Na misi poškádlit obry. Nenápadný a vždy nebezpečný, takový je hokejový Hradec Králové

Linka z Pardubic se při posilování Hradce stala populární. Napomohl tomu loňský příchod Lukáše Radila, v Dynamu v zásadě nechtěného hráče, který na nové adrese získal pevnou roli a meziročně vyskočil z 19 na 33 bodů. Nyní by se měl po stejně osvěžující trajektorii vyvézt Robert Kousal, další „dárek“ z rukou rivala, jehož na cestě doprovodil i brankář Tomáš Vomáčka. Útočník z Vyškova má v 35 letech stále šanci rozjet atraktivní bodové hody. Přináší zkušenosti, třikrát extraligu vyhrál. Jeho tvořivost neměl v hradeckém klubu nikdo od konce Jaroslava Bednáře. „Přivedli jsme hráče jak mladé, tak zkušenější. A doufám, že rozdílovým bude nejenom Robert Kousal,“ řekl generální manažer Aleš Kmoníček. Překlad jeho slov? Kousal by rozdíl udělat měl.

Málokterý kotel v nejvyšší soutěži zvládá takovou kadenci pokřiků jako ten hradecký. A přesto se Východočeši v číslech návštěvnosti propadají. V předchozím ročníku byl jejich domácí průměr 4192 fanoušků (11. místo), maximem v ČPP Aréně je přitom 6890 příznivců. Šlo o nejnižší návštěvnost od sezony 2022/23, ani permanentní vstupenky nejdou letos na odbyt v objemu, jaký by odpovídal ideálu. Výsledky nejsou všechno. Momentálně se navíc na travnatém i marketingovém poli daří místním fotbalistům, kteří představují konkurenci. Ani derby s Pardubicemi neznamená plný dům. Řeší se, že stadion už nevyhovuje moderním požadavkům, třebaže od zprovoznění v roce 1976 prošel několika menšími rekonstrukcemi. „Šestý“ hráč MHK chybí.

Nebude to snadné. Slovenský reprezentant patřil už v předchozí sezoně k extraligovému výkvětu. Z gólmanů, kteří zvládli v základní části porci 2500 minut, měl lepší úspěšnost jen liberecký Petr Kváča. Bez Škorvánka, jenž vykázal 92,43 procenta, by Mountfield přímý postup do čtvrtfinále jednoduše neuklohnil. Žilinský rodák má sám na sebe jen ty nejvyšší nároky. „Nevidím pozitiva,“ vyhrkl, když Hradci na jaře ukončil sezonu pozdější finalista z Třince. Existují předpoklady, že by se třicetiletý brankář mohl stát nejlepším gólmanem nadcházejícího ročníku. K příjemnějšímu rozložení zátěže mu má pomoct navrátilec Tomáš Vomáčka. Škorvánek přesně zapadá do běžného hradeckého narativu: nebude nejsledovanější omaskovanou hvězdou, ale přitáhne spoustu výher.

Krátká odpověď: velmi divoký. Pobyt přemýšlivého trenéra na lavičce mužstva zpod Bílé věže trvá už osm let, v klubu jako takovém ovšem funguje od roku 2012. V extralize mezi kouči nenajdete déle sloužící stálici. Jde o absolutní unikát, navíc podpora GM Kmoníčka vůči Martincovi se stále jeví jako nezpochybnitelná. Po posledním vyřazení si nicméně boss postěžoval, že se mu nelíbilo, jak byli hráči do klíčových utkání nastavení. V náhledu na vyznění play off se s Martincem nepotkal, hovořit o neshodách by ovšem bylo přehnané. Takže varianta trenérova propuštění? Hradec by se musel výsledkově utápět ještě někdy kolem Vánoc, a zároveň mít na stole jasnou a koncepční variantu, jak se z průšvihu vymotat. Jinak změna ani nedává smysl.

Jeden z důvodů, proč vás z pozice nezaujatého diváka může bavit sledovat Hradec, je pozitivní vývoj hráčů, od nichž tolik nečekáte. A na prahu nového ročníku je v mančaftu hned několik takových aspirantů. Z talentů zejména obránce Štěpán Černý, ročník 2007. V 19 letech mu schází kila i zkušenosti, nicméně typologicky připomíná Tomáše Galvase. Po sezoně v juniorské USHL si starty za „áčko“ zaslouží. V rámci nových akvizic se nabízí sázka na restart kariéry Patrika Zdráhala, jehož nedokázaly příliš probudit Vítkovice ani Boleslav. Mountfield to s obdobnými hráči většinou umí. Solidním kaufem se pak může stát ještě centr Viliam Čacho, jehož v Olomouci srážely zdravotní problémy. Pracant, skvělý bruslař, obětavec. DNA klubu zkrátka splňuje.