Jaroslav Špaček, obránce Buffalo Sabres, to letos neměl jednoduché. Do Buffala přišel jako obrovská posila, ovšem kouč Ruff ho rozhodně nezahrnoval důvěrou.
Nechtěl jsem dělat rozbroje. Tak dnes Jaroslav Špaček odůvodňuje své mlčení vůči kouči z nedávné doby, kdy Buffalo válčilo o Stanley Cup a on skoro nehrál. Obránce Sabres v otevřeném rozhovoru odkrývá zákulisí podivné sezony v NHL. A nejen to. Dotýká se i problémů národního týmu. "Podle mě hráčům chybí chuť hrát pro trenéra," míní naganský šampion. Špaček to letos neměl jednoduché. Do Buffala přišel jako obrovská (a také nákladná) posila z Edmontonu, kde před rokem zazářil v cestě do finále Stanley Cupu. Sabres si Špačka zavázali tříletým kontraktem. Nepřístupný kouč Lindy Ruff dlouho zkoušel, co český zadák vydrží...
S návratem z Ameriky jste si dal poměrně naspěch. Hodně vám to tam lezlo krkem? "To ne. Ale doma stavím barák, navíc se rychle udělalo hezké léto, tak jsem s příletem neotálel. Chtěli jsme to doma dát trochu dohromady." Buffalo vypadlo až ve finále Východní konference, zápasové porce tedy bylo dost. Vás však kouč Ruff rozhodně nezahrnoval důvěrou... Hodně vás konec sezony otrávil? "Trošku mě to zklamalo a ..." Trošku, nebo hodně? "No, dost... (otráveně). Taky jsem trenérovi řekl svůj názor, proč už máme dovolenou, zatímco Ottawa hraje dál." Jak zněl? "Přemáhal své čtyři obránce, které točil pořád dokola. A ti kluci už nemohli, byli vyždímaní. Play off se musí rozložit na tři řady beků a čtyři ofenzivní lajny. Jenže my jsme hráli na třináct lidí - na čtyři obránce a devět útočníků. Ruff jim sice věřil, to je fajn, ale kvůli tomu jsme teď doma." Za jakých okolností jste za Ruffem zašel se svou verzí neúspěchu? "Na posledním mítinku týmu. Celou sezonu jsem mlčel, nebyl důvod se ozývat, tým šlapal. Z osobního hlediska jsem byl taky spokojený, první polovinu sezony jsem hrál hodně. Ale přišlo zranění, na šest týdnů jsem vypadl ze sestavy. A i když se mi po návratu dařilo, sbíral jsem plusové body, kouč začal stavět na jiných hráčích. A přeneslo se to až do play off." Trochu jsme utekli z té otázky. Jak Ruff reagoval na vaši námitku? "Dost nečekaně ocenil můj přístup v celé sezoně. Otevřeně říkal, že jsem měl právo přijít za ním, vynadat mu a zeptat se, co se děje." Proč jste to neudělal? Schylovalo se někdy k větší rozmíšce? "Nechtěl jsem dělat rozbroje. Hlavně v play off to není rozumný. Pořád jsem doufal, že Ruff sám od sebe pochopí, proč ve Stanley Cupu nejsme tak dobré Buffalo jako v základní části. Nedošlo mu to. Právě na tom mítinku jsem se ho ptal, proč to hrál na tak málo lidí, co tím sledoval." Jeho reakce? "Věřil svým vyvoleným. Tomu, že sérii dokáží zvrátit. Víte, náš trenér je schopnej odborník, hokej umí dobře analyzovat, ale schází mu cit či instinkt pro důležité kroky v kritických chvílích. Když něco ve hře nutně potřebujeme změnit, zásah nepřijde. Navíc s hráči příliš nekomunikuje. Maximálně s pěti, šesti lidmi. Hokej si dělá výhradně podle sebe, což mužstvu hodně škodilo. Opravdu hodně. Nejspíš se bojí demokracie v týmu a ztráty své nadvlády." Ruff nepřijímá názory druhých? "Moc ne. Nemá rád oponenty. Nemusí lidi, kteří se mu snaží postavit." Třeba zrovna z vás cítil toho odpůrce svých myšlenek, nemyslíte? "Jelikož jsem se neozýval, tak nevím, odkud by to cítil. Nikdy jsem nekopal do mantinelu, nemlátil holí z naštvání, že málo hraju. Ani nejsem uraženej. Držím to v sobě a dál sním o Stanley Cupu. Tomu podřídím absolutně všechno." Neměla vliv na Ruffových metodách těžká nemoc malé dcery, které lékaři našli rakovinu? "Slyšel jsem o tom, ale myslím, že tenhle problém už je za ním. Jeho rodina se z toho dostala, holka to zvládla." Novináři z buffalských médií se do vás strefovali. Váš výkon s ohledem na výši platu se jim nezdál v přímé úměře. "Já to moc nečetl. Vím, že mi noviny vytýkaly málo bodů, ale to máte těžký. Jdete na led s úkolem nedostat gól, při těch pár minutách těžko něco převratného dokážete. Naštvala mě jediná věc. Po zranění kolene jsem se vracel do hry a kouč mě v novinách zkritizoval. Tak jsem mu pověděl, že to nejdřív mohl říci mně a potom do novin. Kritiku snesu, občas je na místě, ale tohle se mi nelíbilo." Při předchozí štaci v Edmontonu jste byl zvyklý na něco jiného, že? "To sedí. Hrál jsem první přesilovku, byla postavená na mně, na Prongerovi a Aleši Hemském. A Smyth úřadoval před brankou. V Buffalu jsem nedostával správné přihrávky. Měli jsme k tomu kupu schůzek, ale pokud vám hráč nechce nahrát, tak vám prostě nenahraje." Chce se vám vůbec zpátky do Buffala? "Po tom mítinku jsem měl rozporuplné pocity. Od kouče i manažera jsem slyšel, jak mě mají rádi, že si mě váží za přístup k práci. Ve finále jsem se dozvěděl, že si mě Ruff celou dobu zkoušel." Jak jste na to přišel? "Sám mi to řekl. Řekl jsem mu, že moc dobře nechápu, jak mě nechali tou sezonou proplouvat. Ani jednou mě nezkritizovali, nepochválili. Prostě mlčeli. Přitom já jsem hráč, který potřebuje slyšet odezvu. Když mi kouč vynadá, jenom dobře. Příště můj výkon stoupne, motivuje mě to. Ruff neříkal nic. Uvidíme. Z Buffala nechci odcházet, líbí se mi tam, ale nikdy nevíte, co nastane." Právě. Pokud Sabres chtějí udržet volné hráče Briera s Drurym, budou jim muset přisypat. A to se může dotknout i české kolonie, že? "Je to tak. S agentem jsme to rozebírali. Posléze zavolal generálnímu manažerovi Sabres a popovídali si, co dál. Briere s Drurym si jistě řeknou o pořádné peníze a v Buffalu už jdou hlasy o tom, že můj a plat Aleše Kotalíka by se klubu hodil na udržení těchhle dvou kluků. A nás by s báglem hokejek poslali někam dál. Manažer sice tvrdil, že si mě chtějí nechat, ale kdo ví, jestli názor nezmění. Třeba už po draftu bude vše jinak. Ale do Buffala určitě ještě pojedu. Kdyby mě vyměnili, musím jet vystěhovat barák." (usmívá se) Povězte, našel jste si čas na sledování mistrovství světa v Moskvě? "Skoro každý zápas. On-line na internetu. Kluci začali výborně, ale podle mě tým doplatil na přetížení několika důležitých hráčů. Vytěžovaných bylo jen pár lidí. Ke konci už hráči nemohli. Na širším kluzišti jsou čtyři pětky nutností. Zápas s Kanadou byl posledním vzepjetím, s Rusáky už naši neměli žádnou šanci. Na medaili jsme neměli. Přehrávali nás i Slováci... (odmlčí se) A vůbec, v nároďáku jsem skončil, nechci to už moc rozebírat." Počkejte, ještě pár otázek. Český hokej má za sebou zpackaný rok, na mezinárodní scéně vyhořel. Z vašeho pohledu je na dně, nebo jde pouze o jeden špatný rok? "Hrozný zklamání je osmnáctka. Dvacítka po dvou titulech už dlouho není to, co bývala. Nedávno měla bronz, ale jinak medaile nevozí. A nároďák? Schopných hráčů máme hodně, podle mě však hráčům chybí chuť hrát pro trenéra. Pro vlast by hráli, ale možná nechtějí pro kouče. Český hokej má trenéra, pro kterého by chtěli hrát snad všichni kluci, jenže on to nechce dělat." Vladimír Růžička... "Ano. Nebo Vláďa Vůjtek. Ten má respekt i v cizině. Hlavně v Rusku. Jinak nikoho moc nevidím." A co třeba František Výborný? "Pan Výborný má úspěchy se Spartou, což je hezké, ale... Musí se brát v potaz, že Sparta je v tuzemsku pořád někde jinde, zázemím ční nad ostatními. Trochu se jí blíží Pardubice a teď i České Budějovice, které mají dobrého trenéra. Mým tajným tipem na vylepšení situace je Robert Reichel. Mohl by fungovat jako poradce, prostě člověk, který by kluky z NHL dotáhl na mistrovství. Alby má však dost pracovních starostí v Litvínově. Výhledově by ale mohl dělat na střídačce a být prostředníkem mezi hráči a trenérem. Perfektně to teď funguje v německém nároďáku, což je zásluha kouče Uwe Kruppa. Má rozhled, velké zkušenosti z NHL, hraje fér. To je příklad k následování." Příští rok se šampionát odehrává v Kanadě. Může to mít pozitivní vliv směrem k menšímu počtu omluvenek? "Nemyslím si. Hodně hráčů asi zase nepojede. Může se stát, že na další medaili si počkáme pět šest let." Po Turínu jste ohlásil konec v národním týmu. Nikdy vás to rozhodnutí nemrzelo? "Ne." (přesvědčivě) Proč? "Hadamczikovi jsem to řekl už před olympiádou, na večeři v Edmontonu. Bylo na něm, jestli mě do Turína vezme, nebo ne. V nároďáku jsem hrál deset let, dost jsem toho zažil. Mrzí mě hlasy z Vysočiny, výkřiky pana Holíka. Jasně, reprezentace by měla omladit, ale řekněte mi kým? Máme snad Malkiny, Ovečkiny, Kovalčuky? Ne. Anebo jednoho, Milana Michálka. Česko má v NHL hromadu hráčů, ale většinou ve třetí, čtvrté pětce. Málokdo o sobě může říct, že patří dlouhodobě k tahounům týmu. Jarda Jágr a Martin Straka. Za nimi ještě Patrik Eliáš a Martin Havlát. Ale to už nejsou žádní zelenáči. Kdo je dál? Možná Olesz. Třeba Milan Hejduk je už taky třicátník, to samé Petr Čajánek. U Holíka jsme byli všichni strašně staří, ale vyhrávali jsme tituly, vozili medaile." Ještě k Reichlovi. Má podle vás správné trenérské vlohy? "Mám pocit, že jo. Je sice impulzivní, ale hokejem žije, dává mu všechno. V hlavě nosí správné myšlenky, má cit pro hru. Podobný typ jako Růža. Napadá mě i Miloš Hořava. Ambiciózní trenér, který si umí hráče vypěstovat tak, že za ním jdou. To je moc důležitá vlastnost. Na Milošovi je krásně vidět, že hokej hrál, má ho v sobě. Podívejte se na Švéda Gustafssona. Chytrej člověk, fajn chlap. A co dokázal vymačkat ze Švédů, které jsme před třemi lety přejeli u nich doma na Světovém poháru. A kde jsou Švédové teď a kde my..."
JAROSLAV ŠPAČEK Narozen: 11. února 1974 v Rokycanech Stav: ženatý, manželka Lenka, syn David (4) Pozice: obránce Největší úspěchy: olympijský vítěz z Nagana 1998, mistr světa z Lillehammeru 1999, Hannoveru 2001 a Vídně 2005, finále Stanley Cupu 2006 Klub: Buffalo Sabres Kariéra v NHL: Florida Panthers (1998-2000), Chicago Blackhawks (2000-02), Columbus Blue Jackets (2002-04), Chicago (2005), Edmonton Oilers (2005-06), Buffalo Sabres (2006-?) Poslední sezona: 65 zápasů, 21 bodů (5+16), plus/mínus: +20 Bilance v NHL: 561 zápasů, 226 bodů (56+170) Roční plat: 3 250 000 dolarů
Témata:
