Čas kvapí a Jaromír Jágr stále nevidí ani v obrysech, kde bude hrát v příští sezoně hokej. Bude to v Omsku, který ho touží udržet, v Petrohradu, kam ho láká i nový kouč Miloš Říha, nebo po letech zase v NHL?
Legendární útočník přiznává, že hlavu mu zaměstnává spíš Kladno, které se rozhodl pozvednout. Nad sebou nemá čas přemýšlet. Kdo o něho skutečně stojí, musí projevit i hodně trpělivosti.
Prý by mohl fungovat jako brusič bruslí, v minulé sezoně brousil sobě i několika dalším hráčům Omsku. Jako manažer Kladna by klidně mohl sám se sebou jednat o smlouvě a angažovat se do extraligového týmu, i když by to prý bylo hodně složité. „Jsem drahej,“ směje se Jaromír Jágr.
To jsou sci-fi varianty, podobné tomu, že by přestoupil na Nový Zéland nebo se dal na kosmonautiku. Kam ho hokejový osud zavede doopravdy Jágr neví.
„Momentálně je v mé hlavě spíš Kladno než můj hokejový osud,“ říká vážně. Práce na kádru, na smlouvách se sponzory a vizích mateřského klubu ho zaměstnává víc, než čekal.
Může se stát, že se nakonec vůbec od Kladna neodpoutáte a začnete za ně hrát extraligu?
„To doufám, že se nestane, ale kdo ví... Jsou tam sice nabídky z Ruska, ale ono taky není jednoduché se 20. července sebrat a odjet trénovat, nechat doma všechno napospas a nevědět, co tady bude. Kdybych věděl, že to tady bude v pohodě... Ale to je složité.“
Tlačí vás čas?
„Před dvěma týdny skončil šampionát. Asi ano, tlačí, ale já doufám, že (kluby) chápou moji situaci. Pokud na mě bude mužstvo tlačit, a nebudou schopni počkat jeden dva týdny, je to signál, že mě až tak nepotřebují. Co já tam budu dělat? Snad mi dají čas, abych si to rozmyslel. Když jsem šel do Omsku z NHL, čekali až do července. Jestli se bojí, že mají jiné hráče, kteří třeba utečou, tak se nedá nic dělat. Tak běžte jiným směrem. Nebo počkejte.“
Nebylo by z mnoha hledisek lehčí zůstat v Omsku, abyste nemusel řešit novinky a třeba stěhování?
„Stěhování není problém, tam zajedu, nebo tam zajede někdo jiný. To je to nejmenší. Mám tam hodně vzácné věci, ikony, to tam nenechám. Oblečení si můžu koupit kdekoliv.“
Kladno tedy nepřipadá v úvahu?
„Umíte si představit mně podepisovat na Kladně? Na jedné straně Jágr jako hráč a na druhé Jágr jako manažer, to by byla neskutečná bitva.“
To by byla rychle podepsaná smlouva, ne?
„To právě ne, naopak. Jak bys to udělal? Já jako hráč bych chtěl vzít co nejvíc a jako manažer bych chtěl ušetřit co nejvíc.“ (smích)
Pro manažera by to byla dobrá vizitka, přetáhnout Jágra Rusům.
(směje se) „Že bych ho přetáhl? No uvidíme, s ním je hrozně těžký spolupracovat, přemluvit ho.“
Je nespolehlivý?
„Copak o to, to on je spolehlivej. Ale je náročnej.“ (v žertu)
NHL jste z hlavy už pustil?
„K tomu se ani nechci vyjadřovat, protože opravdu nevím. Za týden můžu být chytřejší. Může se stát, že Rusáci řeknou, že nemůžou čekat tak dlouho, nebo se já rozhodnu a podepíšu někde. Třeba zůstanu hrát v Rusku nebo půjdu hrát NHL... Fakt nevím.“
Ještě si jako Dominik Hašek můžete dát rok pauzu a jezdit na kole po horách.
„Tak to bych nemohl. To skutečně ne.“
Jste celkově spokojený s tím, jaké nabídky k vám přicházejí, jaký je o vás zájem?
„Když se podíváte na kontrakt, tak já nejsem nějak náročný. Sumy jsou relativní. Jistě, když napíšete tu sumu a já řeknu, že nejsem náročný, pomyslí si lidi, že jsem magor. Je to všechno relativní k trhu. Takže... Já kdybych podepisoval do Ruska, tak stoprocentně vím, že v týmu, ať už je to Omsk nebo Petrohrad, budou daleko lépe placení hráči. To je v pohodě. Na druhou stranu je to nespravedlivé v tom, že když je průšvih, tak se všichni koukají na mě.“
Že Jágr je viník?
„Jo. Kdyby to bylo tak, že viníci budou i ostatní, tak je mě to jedno. Ale když to chceš házet na mně, tak... Neříkám musíš připlatit. Neříkám. Ale není to spravedlivé.“
To ale není novinka, ne?
„Novinka to není, ale podepsali tam spoustu hráčů, kteří budou brát víc. A vím stoprocentně, že kdyby se nedařilo, tak to budu já, kdo to bude mít na talíři.“
Bude vás po letošní zkušenosti s trenérem Summanenem hodně zajímat, kdo bude tam, kde o vás mají zájem, stát na střídačce?
„Tam už je to vyřešené. Kluby, které mají zájem, mají trenéry dané. Tam je pan Říha (Petrohrad) a pan Čada (Omsk). A jak říkal trenér Summanen, hokejista, který přežije rok se mnou, už nebude mít nikdy problém s trenérama.“
Jak to vidíte vy?
„Když to říkal pan Summanen, tak na tom něco bude, ne? Asi má pravdu. On tě vlastně připraví na hokejový život. Pro mě už je to zbytečný, protože já toho moc nenahraju, ale pro ty mladé hráče, ti už půjdou vždycky jen do lepšího. Z hlediska psychického tlaku. Z hokejového pohledu do lepšího nepůjdou, on byl hodně dobrej trenér.“
Nechte se překvapit. Trenér Čada je například hodně přísný. V Brně se mluvilo o tom, že hráči museli i oblečení v kabině mít vzorně poskládané.
„Není nic snadnějšího než zaplatit někomu nějaké rublíky, aby to dělal za tebe. (úsměv) To by problém nebyl. Vedle brusiče si budu muset koupit ještě skladače.“
Brusič bruslí bude přestupovat taky s vámi?
„Každá práce, když ji děláš dobře, je náročná. Nechci nikomu křivdit. Ale ta mašina, na které to brousil, je moje, já jsem se bez něho taky musel obejít na pár zápasů, když jel na Vánoce domů, a brousil jsem sobě i hráčům. Musel jsem se to naučit. Neříkám, že to bylo tak jako od něho, ale mohl jsem na tom v klidu bruslit.“
Vy jste brousil brusle hráčům v Omsku?
„Těm, co na to byli zvyklí... Tohle je jiný druh technologie, a když si na ni zvykneš, je těžké to měnit. Bylo to jenom pět zápasů, ale naučil jsem se to, to nebyl problém. Tam jde jedině o praxi, takže jednou budu třeba dělat brusiče. Kdybych skončil a nějaká mužstva by hledala brusiče, jsem k dispozici. Jsem jenom trochu dražší. Ale možná pak slevím, uvidím. (směje se) Mašinu mám svoji, brousky taky.“
Jak jde práce s Kladnem, kterému jste se rozhodl pomáhat přežít?
„Kdybych věděl, co to všechno obnáší, možná bych do toho ani nešel. Není to jednoduché. Momentálně vůbec nepřemýšlím o své další budoucnosti, kde budu hrát.“
Co je na manažerské práci nejtěžší?
„Všechno dohromady. Dělá se to postupně, někteří hráči jsou podepsaní, spousta jich chybí, řeší se celá organizace, mládež, shání se peníze na sezonu.“
A to obnáší co přesně?
„Nejdřív udělat plán, tedy vizi, kterou chceme jít. Na druhou stranu jsem rád, a to říkám upřímně, že se po dvaceti letech, prožitých v hokejové kabině, setkám se spoustou lidí z jiných oborů, kteří jsou ne náhodu šéfové firem, protože pracovali víc než ostatní. Je dobré s nimi potkat, jednat s nimi. Něco mi to do života dá.
Jaká vaše kladenská vize je?
„Zatím o ní ví maximálně jeden člověk. Až to bude zapadat do sebe, půjdu s tím ven. Nechci teď dělat nějaké závěry a za chvíli říkat znova něco jiného. Radši ať to vezme čas, ať to někam směřuje. Radši dvakrát změřím.“
Kolik času jako manažer denně trávíte?
„Přemýšlím o tom pořád, celý den, mně se o tom dokonce i zdá. Nedivím se tátovi, že už to nechtěl dělat.“
Vy už máte kladenské sny? V češtině nebo v ruštině?
„Bohužel. A nejsou nejlepší. To jsou takové sny, že se v nich už ani nemluví.“ (usmívá se)
Slyší lidé na vaše jméno, když přijdete na jednání?
„Ty hlavní mítinky mě teprve čekají, všechno vezme nějaký čas. Já to dělám týden, a ještě jsem byl v Paříži, není to lehké. Všechno je nové. Město pomáhá a doufám, že bude pomáhat dál a ještě víc. Nemluvím jen finančně. Že tam je spojení město, klub, mládež. U nás jsme měli jednu z nejlepších mládeží. To teď říct nemůžu.“
Odpočinul jste si od hokejových starostí v Paříži na tenise?
„Mám obrovskou výhodu, že jsem kamarádem Mirka Černoška, který sežene akreditace, takže můžu pozorovat tenisty nejen při zápase, ale i mimo ně. To je proč tam jezdím. Mně se hra líbí, ale spíš se jdu podívat na zápas a pozoruji, jak se hráči chovají, jak prožívají zápas, jak jsou na tom s psychikou, když se jim daří nebo nedaří.“
Sledoval jste i Novaka Djokoviče? Co říkáte jeho sérii?
„Tomu bych přál, aby neprohrál celý rok. Byl jsem se na něj podívat s Del Potrem, zápas byl přerušený v noci, to byl tenis z jiné planety. Oba hráli skvěle. Ale přál jsem Djokovičovi.“
Je to taky psychikou, že si věří a hraje skvěle?
„To přichází postupně. Nemůžeš být o deset kilo těžší a vymyslet si, že porazíš každého. To nejde. Tenista si těžko řekne, ok, je to v hlavě, já jsem na tom psychicky docela dobře, vezmu raketu a jede na Wimbledon. Tak to určitě ne. On zhubnul, talent byl vždycky. U něho sebevědomí přichází s dobrými výsledky.“
| Nebyl by to Jaromír Jágr, aby kolem něho neexplodovaly každou chvíli výbuchy smíchu. I na golfovém turnaji ve Slavkově u Brna, který ve společnosti sportovních legend pomáhal zahajovat. „Nemusím dávat ránu, že ne?“ ujišťoval se v dobrém rozmaru, když si stavěl míček. A za chvíli zas. „Kolik hodin denně trénuješ?“ ptal se zvědavě Usaina Bolta. „Čtyři,“ odpověděl mu nejrychlejší muž planety. „Jenom?“ vyvalil na něho oči Ivan Lendl, nejznámější tenisový masochista všech dob. Sám se mučil tréninkem až osm hodin každý den. Když tohle setkání Jágr líčil, ani nezadržoval veselí. Užil si i na golfu, přestože ho téměř nehraje. „Vloni jsem byl asi tak třikrát na odpališti. To se mě líbilo. Ale to chození mě hrozně unavuje. Zvlášť když to neumím. Já bych ani nenašel míček,“ popisoval svoje dovednosti. Ze všech hvězd ve Slavkově u Brna měl s golfem očividně nejméně zkušeností. Jágr vtipkoval, že pokud by se pustil do hry, udělal by lepší skóre hokejkou než golfovou holí. „Musel jsem si dávat pozor, abych vůbec trefil míček, o tom to je. Jako když hraješ tenis. Krátký nápřah, takový příklep, rychlá ruka. Musím hrát, kde je hřiště široký. U Kladna máme jedno, a to je jako střílet na dálnici, deset metrů šířka, a vody spousta. Tam bych fakt netrefil nic.“ |
