však ze mě spadlo. Když jsem hrál s nimi později, už to bylo dobré.“
Jakub Koreis nedávno zmínil, že by vás mohl přestup ke Kohoutům nakopnout. Zaslechl jste to?
Herčík: „Četl jsem to na Instagramu pod jeho příspěvkem. Docela dal na mě tlak, ale z Pardubic jsem zvyklý. (usmívá se) Poslouchá se to sice dobře, ale musím to potvrdit na ledě.“
