Voženílek po návratu: Titul nezískáte mávnutím kouzelného proutku. Hlad po něm ale zůstává

V jakém stavu jste našel Třinec?
„Zajímavá otázka. Myslím, že v dost podobném. Stejné prostředí i většina hráčů. Je skvělé, že se vedení daří držet kádr pospolu. Pracovní morálka v týmu je hodně velká, nic se nemění.“

Bez vás to nejde, ne? Dva roky jste byl pryč, a dva roky Oceláři nevyhráli…
„Všichni víme, že je hrozně náročné získat titul. Ale obhájit, to je ještě těžší. Člověk k tomu musí přistupovat s pokorou. I minulou sezonu měli kluci povedenou, byli ve finále, chybělo jenom trošku. Jsem rád, že jsem zpátky a budu se snažit pomoct opět k dobrému výsledku.“

Jste hodně hladový?
„Samozřejmě! Je krásné vyhrávat, kdo by nechtěl? Ale mluvit o tom takhle dopředu, to je ošidné. Nejde uspět tím, že mávnete kouzelným proutkem. Je to o každodenní práci, abychom zvládli výzvy, které nás čekají. Což je důležitější než o tom v létě mluvit. Musí se pro to reálně něco dělat.“

S klubem je spojené oslovení familia, jak držíte pohromadě. V čem je rozdíl oproti jiným klubům?
„Právě v tom, že jsme jako rodina. Vládne přátelská atmosféra. Hrajeme v malém městě, všichni se znají. Region je pracovitý, což se projevuje i v kabině. Navíc mimo hokej není velké vyžití, takže se často vídáme mimo led. Jsme opravdu dobrá parta. Zažili jsme úspěchy a všichni vám potvrdí, jak to chodí. Když něco vyhrajete, chcete znovu a znovu. Zároveň moc dobře víme, že cesta je náročná, takže tomu hodně obětujeme.“

Nemáte pocit, že za dva roky, co jste byl v zahraničí, se ve správném nastavení něco změnilo?
„Nemyslím si. Kádr se proměnil jen trochu, někteří skončili, mladí nastupují. Třinec má skvělou mládež, což je plus. Atmosféra v kabině zůstala, nastavení od lídrů je pořád stejné.“

Pomáhá Ocelářům, že i vedení klubu je dlouhodobě stabilní?
„Ano. Všechno začíná od pana Jána Modera, který to tady dlouho zaštiťuje. Srdcař, všechno s námi prožívá, navíc se klub snaží zlepšovat a něco budovat. Je paráda, že