Brabenec v Brně znovu oživí silnou rodinnou značku. Vegas? Kasina šla úplně mimo mě
Nosí jméno, masivně protknuté brněnským sportem. Děda Kamil býval národní pojem v basketbalu, táta dlouholetým oblíbeným útočníkem Komety. Teď je na Jakubu Brabencovi, aby poselství silné rodinné značky nesl dál a odpovídajícími výkony v modrobílém úboru ji znovu vrátil do povědomí. Do projektu majitele Libora Zábranského, jenž ze světa stahuje odchovance klubu či z blízkého okolí, zapadá i stříbrný dvacítkář z někdejší Rulíkovy party.
Našli byste nemálo důvodů, proč by mladý centr mohl zaujmout extraligovou scénu. Mít ve dvaadvaceti letech na kontě 172 ostrých duelů v AHL je počin, který není radno podceňovat. Ačkoli farmářská soutěž organizací NHL v tuzemsku stále bývá více či méně podceňována, ti, co s ní mají co do činění, řadí ji minimálně na extraligovou úroveň, spíš však výš. Zároveň platí, že jde o dva světy s odlišnou hokejovou kulturou. Což může hrát pro i proti při Brabencově comebacku.
V sedmnácti sbalil v Brně kufry a vyrazil za dobrodružstvím. Po dvou letech v kanadské juniorce si střihl tři sezony v záložním týmu Vegas Golden Knights v Hendersonu. Což je součást města hazardu.
Jaký člověk se vrátil domů? „Z kluka jsem vyrostl v chlapa, hodně jsem se osamostatnil,“ rychle vypálí Jakub Brabenec. Cítíte z něj zdravé sebevědomí, které je vždy potřeba pro to, aby vás nepoložila první nesnáz. „Zámoří mi dalo hodně, tři roky jsem bydlel v Americe úplně sám, předtím dva roky v Kanadě u rodiny. Pokaždé velká životní zkušenost,“ navazuje.
Výuka mistra Eichela
A mrtě zážitků. Kolikrát stačilo být v těsném kontaktu s lídry Vegas, od nichž se pozorováním naučíte víc než z různých hokejových bichlí či aplikací. „Bylo super být jim nablízku,“ přikyvuje Brabenec. „Loni jsem letěl do Vegas už na začátku srpna, dřív než všichni ostatní. Vidět trénink Jacka Eichela, jak se o sebe stará, kolik tomu dává, to mi hodně otevřelo oči,“ netají se. „I ty největší hvězdy na sobě neskutečně makají. Snažil jsem se z toho vzít co nejvíc. Všechno, co se dalo,“ ubezpečuje.
Na farmě patřil k tahounům ofenzivy, ovšem šance na NHL jen občas problikávala, nikdy pořádně necítil, že by mohl přijít telefonát a velká ostrá premiéra na nablýskaném jevišti. „V poslední sezoně jsme měli na farmě dobrý start, hrával s námi Braeden Bowman, který pak většinu sezony strávil nahoře ve Vegas. Hokej nám šel dobře, ale on byl ten, kdo dostal call-up. Pořád jsem dělal, co umím, ale šance dostat se mezi centry Vegas je fakt malá,“ líčí svůj pohled. „Snažil jsem se nic si z toho nedělat a dál pracovat, jak umím. Ale upřímně, nebylo moc prostoru jít nahoru.“
Ve skepsi své angažmá u Vegas, které jej draftovalo před pěti roky ve čtvrtém kole, nekončil. Nemá pocit, že by někde něco ošidil, a to se mu vrátilo jako bumerang. „Pokaždé to může být lepší. Já mám od sebe jen nejvyšší očekávání a cítím, že jsem udělal všechno, abych se do NHL dostal. Nechal jsem tam všechno, co jsem mohl. Nic si nevyčítám a vracím se s čistou hlavou,“ vypráví.
Myšlenky neměl zablácené i díky tomu, že zkušeně odolával svodům Las Vegas. Což o sobě nemůže říci úplně každý, kdo centrum zábavy a nemalého rizika kdy navštívil. „Kasina šla úplně mimo mě,“ usmívá se. „Ne snad, že bychom do nich vůbec nesměli, ale hned od mého vstupu do organizace nás učili, abychom byli opatrní a moc tam nechodili.“
Na druhou stranu, neuspořádat občasnou exkurzi? To nejde. „Lidi jsou dospělí, chtějí mít zábavu, sem tam se zašlo. Každopádně nikdo z nás tam neseděl do rána, většinou šlo o týmové akce. Ve Vegas se vesměs všechno odehrává v kasinu. Spousta restaurací je v kasinu, nevyhnete se tomu. I když si jedete natankovat do auta, všude je kasino. Trochu ujeté, ale tam to takhle chodí.“
Kometě nešlo odolat
Ačkoli v průběhu minulé sezony zvažoval roční zámořskou nadstavbu, víc plusů našel v návratovém řešení. Přiznává, že odolat pobídce Komety bylo těžké. „Řešil jsem to od Vánoc, bavili jsme se i o případném odchodu do jiného týmu, ale do toho Vegas jít nechtělo. Nakonec jsme se shodli, že česká extraliga jde extrémně nahoru a i kvůli případné reprezentaci půjdu sem a udělám všechno pro to, abych tu hrál dobře. A uvidíme, jak to půjde dál,“ přibližuje své přemýšlení.
Není to tak, že by nad vizí prosadit se do NHL rezignoval, ale momentálně to odhodil na vedlejší kolej. „Nezavírám vrátka, ale teď jsem v Kometě a té chci dát všechno, co umím a mám.“
Pro záměr Libora Zábranského svolat ze všech možných koutů bývalé dorostence či juniory Komety se nadchnul skoro stejně jako její šéf. „Je skvělé být zpátky, o tomhle jsem snil. Jsem zase doma, navíc s kluky, s nimiž jsem vyrůstal. Šlo o vůbec největší lákadlo. Vidina toho, že si spolu po letech opět zahrajeme. My všichni, kteří jsme z Komety odešli do světa. Nemůžu se dočkat,“ tváří se upřímně nadšeně. „Pocity jsou jenom skvělé.“
Brabencovi nemusíte dvakrát vysvětlovat, že jedna věc je prvotní entuziasmus a druhá realita na ledě, v kabině. Rozhodující bude výkon, práce. „Teď bude na nás všem dokázat, že se vracíme zaslouženě a jako vyspělí hokejisté, schopní Kometě na ledě hodně pomoci,“ přitakává.
Zrovna na něj padnou velká očekávání, možná až neadekvátní dlouhé odluce od evropského hokeje. Jiné rozměry kluziště, odlišný styl hokeje i systémy, jiní rozhodčí a jejich posuzování. Adaptace může zabrat čas. „V Americe je všechno rychlejší a tvrdší. Budu se snažit nepřipouštět, že se tu hraje jiný hokej a věřím, že se do toho dostanu co nejdřív,“ doufá.
Táta vždy po ruce
Dává logiku, že by se rád usadil v horní ofenzivní šestce a dostával prostor i na přesilovce. Nahlas o tom však nemluví. Jde na to jinak. Asi správně při vzrostlé konkurenci v Kometě. „Jsem tady, abych pomohl týmu co nejvíc. Dám tomu všechno, udělám cokoli, co bude třeba. Co mi řeknou trenéři, to budu plnit,“ odříkává mladý profík, jenž v nejvyšší české soutěži skóroval už ve svých 16 letech při extraligovém debutu proti Hradci. Hned při svém třetím střídání.
Jako obvykle bude mít k ruce a na uchu otce, jenž bude k synovi promlouvat i na základě zkušeností z necelých šesti set extraligových duelů. „Táta sledoval každý můj zápas za mořem, o hokeji se bavíme denně. Taky s ním jsem hodně probíral, zda se vrátit, nebo zůstat za mořem.“
S mladším bratrem Honzou si nyní role pěkně vyměnili. Osmnáctiletý dravec vsadil na kartu rozvoje v kanadské juniorce a stává se součástí týmu Spokane Chiefs ve WHL. „Brácha ode mě zjišťoval informace už minulý rok, teď si ho vybrali, což je super a pro něj jedině dobře. Těším se, až ho tam uvidím,“ hlásí starší ze sourozenců.
Sám mu dal zelenou a doporučení, ať si školu života vyzkouší. „Každý to má jinak, ale budu mluvit za sebe, pro mě byl odchod do zámoří nejlepší krok, jaký jsem mohl udělat. Po životní stránce i po hokejové. Hrozně moc vám dá do života, pokud se v cizím prostředí staráte sám o sebe. Rychle vyspějete. Doufám, že i pro bráchu je to ta nejlepší cesta,“ věří Jakub Brabenec.
