Ze stavby do extraligy? Pořád je to takové „wow“, ví Gewiese. Z Olomouce to má domů blíž
Před pár lety se živil zedničinou a v mateřském Šumperku hrál hokej jen na poloamatérské úrovni. Od sezony 2020/21 se mu ale život pořádně změnil. Při střídavých startech ve Vítkovicích zaujal a následně se už z extraligy nehnul. V Ostravě válel Petr Gewiese tři roky, další dva a půl pak přidal v Mladé Boleslavi. „Pořád je to pro mě takové ‚wow‘“, líčí třiatřicetiletý bek. Nedávno se upsal Olomouci, odkud to má domů jen 50 kilometrů.
Jak se váš příchod na Hanou seběhl?
„Když jsem prodlužoval smlouvu v Boleslavi, s Erikem Fürstem (jednatelem a generálním manažerem Olomouce) jsme už příchod sem řešili. Ještě jsem ale zvolil tam zůstat. Bylo to po sezoně, kdy jsem byl vytrejdovaný z Vítkovic, takže klub jsem znovu měnit nechtěl. Nejsem úplně přelétavý typ. Domluvili jsme se tak, že až mi bude končit smlouva v Boleslavi, zavoláme si a probereme, co a jak. Jednání pak byla rychlá.“
Čím si vysvětlujete, že se Mladé Boleslavi uplynulá sezona nepovedla?
„Nebylo to ono, za celou dobu si tam něco nesedlo. Výsledky měly být lepší, tým na to určitě měl, věci okolo taky, takže celkově to bylo zklamání. Určitě se mělo hrát výš, všichni jsme do play off chtěli. A že se to nepovedlo? Rozhodně to bylo pod čárou toho, co se od nás očekávalo.“
Přitom v listopadu vás přišel pozvednout zkušený kouč Miloslav Hořava, jenže ani on to pořádně nenakopl. Čím to?
„Na začátku se něco vyhrálo. Dostali jsme takový vítr, když přišel. Pan Hořava je výborný trenér, takže všichni jsme čekali, že to půjde, ale formu jsme udržet nedokázali a pak už se to nenakoplo. Na konci jsme se o to prali, jenže nešlo to.“
Olomouc je trošku jiná. Obvykle se od ní příliš nečeká, ale v předešlých sezonách hrála většinou nad plán. Menší tlak vám bude vyhovovat?
„Já jen doufám, že play off hrát budeme, v něm se už může stát cokoliv. Jsem hrozně rád, že jsem tady. Tím, že jsem ze Šumperku, jsem kdysi koukal na extraligu jenom v Olomouci.“
Chodíval jste do „Plecharény“ i jako fanoušek?
„Nechci říct, že úplně často, ale když jsem hrál druhou ligu za Šumperk, na několika zápasech jsem v Olomouci byl. Mám to tady zaryté pod kůží.“ (usmívá se)
Jak těžké bylo hrát v Olomouci jako soupeř?
„Něco jsem tady odehrál i v mládeži, snad i první ligu. Tehdy to bylo obrovské derby. Ze zimáku v Šumperku jsem na zimu zvyklý, vždyť tam je to možná ještě studenější. (usmívá se) Když bylo v lednu venku třeba -15, na ledě bylo ještě o pět stupňů méně. Na tomhle jsem odkojený.“ (směje se)
Užíváte si teď extraligu o to víc, když jste ji začal hrát až v sedmadvaceti letech?
„Bez debat, pro mě to je až neskutečné. Nechci říct, že jsem si ještě nezvykl, ale pořád je to takové ‚wow‘. Užívám si to.“
Ve třiatřiceti ale najednou budete v Olomouci jedním z nejstarších.
„I když to na občance nevypadá, uvnitř jsem mladý kluk. (směje se) Pořád to vnímám tak, že jsem takový mladší. I tím, že extraligu hraju kratší dobu.“
