Ve Vítkovicích se cítím jako doma, říká Abdul. Bodové cíle? Vždycky jsem na sebe přísný
Sedmdesát kanadských bodů v pětaosmdesáti odehraných zápasech? Vskutku pěkná vizitka, obzvlášť v týmu, jemuž se předešlé dvě sezony ani trochu nepovedly. Jindřich Abdul byl jedním z mála hráčů, který si ve Vítkovicích držel vysoký standard. Nejen bodový, ale také herní. „Jsem na sebe vždycky přísný, takže vím, že to může být mnohem lepší a že je ve mně víc. Snad to v nové sezoně prokážu naplno,“ přeje si třicetiletý útočník.
Pro Vítkovice skončil už třetí ročník za sebou skoro v nejrychlejším možném čase. Na jaře 2024 padly v předkole s Hradcem Králové poměrem 0:3, v dalších dvou letech s Karlovými Vary 2:3 a 0:3 na zápasy. Oba nezdary s Energií kousal i Jindřich Abdul, jeden z klíčových hráčů ostravského mužstva.
Především uplynulá sezona v něm zanechala zklamání. Modrobílí zhruba od ledna zabředli do zimního spánku, ze kterého se už následně neprobrali. Předkolo play off pro ně bylo až nepěkně rychlé.
„S odstupem času se toho v hodnocení moc nemění. Očekávání byla větší, ambice vyšší. Dopadlo to, jak to dopadlo. Všichni to správně hodnotí negativně, ani s odstupem času se to totiž nemůže hodnotit jinak. Dobré to nebylo. Bohužel tak to někdy v hokejovém světě chodí,“ uvědomuje si Abdul.
„Když to dlouhodobě nefunguje, už je tam taková křeč. Troufnu si říct, že všichni jsme hrozně chtěli, ale ono je těžké to potom nějakým způsobem zlomit. Kdyby se to třeba povedlo, nebo bychom uhráli první zápas v play off, mohlo to všechno dopadnout jinak. Na tohle se ale samozřejmě nehraje,“ ví třicetiletý odchovanec Vsetína.
Snad jen on, Anthony Nellis, Chad Yetman a Dominik Hrachovina drželi vítkovický prapor nad hlavou po celou dobu. Kdo ví, jak by sezona dopadla, kdyby opory nevyčnívaly. Abdulovi zatím z individuálního hlediska Vítkovice sedí. Nadchnul už v ročníku 2024/25, v němž sbíral bod na zápas. Tehdy jej přibrzdily až zdravotní trable, konkrétně otřes mozku.
„Tehdy to bylo rozběhnuté mnohem lépe, ale zastavilo mě zranění. Minulá sezona nebyla špatná, ale vím, co od sebe můžu čekat. Jsem na sebe vždycky přísný, takže vím, že to může být mnohem lepší a že je ve mně víc. Snad to v nové sezoně prokážu naplno,“ doufá Abdul.
Za uplynulou sezonou udělal tlustou čáru
„Ve Vítkovicích se cítím jako doma. Udělali jsme si tady zázemí, je to nedaleko mého rodného města. Půlku rodiny mám v Beskydech, takže se zde cítím fajn,“ opakuje útočník, jenž v minulosti nastupoval i za Poprad, Slovan Bratislava, ruský Čerepovec, českobudějovický Motor či Litvínov.
Za sezonou 2025/26 už ale píše tlustou čáru, stejně jako celý klub. Vítkovice se přes léto chtějí nastartovat. I proto se znovu proměnily, nejvýrazněji na trenérském postu. Václava Varaďu a Aleše Krátošku vystřídali Radek Philipp, Pavel Trnka, Luděk Krayzel a Francouz Yorick Treille, jenž střídačce nově šéfuje. Úředním jazykem mezi hlavním koučem a hráči se tak stala angličtina.
„Změna to je, ale z důvodu, že u nás hrálo dost cizinců už v minulém roce, se mítinky stejně hodně vedly v angličtině. V dnešní době všichni umí anglicky, minimálně základy, takže v tom bych žádný problém neviděl,“ má jasno Abdul.
V letních měsících má stejně jako v předešlých letech individuální přípravu, se zbytkem týmu se tak pořádně potkal až na nedávném soustředění v Nízkých Tatrách. Třeba i se Šimonem Stránským a Davidem Ciencialou, dvěma nejvýraznějšími posilami. „S adaptací kluků žádný problém nebude,“ ujišťuje.
A jak si vůbec tvrdý dril na Slovensku užil? „Správné slovo to úplně není, bylo to samozřejmě dost těžké jako každý rok. Ale na každém soustředění je důležité, aby bylo náročné a aby se tam stmelila parta. Na srandičky čas úplně nebyl, opravdu to bylo náročné. Ale přežil jsem,“ usmívá se Abdul.
