Augusta: Titul se nevyhrává v září. Obrana je základ, z hráčů zatím cítím dobrou energii
Do útoku Sparta ulovila dvě výživné posily v Jiřím Sekáčovi a Matěji Blümelovi. Taky vyměnila realizační tým. Přišel Patrik Augusta, s ním asistenti Ladislav Šmíd, Tomáš Netík a ke gólmanům Michal Neuvirth. „Líbí se mi zatím nastavení hráčů, že chtějí, cítím z nich tu energii,“ prohlásil 56letý trenér po úterním představení týmu a nových dresů v pražských Holešovicích.
Hráči neskrývali, že po přípravě pod novými veliteli mají dobrý pocit. „Jsou lidští, ale zároveň i tvrdí, což je potřeba,“ připustil Michal Řepík. V podobném duchu mluvil i Patrik Augusta, který se do extraligy vrací po třech letech. S českou dvacítkou během nich získal na MS dvakrát bronz a naposledy stříbro. Sám ví, že až sezona ukáže. „Přijdou dny, kdy si řeknu, že nebude svítit sluníčko, a někomu šlápnu na kuří oko. Pak se teprve ukáže, jak silní budeme,“ řekl kouč Sparty.
Jak jste týden před začátkem extraligy s týmem spokojený?
„Za těch šest týdnů jsme ušli nějakou cestu. Spokojený jsem malinko v tom, že si myslím, že hráči už vědí, co chceme. Jinak je spokojenost cesta do pekel. S výkony nebudu spokojený nikdy, dokud nevyhrajeme poslední utkání sezony. Do té doby je pořád na čem pracovat. Hráči vědí, co po nich vyžadujeme nebo co bychom chtěli na ledě vidět. Hokej je na druhou stranu hra chyb. Snažíme se, aby jich hráči dělali co nejmíň a aby taky hráli v útočném pásmu, což je musí nejvíc bavit. Ale kvalita soupeřů nás dostane do vlastního pásma, takže obrana je základ. Změnili jsme něco nejen na ledě, ale i mimo něj. Líbí se mi zatím nastavení hráčů, že chtějí, cítím z nich energii. Ta klesá, když se nedaří. Tam se teprve ukáže, jak silní budeme. Ale hrozně se těším, až to začne.“
Opět jste naskočil do každodenní práce. Je přechod od juniorské reprezentace jiný? I doma, kdy máte u manželky plusové body, když ji vezmete do divadla, ale už se tolik nevídáte.
„Rodinný rytmus je největší změna. Domů jezdím dělat hodinového manžela, občas něco opravit, posekat zahradu. Můj styl práce je zůstávat déle na zimáku a mít všechno připravené. Jsem tam do čtyř, do pěti. Prahu poznávám na kole, což musím říct, že je fantastické. Nevěřil jsem, kam až můžu dojet po cyklostezkách a co všechno můžu vidět. Tohle je moje lehké odreagování. Ale jsem tady kvůli hokeji a hokej je pro mě priorita. Baví mě každý den, který jdu do práce.“
Řeči o titulu? K tomu to patří...
Sparťanskou minulostí zatížený nejste, nicméně nemáte i vy averzi na řeči o titulu?
„Ne. Beru to tak, že to k tomu patří. Přece nepřijdu do Sparty a nezačnu vykládat, že skončíme druzí nebo třetí. Samozřejmě, na titul Sparta čeká dvacet let. Je tady čtrnáct týmů, které chtějí vyhrát, a čtyři nebo pět má jednoznačně obrovskou šanci. Ale nikdo titul nevyhraje v září. Vyhrává se vždycky až v dubnu. Sezona je dlouhá, tým je živý organismus. Nikdy nevíte, co se může přihodit. Zní to jako klišé, ale jinak to nejde: Musíme jít den po dni, zápas po zápase. V každém chceme být úspěšní. Budu na hráče tlačit a tlačím i na sebe. Jsem perfekcionista, všechno musím mít dobře připravené, předat to správně hráčům. Totéž budu vyžadovat od nich. Vím, že dokonalost neexistuje. Ale když ji budete vyžadovat, můžete se přiblížit k dobrým výkonům.“
Rozhodnou hráči na ledě. Ale jaká je pro vás výzva být tím, kdo ty dveře otevře?
„Není to jen o mně. Jsem součástí kolosu, jakým je Sparta. Já plus celý realizační tým a lidi kolem musíme hráče dostat do pozic, aby se v nich cítili co nejkomfortněji, mohli v nich být co nejúspěšnější a nejsilnější, a aby mohli vytvořit tým, protože já ho nevytvořím. Můžu je nasměrovat, říct, jak to cítím. Stejně tak Ladislav Šmíd, Néťa, Neuvy. Máme něco za sebou. Prošli jsme si jak vítěznými týmy, tak týmy, jimž se nedařilo. Čekal jsem, až si udělám obrázek sám. Zatím musím říct, že to je skvělá parta kluků, kteří chtějí vyhrávat a každý den pracují naplno. Samozřejmě přijdou v sezoně dny, kdy si řeknu, že nebude svítit sluníčko, a někomu šlápnu na kuří oko. Jak říkám, pak se teprve ukáže, jak silní budeme.“
