Ze ‚Sviště‘ je zase Komeťák. Návrat byl můj cíl, říká Čajkovič. V Litvínově už být nechtěl
Nečekal, že se mu Kometa po letech ozve. Byť je Slovák jako Brno, považuje se za jejího odchovance. Nabídka k návratu do klubu, v němž prožil velkou část mládežnické kariéry, Maxima Čajkoviče (25) okamžitě nadchla. Nová aréna? Ambiciózní tým s kamarády, s nimiž vyrůstal? Libor Zábranský znovu na střídačce? Blízko domů? Po konci v Litvínově nebylo co řešit. „Ostatní možnosti se daly stranou,“ přiznává účastník MS 2025 v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Zrovna o něm se moc nemluví. Přitom útočník Maxim Čajkovič má co nabídnout. Dokáže být střelec, obousměrný poctivý útočník i ryze tvrdý hoch, který se vyžívá v osobních soubojích. V Brně je připravený na jakoukoliv roli. „Je v tom i kousek nostalgie,“ říká ke stavbě kádru, v němž našel spoustu kamarádů z dospívání.
Bylo pro vás překvapením, že dorazilo laso z Komety?
„Docela ano. Když jsem se před dvěma lety vracel z Ameriky do Česka, trošku jsem na tuto variantu myslel. Byl můj cíl se do Komety dostat. Už proto, že jsem v ní dřív hrál a klub má slavnou historii. V Česku je to velkoklub. Byl jsem velmi rád, že ten telefonát letos přišel. Chtěl jsem se vrátit.“
Kdy proběhl první kontakt?
„Ještě během minulé sezony. S agentem jsme už v tu dobu řešili moji budoucnost. O nové smlouvě v Litvínově jsme s novým vedením ani nekomunikovali. Obě strany se chtěly posunout dál. Klub měl své plány s jinými hráči a ani já jsem tam nechtěl úplně zůstávat. Ve hře bylo Finsko, Slovensko i jeden jiný extraligový tým. Kometa ve hře nebyla, ale když se ozvala, že má zájem, dalo se všechno ostatní stranou.“
Do klubu se vrátila řada odchovanců, vašich vrstevníků. Jaký je to pro vás signál?
„Určitě chce mít Kometa kvalitu a jít do nové haly s co nejlepším týmem. Po celém Česku má hodně dobrých odchovanců, které se teď podařilo stáhnout. Ale nevím, jestli si lidé myslí zrovna o mně, že jsem odchovanec. (úsměv) Hrál jsem tu naposledy před deseti lety, kdy o mně ani nevěděli. V dorostu byl mým kapitánem Michal Kunc. Sešlo se nás tu z toho ročníku hodně. Byla to celkem silná generace, snad na to navážeme a dokážeme tehdejší úspěchy replikovat.“
Považujete se za brněnského odchovance?
„Určitě. Celou mládežnickou kariéru jsem odehrál v Česku a ty nejvýznamnější roky v Kometě. Před tím jsem byl součástí hokejové školy Sviště Bratislava, kterou založila Adriana Hosťovecká. Skupina rodičů sebrala své děti a jezdili jsme po Česku. Hráli jsme za menší kluby jako Vyškov, Rosice, Hodonín, a když už nebylo možné v nich pokračovat, posunuli jsme se do větších. Já jsem skončil v Kometě, kde jsem viděl velmi dobrou perspektivu a měl jsem to blízko domů. S českými spoluhráči se snažím mluvit v kabině česky, dřív i ve škole. Ale cítím se jako ryzí Slovák.“
Zábranský na střídačce? Ani nemusí mluvit
Nevidíte ve strategii stavby kádru i prozíravý marketingový tah, aby se do arény na Výstavišti natáhlo co nejvíc fanoušků, kteří budou zvědaví na hráče, které dobře znají? Navíc s majitelem Liborem Zábranským na střídačce, který většinu z vás v mládeži vedl?
„Určitě je v tom i kousek nostalgie pro nás všechny, i pro pana Zábranského. Ale není to žádný dárek ve smyslu: ‚Pojďte si zahrát do nové haly‘. Chceme mít v kádru konkurenci, abychom se posouvali a byli úspěšní.“
V Brně se taky žije o něco lépe než v Litvínově, že?
„Upřímně, na život v Litvínově jsem si zvykl. Byl tam velký klid, nebylo to vůbec špatné. Ale jsem z Bratislavy, z velkého města. Takže je pro mě přirozenější život v Brně, cítím se tu jako doma. Žiju v bytě. Kdybych dojížděl na Slovensko, zaplatím na benzinu tolik, co dám za pronájem a ještě bych si zničil auto.“ (úsměv)
S jakou rolí v mužstvu počítáte?
„Kádr je nabitý. Chci být pokaždé v sestavě a platný pro tým všude na ledě. V Jihlavě mě trenéři nevyužívali v oslabení, takže mě nejspíš vidí hlavně do útoku. Jsem velmi emotivní typ. Ale naučil jsem se emoce trošku ovládat. V Česku jsou pravidla ohledně bitek a podobných věcí trestaná přísněji. Mám rád strkání kolem brány, je to někdy i zábava se s protihráči pohádat. Jen je potřeba to dělat s mírou. Nechci zbytečně oslabovat tým.“
Navíc hodně této černé práce udělá za ostatní statný obránce Richard Nedomlel. Výrazný byl už ve čtvrtek v Jihlavě.
(úsměv) „Přesně tak. Hodně se mi to líbilo. Jsem rád, že je na naší straně. Stejně tak Kiko Pospíšil. Oba si umí udělat na ledě pořádek a druhý tým nás pak i víc respektuje.“
Jak funguje Libor Zábranský v roli kouče? V prvním přípravném utkání to z dálky vypadalo, že toho moc nenamluví.
„Na hru dohlíží a kolikrát, když se vrátíte z ledu, řekne vám očima, jestli to bylo v pořádku anebo chce, aby se něco zlepšilo. Hráči k němu mají tak obrovský respekt, že někdy nemusí ani nic říkat. Na střídačce víc mluví asistenti. Když se panu Zábranskému něco nelíbí, poví to jim a oni to posouvají na hráče. On dál sleduje hru, nemá čas něco osobně vysvětlovat jednotlivcům. Aspoň tak jsem to vnímal v Jihlavě.“
